Římská mytologie

Římská mytologie zahrnuje soubor mýtů, legend a náboženských představ starověkého Říma, které formovaly ikonografii římských mincí od republikánského období až po zánik západořímské říše. Zobrazení římských bohů, personifikací ctností a mytologických výjevů na denárech, aureích a dalších nominálech sloužilo jako nástroj státní propagandy, legitimizace moci i vyjádření římských hodnot napříč celým impériem.

Historie

Římská mytologie se začala utvářet v 8. století před naším letopočtem kombinací původních latinských kultů s etruskou a sabinskou tradicí. Nejstarší římská božstva jako Janus, Lares nebo Penates představovala abstraktní síly spojené s domácností, zemědělstvím a hranicemi. Na rozdíl od antropomorfní řecké mytologie byli raní římští bohové spíše neosobními silami (numina), které neměly lidskou podobu ani složité příběhy.

Kontakt s řeckými koloniemi v jižní Itálii od 6. století před naším letopočtem vedl k postupné helenizaci římského panteonu. Římané začali ztotožňovat své bohy s řeckými protějšky – Jupiter s Diem, Mars s Áreem, Minerva s Athénou. Tento proces interpretatio Romana umožnil Římanům převzít bohatou řeckou mytologii, kterou adaptovali pro vlastní potřeby. První římské mince z období republiky (od roku 269 před naším letopočtem) již nesly helenizované podoby římských bohů.

Punské války (264–146 před naším letopočtem) přinesly další vlnu náboženských vlivů. Kult Magna Mater byl oficiálně přenesen z Malé Asie do Říma roku 204 před naším letopočtem, což se odrazilo na mincích s vyobrazením Kybelé. Republikánské mince monetálních triumvirů od 2. století před naším letopočtem začaly zobrazovat mytologické výjevy spojené s genealogií patricijských rodů – rod Juliů se hlásil k Venuši a Aeneovi, Aemiliové k synům Rémovým.

Občanské války 1. století před naším letopočtem proměnily mince v propagandistický nástroj, kde mytologie legitimizovala politické nároky. Caesar razil denáry s Venuší Genetrix jako pramáti rodu Juliů, Pompejus zobrazoval Neptuna jako ochránce námořní moci, Antonius se ztotožňoval s Dionýsem-Bakchem. Augustus po vítězství u Aktia systematizoval používání mytologických motivů jako součást nové imperiální ideologie.

Principát (27 před naším letopočtem – 284 našeho letopočtu) rozvinul koncept personifikací abstraktních pojmů jako božstev. Na mincích se objevovaly Viktoria, Pax, Concordia, Abundantia, Securitas a desítky dalších alegorických postav, které vyjadřovaly císařské ctnosti a úspěchy. Každý císař vybíral božstva a personifikace podle svého politického programu – Traianus zdůrazňoval Mars Ultor, Hadrianus Dianu Lučnici, Marcus Aurelius Minervu.

Pozdní antika přinesla orientalizaci římské mytologie. Kulty Mithrův, Ísidин a Sol Invictus postupně vytlačovaly tradiční božstva. Na mincích 3. století dominuje Sol jako sluneční božstvo, často ztotožňované s císařem. Poslední výrazně pohanské motivy mizí za Konstantina Velikého, který po roce 312 postupně nahrazoval mytologické symboly křesťanskými. Definitivní konec římské mytologie na oficiálních ražbách nastal za Theodosia roku 380.

Mytologické prvky na římských mincích

Římské mincovnictví vytvořilo propracovaný systém mytologických zobrazení s jasným politickým poselstvím. Jupiter jako nejvyšší bůh garantoval legitimitu císařské moci, jeho orel se stal symbolem římských legií. Mars představoval vojenskou sílu Říma, Minerva moudrost a strategii, Neptun námořní nadvládu. Venuše jako pramáti Římanů prostřednictvím Aenea symbolizovala božský původ římského národa.

Personifikace na římských mincích dosahovaly mimořádné rozmanitosti. Roma jako zosobnění města seděla na zbraních s Viktorií v ruce, Felicitas držela kaduceus a roh hojnosti, Spes kráčela s květinou, Fides nesla vojenské standarty. Tyto alegorie komunikovaly politické poselství srozumitelné všem obyvatelům říše bez ohledu na jejich mateřský jazyk.

Mytologické výjevy na reverzech mincí často odkazovaly na konkrétní události. Aeneas nesoucí otce Anchisa symbolizoval pietas (zbožnost), Romulus zakládající město představoval nové začátky, Herkules a jeho práce ztělesňovaly překonávání překážek. Císaři využívali mytologii k vytváření paralel se svými činy – Marcus Aurelius se prezentoval jako nový Herkules očišťující svět od barbarství.

Zajímavosti

• Jedinečné božstvo čistě římského původu byl dvojtváří Janus, bůh začátků a bran, který neměl řecký ekvivalent a objevoval se na nejstarších římských asech jako symbol římské originality
• Claudius razil aurei s vyobrazením své babičky Livie jako bohyně Ceres, což bylo poprvé, kdy byla žijící osoba oficiálně zbožštěna na římských mincích ještě za svého života
• Na některých legionářských mincích se objevuje kozoroh jako mytické zvíře spojené s Augustem, protože byl počat v tomto znamení – tento motiv používaly legie založené Augustem ještě sto let po jeho smrti
• Commodus se na svých mincích nechával zobrazovat jako Herkules s kyji a lví kůží, přičemž změnil oficiální název Říma na Colonia Commodiana, což vyvolalo takový odpor, že po jeho smrti byly tyto mince hromadně přetavovány
• Vzácné aureliány císaře Carauniona z roku 283 zobrazují Jupitera předávajícího císaři zeměkouli, což je jediný známý případ, kdy se císař nechává zobrazit jako rovnocenný partner nejvyššího boha