Nagybányská mincovna

Mince z mincovny NagybányaNagybányská mincovna byla uherská mincovna v hornickém městě Nagybánya (dnes Baia Mare v Rumunsku), která od poloviny 14. století do roku 1851 razila mince pro uherské krále, sedmihradská knížata i Habsburky. Novověké ražby nesou značku N-B, od roku 1766 písmeno G a v letech 1848–1849 opět N.B.

Ražba přímo v Nagybányi po roce 1347 (mincovna satmárské komory)
Mincovní značky N-B, od 1766 G, v letech 1848–1849 opět N.B.
Válcový lis 1580, první v Uhrách
Budova mincovny dokončena 1739, od 1979 muzeum
Uzavření 1851 (1852 krátce jen pro měď), stroje převezeny do Kremnice

Historie

Nagybánya patřila od středověku k hlavním těžebním centrům severovýchodního Uherska. Roku 1323 zřídil Karel I. Robert v rámci reorganizace uherského mincovnictví satmárskou komoru, která spravovala zdejší hornický revír. První ražby z jejího území pocházejí z let 1328–1332. Razilo se ve Felsőbányi a v Nagybányi; po roce 1347 se mincovna komory přestěhovala do Nagybánye.

V pozdním středověku se v komoře střídali nájemci a s nimi i mincovní značky. Roku 1411 daroval Zikmund Lucemburský Nagybányu spolu s dalšími třemi městy srbskému despotovi Štěpánu Lazarevićovi. Jeho nástupce Đurađ Branković město zastavil Janu Hunyadimu. Od roku 1468 se v Nagybányi razily mince Matyáše Korvína.

Na pomezí habsburských držav a Sedmihradska záviselo na válečném štěstí, komu město právě patřilo, a mincovna razila podle toho pro císaře i pro sedmihradská knížata. Roku 1580 tu Felicián Herberstein jako první v Uhrách zavedl válcový lis. Za povstání Františka II. Rákócziho razila mincovna pro povstalce.

Budova mincovny, která stojí dodnes, byla dokončena roku 1739 a později rozšiřována. Za Marie Terezie přibyla ražba měděných mincí. Když habsburské mincovny dostaly jednotné písmenné značky, připadlo Nagybányi roku 1766 písmeno G.

Za revoluce 1848–1849 se mincovna vrátila ke staré značce N.B. Roku 1851 byla uzavřena a její stroje převezeny do Kremnice. V roce 1852 se ještě krátce otevřela jen pro ražbu mědi s letopočtem 1851 a po požáru byla definitivně zrušena. Zpracování kovu ve městě pokračovalo i potom. Od roku 1979 sídlí v budově mincovny župní historické a archeologické muzeum.

Mincovní značky a provoz

Ražby se určují hlavně podle značek. Přesun do Nagybánye po roce 1347 dokládají značky R-I na groších a R-P na denárech; R odkazuje na latinské jméno města Rivulus, druhé písmeno na nájemce komory. Písmeno N se objevuje za královny Marie Uherské, po roce 1399 častěji gotické N s růžicí, které označovalo pronájem komory městem. Za Matyáše Korvína se v mincovní značce poprvé objevil hornický znak.

Habsburské ražby nesou dvojpísmeno N-B. Po roce 1765 z nagybányských dvacetníků a desetníků zmizelo a poznají se jen podle iniciál mincovních úředníků. Od roku 1766 značí Nagybányu písmeno G, od roku 1781 se tu razily dukáty s portrétem panovníka, orlem a touto značkou. Písmeno G na měděném krejcaru z roku 1779 však Nagybányu neoznačuje, jde o ražbu Günzburgu.

Mincovna byla úzce spjata s hornictvím. V raném novověku dostávali horníci mzdu v bronzových žetonech ražených v mincovně, které přijímaly jen obchody nájemců komory, a tato praxe vyvolávala nespokojenost.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet