Rašínova měnová reforma

Rašínova měnová reforma byla první měnová reforma samostatného Československa provedená v únoru a březnu 1919 ministrem financí Aloisem Rašínem, která oddělila československou měnu od rakousko-uherské a položila základy stabilní československé koruny. Reforma zahrnovala okolkování bankovek a zadržení části peněz jako nucenou státní půjčku.

Historie

Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 byl jedním z nejnaléhavějších úkolů nového státu vytvoření vlastní měny. V oběhu zůstávaly rakousko-uherské koruny, jejichž množství nebylo známé a hrozila inflace způsobená válečným zadlužením bývalé monarchie. Alois Rašín, první ministr financí, prosadil radikální řešení - okamžité oddělení československé měny od měn nástupnických států.

Příprava reformy probíhala v naprostém utajení. Rašín vytvořil úzký tým expertů včetně Viléma Pospíšila a Karla Engliše, kteří vypracovali detailní plán. Bylo třeba připravit kolky, instruovat finanční úřady a zajistit dostatek personálu. Tiskárna Haase v Praze vyrobila 130 milionů kolků ve dvou typech - pro bankovky do 1000 korun a pro tisícikoruny. Transport kolků do všech finančních úřadů proběhl pod vojenským dohledem v noci z 25. na 26. února 1919.

Reforma byla vyhlášena 25. února 1919 nařízením vlády č. 84/1919 Sb. Od 26. února do 9. března probíhala výměna bankovek, při které byly rakousko-uherské bankovky opatřeny československým kolkem. Současně byla zadržena polovina předložených bankovek jako nucená jednoprocentní státní půjčka. Hranice byly uzavřeny a zahraniční platební styk zastaven, aby se zabránilo přílivu bankovek ze zahraničí.

Technické provedení bylo obdivuhodné. Za 14 dnů bylo okolkováno přes 7 miliard korun v bankovkách. Pracovalo 12 374 úředníků na 190 hlavních a 3749 vedlejších sběrnách. První den bylo vyměněno 1,5 miliardy korun, nejvíce 3. března - přes miliarda. Každá bankovka byla evidována, okolkována a část zadržena. Výměna probíhala podle abecedy příjmení, což zajistilo plynulost procesu.

Zadržení 50 procent hotovosti bylo sociálně diferencováno. Částky do 30 korun nebyly zadržovány vůbec, do 300 korun pouze z jedné čtvrtiny. Tím byly chráněny nižší vrstvy obyvatelstva. Celkem stát zadržel 2,8 miliardy korun, které byly později částečně uvolněny pro potřebné případy. Zadržené peníze byly úročeny jedním procentem ročně s desetiletou splatností.

Rašín současně prosadil přísnou deflační politiku. Odmítl tisknout nové peníze a trval na vyrovnaném rozpočtu. Státní výdaje byly drasticky omezeny, byla zavedena dávka z majetku a přírůstku na majetku. Tato politika vedla k rychlému posílení koruny - zatímco rakouská koruna klesla na 4 procenta předválečné hodnoty, československá si udržela 15 až 20 procent.

Reforma vyvolala různé reakce. Němečtí poslanci kritizovali zadržení peněz jako "bolševický" zásah do vlastnických práv. Sociální demokraté požadovali větší zdanění bohatých. Agrárníci se obávali dopadu na zemědělce. Přesto reforma získala podporu většiny obyvatelstva, které vidělo stabilizaci měny jako základ prosperity.

Mezinárodní ohlas byl převážně pozitivní. Československo bylo první nástupnický stát, který provedl měnovou odluku. Rakousko následovalo až v prosinci 1919, Maďarsko v březnu 1920. Rychlost a důslednost československé reformy zajistila koruně důvěru na mezinárodních trzích. V dubnu 1919 byla koruna kotována 1:3 k švýcarskému franku, nejlépe ze všech středoevropských měn.

Rašín byl zastřelen anarchistou Josefem Šoupalem 5. ledna 1923 a na následky atentátu 18. února zemřel. Jeho nástupci částečně opustili deflační politiku, ale základy jím položené vydržely. Československá koruna zůstala jednou z nejstabilnějších evropských měn až do Mnichova 1938.

Ekonomické dopady a význam

Reforma měla okamžité i dlouhodobé ekonomické důsledky. Stažením poloviny oběživa došlo k deflaci, která snížila ceny o 30 až 40 procent. To poškodilo dlužníky, zejména zemědělce s hypotékami, ale pomohlo věřitelům a držitelům hotovosti. Průmysl profitoval z levných surovin a stabilní měny pro export.

Fiskální efekt byl významný. Stát získal 2,8 miliardy korun nucenou půjčkou, což pokrylo část válečných dluhů. Dávka z majetku vynesla další 3 miliardy. To umožnilo vyrovnat státní rozpočet již v roce 1921, jako v jediné evropské zemi. Stabilní měna přilákala zahraniční investice, zejména francouzské a britské.

Sociální dopady byly rozporuplné. Dělníci a úředníci s pevnými platy získali vyšší kupní sílu. Naopak živnostníci a zemědělci trpěli poklesem cen své produkce. Reforma fakticky redistribuovala bohatství od dlužníků k věřitelům, což vyvolávalo sociální napětí. Rašín argumentoval, že stabilní měna je dlouhodobě výhodná pro všechny vrstvy.

Reforma položila základy československého bankovnictví. Vznikla Bankovní sekce ministerstva financí jako předchůdce centrální banky. V roce 1926 byla založena Národní banka Československá s monopolem na emisi bankovek. Československo se stalo respektovaným členem mezinárodního finančního systému.

Zajímavosti

• Rašín osobně kontroloval okolkování prvních bankovek 26. února 1919 v 6 hodin ráno na Staroměstské radnici
• Během reformy bylo spotřebováno 3,5 milionu archů kolkového papíru a 50 tun razítkové barvy
• Padělání kolků se trestalo až 20 lety těžkého žaláře, přesto bylo odhaleno přes 500 pokusů
• Nejmenší okolkovaná bankovka byla jednokorunová, největší desetitisícová - existovalo pouze 89 kusů
• V pohraničí někteří Němci raději pálili bankovky než je vyměnili, což vedlo k místním nepokojům
• Rašín odmítl okolkovat vlastních 50 000 korun jako příklad pro obyvatelstvo