Niccolo Machiavelli

Niccolò Machiavelli byl italský renesanční politik, diplomat, filozof a spisovatel, který žil v letech 1469–1527 a jehož dílo "Vladař" revolucionizovalo politické myšlení oddělením politiky od morálky. Jeho analýza moci, podle níž účel světí prostředky a panovník musí být připraven použít jakékoli metody k udržení státu, ovlivnila evropské monarchy včetně českých králů habsburské dynastie. Machiavelliho realismus předznamenal moderní politickou vědu a jeho jméno se stalo synonymem pro bezskrupulózní politickou strategii.

Historie

Niccolò Machiavelli se narodil 3. května 1469 ve Florencii do zchudlé patricijské rodiny. Jeho otec Bernardo byl právník s skromným příjmem, který však synovi zajistil solidní humanistické vzdělání. Mladý Niccolò studoval latinu, rétoriku a klasické autory, zejména Livia, jehož dějiny Říma později hluboce ovlivnily jeho politické myšlení. Vyrůstal v době největšího rozkvětu florentské renesance pod vládou Lorenza Medicejského.

Politická kariéra Machiavelliho začala roku 1498, kdy byl po pádu teokratické vlády Girolama Savonaroly jmenován sekretářem druhé kanceláře Florentské republiky. V této funkci odpovídal za diplomatickou korespondenci a vojenské záležitosti. Během čtrnácti let ve státní službě podnikl desítky diplomatických misí ke dvorům papeže, francouzského krále, německého císaře a italských knížat. Tyto zkušenosti formovaly jeho pohled na politickou realitu.

Nejdůležitější Machiavelliho diplomatickou misí byla cesta ke dvoru Cesara Borgii roku 1502. Borgia, nemanželský syn papeže Alexandra VI., budoval vlastní stát ve střední Itálii brutálními, ale efektivními metodami. Machiavelli strávil několik měsíců pozorováním Borgiových metod – kombinace vojenské síly, lstivé diplomacie a bezohledného násilí. Ačkoli Borgiu osobně opovrhoval, obdivoval jeho politickou efektivitu.

Ve Florencii Machiavelli prosazoval vytvoření občanské milice namísto najímání žoldnéřů. Argumentoval, že condottieri jsou nespolehliví a nákladní, zatímco občané bojující za vlastní stát jsou motivovanější. Roku 1506 přesvědčil vládu a začal organizovat milici z toskánských sedláků. Jeho jednotky úspěšně dobily vzpurnou Pisu roku 1509, což byl vrchol Machiavelliho politické kariéry.

Pád přišel roku 1512, kdy španělská vojska podporující Medicejské svrhla Florentskou republiku. Machiavelli byl propuštěn ze všech funkcí, obviněn ze spiknutí a mučen. Ačkoli byl nakonec osvobozen, musel se stáhnout na venkovský statek v Sant'Andrea. V tomto vynuceném exilu napsal svá nejslavnější díla včetně "Vladaře" a "Rozprav o prvních deseti knihách Tita Livia".

"Vladař" vznikl roku 1513 jako pokus získat přízeň Medicejských a vrátit se do politiky. Machiavelli věnoval spis Lorenzovi II. Medicejskému s nadějí na získání úřadu. Kniha analyzuje, jak získat a udržet politickou moc bez ohledu na morální ohledy. Slavná pasáž o tom, zda je lepší být milován nebo obáván, concluduje, že strach je spolehlivější než láska. Panovník musí být připraven porušit slovo, použít násilí a klamat, pokud to vyžaduje státní zájem.

Rozpravy o Liviovi představují Machiavelliho republikánské myšlení. Na rozdíl od "Vladaře" zde obhajuje republiku jako nejlepší formu vlády. Analyzuje římské dějiny a vyvozuje principy úspěšné republiky – smíšenou ústavu, občanskou ctnost a schopnost adaptace. Tvrdí, že konflikty mezi patriciji a plebeji posilovaly římskou republiku, protože vedly k vyváženějším zákonům.

Další Machiavelliho díla zahrnují "Umění války", kde aplikuje antické vojenské principy na moderní válečnictví, a "Florentské dějiny" psané na objednávku papeže Klementa VII. z rodu Medicejských. Jeho komedie "Mandragora" se stala jednou z nejhranějších renesančních her. V dopisech přátelům odkrýval své myšlenky o politice, filozofii a každodenním životě s překvapivým humorem a sebeironií.

Machiavelli zemřel 21. června 1527, několik týdnů po vyplenění Říma císařskými vojsky. Jeho dílo bylo roku 1559 zařazeno na Index zakázaných knih katolické církve. Paradoxně se "Vladař" stal tajnou příručkou mnoha panovníků včetně Karla V., Kateřiny Medicejské a Richelieua. V českých zemích ovlivnilo Machiavelliho myšlení politiku Albrechta z Valdštejna a pozdější absolutistické panovníky.

Vliv na politické a ekonomické myšlení

Machiavelliho oddělení politiky od morálky představovalo revoluční průlom v politické teorii. Zatímco středověcí myslitelé jako Tomáš Akvinský podřizovali politiku křesťanské etice, Machiavelli analyzoval politiku jako autonomní sféru se svými vlastními pravidly. Jeho empirický přístup založený na pozorování skutečného chování panovníků, ne na ideálech, předznamenal moderní politickou vědu.

Ekonomické aspekty Machiavelliho myšlení byly často přehlíženy, přitom jsou značné. Zdůrazňoval význam hospodářské prosperity pro stabilitu státu. Panovník nesmí nadměrně zdaňovat poddané, aby neohrozil ekonomiku. Bohatí občané jsou pilíři státu, ale jejich moc musí být vyvážena. Machiavelli kritizoval církevní bohatství jako zdroj korupce a oslabení státu. Jeho analýza vztahu mezi ekonomickou mocí a politickým vlivem předjímala moderní teorie.

V českém prostředí rezonovala Machiavelliho teorie rovnováhy moci. Jeho koncept, že malé státy musí manévrovat mezi velmocemi, odpovídal situaci českého království mezi Habsburky, Francií a Osmanskou říší. České stavy používaly machiavellistické metody při jednání s Ferdinandem I. Habsburským, kdy kombinovaly vojenský odpor s diplomacií a kompromisy.

Machiavelliho pojetí armády ovlivnilo vojenské reformy raného novověku. Jeho kritika žoldnéřů a obhajoba občanské armády inspirovala Gustava Adolfa Švédského a později Cromwella. V habsburské monarchii se tyto ideje promítly do vytváření stálých armád financovaných z pravidelných daní místo najímání žoldnéřských kompanií.

Zajímavosti

• Mučení ve vězení – Machiavelli přežil šest tahů provazem při mučení strappado, kdy byl vyzdvižen se svázanýma rukama za zády
• Tajný čtenář – Císař Karel V. údajně spal s "Vladařem" pod polštářem, ačkoli kniha byla církví zakázána
• Republikán či monarchista – Historici dodnes diskutují, zda byl Machiavelli skutečným republikánem, nebo monarchistou předstírajícím republikánství
• Hra o lásce – Jeho komedie "Mandragora" obsahuje cynický příběh o podvodu a cizoložství, který odráží jeho politickou filozofii
• Přezdívka – Současníci mu říkali "Il Machia" – skvrna, což bylo slovní hříčkou s jeho jménem a kontroverzní pověstí
• Poslední slova – Na smrtelné posteli prý odmítl kněze se slovy, že raději půjde do pekla diskutovat s velkými muži antiky než do nebe s nudnými svatými