Portrét

Portrét je zobrazení konkrétní osoby zachycující její charakteristické rysy, v numismatice především profilové nebo čelní vyobrazení panovníka na minci či medaili. Portrétní ražby se staly základním prvkem mincovní ikonografie od antiky po současnost a představují cenný historický pramen dokumentující podobu vládců a významných osobností.

Historie

Historie mincovního portrétu začíná v antickém Řecku, kde se první realistická zobrazení živých osob objevila na mincích perských satrapů v Malé Asii kolem roku 400 před naším letopočtem. Průlomovou osobností byl Alexandr Veliký, jehož idealizovaný portrét se po jeho smrti roku 323 před naším letopočtem stal vzorem pro helénistické panovníky. Alexandrovy následovníci, diadochové, razili mince se svými portréty jako legitimizaci moci. Ptolemaios I. v Egyptě jako první zavedl systematickou portrétní ražbu s vlastní podobiznou za svého života.

Římská republika dlouho odmítala zobrazování žijících osob na mincích, což se změnilo až v období občanských válek. Julius Caesar roku 44 před naším letopočtem jako první žijící Říman získal právo razit mince se svým portrétem. Po jeho smrti se portrét stal standardní součástí římských mincí. Císař Augustus vytvořil propracovaný systém propagandy prostřednictvím mincovních portrétů, které šířily jeho idealizovanou podobu po celé říši. Římské mincovní portréty dosahovaly mimořádného realismu, zachycovaly individuální rysy včetně vrásek, plešatosti nebo dvojité brady, jak dokládají portréty císařů Vespasiana nebo Nerona.

Ve středověku se portrétní ražba vytrácela. Byzantské mince zobrazovaly stylizované čelní portréty císařů s nimby a křesťanskými symboly. V západní Evropě převládala schématická zobrazení panovníků s korunou a žezlem. Teprve za Karla Velikého se na denárech objevily pokusy o realističtější portrét s vavřínovým věncem po antickém vzoru. České denáry 10. až 13. století zobrazovaly stylizované hlavy panovníků, často redukované na geometrické tvary. Brakteáty 13. století přinášely jednoduché frontální portréty s korunou.

Skutečný návrat portrétního umění v mincovnictví přinesla renesance. Italští medailéři jako Pisanello nebo Matteo de' Pasti vytvářeli v 15. století realistické portréty na medailích inspirované antickými vzory. První novodobý realistický portrét na evropské minci vytvořil Ludvík XII. Francouzský roku 1514 na zlatém écu. V Čechách zavedl portrétní ražbu Ludvík Jagellonský na pražských groších kolem roku 1520. Jeho nástupce Ferdinand I. Habsburský prosadil portrét jako standard na všech nominálech od krejcaru po dukát.

Vrchol portrétního umění představují ražby 16. a 17. století. Mistři jako Antonio Abondio, Jacopo da Trezzo nebo Alessandro Cesati vytvářeli portréty mimořádné umělecké kvality. Na dvoře Rudolfa II. v Praze působili vynikající medailéři, kteří zachytili podobu císaře a předních osobností rudolfínské doby. Barokní období přineslo dramatické portréty s bohatými parukami a zdobenými oděvy. Leopold I., Karel VI. a Marie Terezie byli zobrazováni v reprezentativních portrétech zdůrazňujících majestát habsburské monarchie.

Klasicismus konce 18. století přinesl návrat k antické jednoduchosti. Josef II. razil mince s prostým profilem bez paruk a ozdob. Napoleonské období znamenalo vrchol klasicistního portrétu, Napoleon Bonaparte se nechával zobrazovat s vavřínovým věncem jako římský imperátor. V 19. století se prosadila fotografická věrnost portrétu. František Josef I. byl na mincích zobrazován v různých fázích života od mladého císaře po starce s licousy. Moderní mincovnictví 20. a 21. století spojuje realistický portrét s uměleckou stylizací. Československé a české mince zobrazují portréty Tomáše Garrigua Masaryka, Karla IV., svaté Anežky České a dalších osobností v moderním výtvarném pojetí.

Typy a techniky portrétní ražby

Numismatické portréty dělíme podle zobrazení na profilové, tříčtvrteční a čelní. Profilový portrét, nejčastější v antice a novověku, zobrazuje hlavu z boku. Může být orientován vpravo nebo vlevo, přičemž orientace často měla symbolický význam. Čelní portrét, typický pro byzantské a středověké mince, zobrazuje postavu zepředu. Tříčtvrteční portrét, vzácný v numismatice, ukazuje hlavu v mírném pootočení.

Podle rozsahu zobrazení rozlišujeme portrét hlavy, poprsí nebo celé postavy. Hlava zahrnuje pouze obličej a vlasy, poprsí přidává ramena a část trupu s oděvem, celá postava je typická pro středověké trůnní scény. Technicky se portréty vytvářely rytím do razidla v negativu, od 16. století pomocí puncování a v moderní době počítačovým modelováním a laserovým gravírováním.

Zajímavosti

• Největší mincovní portrét vytvořil Benedetto Pistrucci na anglické pěti librové minci z roku 1839 s průměrem 41 milimetrů
• Portrét Marie Terezie na tolarech z roku 1780 se razí dodnes jako obchodní mince v Africe a Orientu