Rašínova měnová reforma

Rašínova měnová reforma představuje zásadní ekonomické opatření z počátku existence Československé republiky, provedené v roce 1919 pod vedením prvního ministra financí Aloise Rašína. Tato reforma zahrnovala okolkování rakousko-uherských bankovek, zavedení československé koruny jako nové měny a zadržení části oběživa, čímž byl položen základ měnové suverenity nového státu. Díky své promyšlenosti a úspěšné realizaci se stala jedním z klíčových pilířů hospodářské stability mladé republiky v poválečném období.

Historie

Rašínova měnová reforma byla zahájena krátce po vzniku Československé republiky v reakci na poválečný měnový chaos a inflaci. Byla připravována v přísném utajení týmem odborníků pod vedením Aloise Rašína, který se inspiroval podobnými reformami v historii. Klíčovým momentem bylo přijetí zákona o okolkování bankovek z 25. února 1919, který vytvořil právní rámec pro celou operaci. Samotné okolkování proběhlo ve dnech 3. až 9. března 1919, kdy byly všechny rakousko-uherské bankovky v oběhu opatřeny československými kolky a polovina jejich hodnoty byla zadržena jako nucená státní půjčka. V dubnu 1919 byl zaveden název nové měny – československá koruna (Kč). Současně s tím proběhla i měnová odluka od ostatních nástupnických států Rakouska-Uherska. V září 1919 byl přijat zákon o nostrifikaci cenných papírů, který dovršil finanční osamostatnění republiky. Rašínova deflační politika, spojená s reformou, sice způsobila dočasné hospodářské potíže, ale položila základy pro mimořádnou stabilitu československé měny v meziválečném období.

Technické provedení reformy bylo mimořádně náročné. Během pouhých sedmi dní muselo být okolkováno přibližně 8 miliard korun v oběživu. Pro tuto operaci byly využity předem vytištěné kolky s vyobrazením lipové ratolesti v hodnotách 1, 2, 10, 20, 50, 100, 1000 a 10000 korun. Proces okolkování probíhal na 5000 sběrných místech po celé republice, kde občané předkládali své bankovky k označení. Každá domácnost mohla nechat okolkovat pouze omezený obnos, zbytek byl zadržen na vázaných účtech. Reforma byla realizována se značnou přísností – hranice byly uzavřeny, banky neprováděly žádné operace a byla zavedena přísná kontrola dodržování všech nařízení. Spolu s okolkováním proběhla i měnová odluka od rakouské koruny, kdy se československá koruna stala samostatnou měnou s vlastní hodnotou. Rašín prosazoval politiku silné měny a deflace, která vedla k postupnému zhodnocování československé koruny vůči ostatním měnám, což přinášelo výhody i nevýhody pro různé sektory ekonomiky.

Význam pro investory a sběratele

Okolkované bankovky z období Rašínovy reformy patří mezi vyhledávané sběratelské předměty s rostoucí investiční hodnotou. Pro sběratele jsou zajímavé zejména kompletní série okolkovaných bankovek různých nominálních hodnot, které dokumentují tento přelomový okamžik československé měnové historie. Zvláště ceněné jsou bankovky ve špičkové zachovalosti a exempláře s viditelnými znaky autenticity (původními razítky či sériovými čísly). Pro investory představují tyto historické ceniny zajímavou alternativu k tradičním investičním nástrojům, neboť jejich hodnota dlouhodobě roste díky omezenému množství a rostoucímu zájmu sběratelů.

Příklady

Mezi nejvýznamnější numismatické památky Rašínovy měnové reformy patří:

• Okolkovaná bankovka 1000 korun rakousko-uherské emise s československým kolkem
• První československé státovky vydané po měnové reformě
• Kolkové známky používané k označení bankovek (samostatně jako sběratelské předměty)
• Provizorní pokladniční poukázky, které dočasně nahrazovaly nedostatkové drobné mince
• Dokumenty a průkazy používané při realizaci měnové reformy

Zajímavosti

• Alois Rašín plánoval reformu dlouho před vznikem republiky – už během války tajně připravoval podklady a studoval podobná opatření z historie.
• Pro zabezpečení tajnosti operace nebyly kolky tištěny v Praze, ale v Ústřední tiskárně cenných papírů ve Vídni, což bylo paradoxně na území bývalého mocnářství.
• Rašínova reforma byla tak úspěšná, že se československá koruna stala jednou z nejstabilnějších měn v meziválečné Evropě a jedinou, která nezažila hyperinflaci po první světové válce.