Mincovna Vratislav

Mincovna Vratislav (Wrocław, Breslau) byla významná slezská mincovna, která razila mince pro různé panovníky a správní celky od středověku až do novověku. Její produkce zahrnovala městské ražby, zlaté dukáty i tolarové nominály a často odrážela politické změny ve Slezsku.

Historie

Mincovna Vratislav patřila k nejdůležitějším mincovním pracovištím ve Slezsku a její význam vyplýval z postavení města jako obchodního a správního centra. Už od 11. století se ve Vratislavi razily mince pro polské panovníky, což ukazuje, že město stálo na křižovatce obchodu a potřebovalo stabilní drobné oběživo. Zásadní zlom nastal roku 1290, kdy vratislavští biskupové získali mincovní právo v souvislosti se získáním knížectví niského, na které bylo toto právo vázáno. V praxi to znamenalo, že mincovnictví ve Vratislavi nebylo jen „městskou dílnou“, ale součástí širšího mocenského a právního rámce, kde se střetávaly zájmy města, církve a panovníka.

V době, kdy bylo Slezsko součástí českých zemí, se ve Vratislavi uplatnily i městské ražby. Z této vrstvy jsou známy například městské haléře Karla IV. a Václava IV. s motivem českého lva, které jasně ukazují, jak se česká státní symbolika promítala do regionálního oběhu. U ražeb Zikmunda Lucemburského se vyskytují typy, na nichž se objevuje postava svatého Jana Křtitele, což je motiv, který měl posilovat náboženskou legitimitu a zároveň odlišovat minci v oběhu. Ve Vratislavi razili městské haléře také Vladislav II. Jagellonský a Ludvík Jagellonský; právě u Ludvíkových městských dukátů se uvádí motiv svatého Václava, tedy další výrazný prvek české tradice.

Po smrti Ludvíka Jagellonského se správa Slezska proměnila a mincovna se dostala do nových rukou. Roku 1532 převzal mincovnu Ferdinand I. a v průběhu 16. století se Vratislav zapojila do mincovních reforem habsburského státu. V textových pramenech se zmiňuje období, kdy se ve Vratislavi razily i feniky podle rakouského mincovního systému označované písmenem S. V polovině 16. století se v souvislosti s reformami objevují tolarové a grošové nominály a v dalších desetiletích se mincovnictví přizpůsobovalo změnám měnové soustavy – včetně přechodů mezi tolarovou a zlatníkovou měnou. To je pro raný novověk typické: stát se snažil sjednotit oběh a zároveň reagoval na cenu stříbra a na potřebu financovat správu i vojsko.

V 17. století byla mincovna Vratislav mimořádně produktivní, ale zároveň citlivá na válečné události. V období Třicetileté války se ražby přerušovaly a obnovovaly podle toho, kdo měl nad městem kontrolu a jaké byly finanční potřeby. Z pramenů vyplývá, že se zde v některých letech razily i znehodnocené mince, což odpovídá válečné ekonomice, kdy se rychle hledaly prostředky na financování. Přesto se ve Vratislavi dlouhodobě uplatňoval i „poctivější“ oběh: velmi časté byly drobné krejcarové nominály (zejména 3krejcary a krejcary), které se v běžném životě používaly nejvíce.

Za vlády Ferdinanda III., Leopolda I. a Josefa I. mincovna pokračovala v rozsáhlé produkci, u níž se vedle drobných mincí objevovaly i vysoké nominály a násobky dukátů. Významná změna přišla za Karla VI., kdy se mincovna technicky modernizovala a došlo i k úpravám značení; zároveň se objevily velké zlaté a stříbrné nominály a výjimečně i městské ražby vydané při slavnostní příležitosti návštěvy panovníka. Mincovna byla 30. ledna 1741 uzavřena, nicméně v době, kdy byla Vratislav už pod pruskou kontrolou, se zde ještě v letech 1743–1826 razily mince pro pruské krále. Vedle mincí si Vratislavská mincovna získala jméno také medailérskou tvorbou, zejména v 17.–18. století, kdy vznikaly medaile vysoké výtvarné úrovně s různorodými náměty.

Ražby, nominály a rozpoznání

Mincovna Vratislav je pro sběratele zajímavá širokým rozsahem nominálů i dlouhou časovou kontinuitou. Ve středověku dominují drobné městské a panovnické ražby (feniky, haléře, grošíkové typy), které lze často poznat podle motivů českého lva nebo podle světecké ikonografie. V raném novověku se přidávají tolarové a zlatníkové nominály, později i dukáty a jejich násobky. Typická je také silná přítomnost drobných krejcarových mincí, protože právě ty byly pro každodenní oběh nejdůležitější a mincovna je dokázala razit ve velkém.

Pro určení vratislavských ražeb je klíčová kombinace několika znaků: (1) ikonografie a opis, který napoví panovníka či městský charakter ražby, (2) ročník, pokud je uveden, (3) mincovní značka a případně i značka mincmistra, která se v některých obdobích ve Slezsku používala. U 16. století se zmiňuje i označování určitého typu feniků písmenem S podle rakouského systému, zatímco u pozdějších ražeb se uplatňuje standardní habsburská titulatura a typické barokní kompozice. Válečné roky mohou přinést zvýšenou variabilitu typů a někdy i zhoršenou kvalitu či znehodnocené ražby, což se projevuje váhou, ryzostí a celkovým dojmem mince.

Z numismatického hlediska je Vratislav důležitá tím, že na jednom místě ukazuje střídání politických rámců: polská etapa, české země, habsburská monarchie a nakonec pruský stát. Každé období zanechalo v mincích vlastní „jazyk“ znaků, titulů a motivů, takže vratislavské ražby lze číst jako přehled dějin Slezska – od středověkého oběhu drobných mincí až po modernější novověké nominály a medailérství.