Rodové ražby
Rodové ražby jsou mince a medaile, které razili významní šlechtici nebo šlechtické rody na základě odvozeného mincovního práva, uděleného výjimečně panovníkem. V Čechách sahají jejich počátky do let 1404–1405; razili je mimo jiné Šlikové, Rožmberkové, Pernštejnové, Albrecht z Valdštejna a Eggenberkové.
| Význam | mince a medaile šlechty s odvozeným mincovním právem od panovníka |
|---|---|
| Počátek v Čechách | 1404–1405, mincovní právo od Václava IV. pro Petra z Netvořic |
| Pravidla ražby | vydavatel směl upravit obraz a opis, ne hmotnost, ryzost ani poměr nominálů |
| Mincovny | rodové (Jáchymov, Jičín, Zaháň, Planá) i vládní (Praha, Vídeň) |
| Obdoba | mince olomouckých a vratislavských biskupů |
Historie
Právo razit minci patřilo ve středověku a raném novověku k panovnickým výsadám. Panovník je mohl výjimečně propůjčit šlechtici nebo celému rodu, obvykle za významné zásluhy; takové právo se označuje jako odvozené. Rodové ražby se spolu s církevními a městskými řadí k soukromým ražbám. Vydavatel směl podle svého upravit mincovní obraz a opis, hmotnost, ryzost ani vzájemný poměr nominálů však měnit nemohl. Razilo se buď v mincovnách, které rodům patřily, nebo ve vládních mincovnách.
Počátky rodových ražeb sahají v Čechách do let 1404–1405, kdy Václav IV. udělil mincovní právo Petru z Netvořic; ten zároveň obdržel na tři roky výtěžky zlatých dolů v Jílovém, Kníně a Rychlebech. Roku 1422 povolil Zikmund Lucemburský ražbu Oldřichovi II. z Rožmberka a roku 1426 udělil mincovní právo Půtovi z Častolovic pro Kladsko a Minsterberk.
Nejvýznamnější kapitolou 16. století se staly ražby Šliků v Jáchymově, kde se od roku 1520 razily tolary určené hlavně pro obchod. Roku 1528 jim Ferdinand I. mincovní právo odňal a jáchymovská mincovna se stala královskou. Jan z Pernštejna získal od Ferdinanda I. roku 1537 mincovní oprávnění pro hrabství Kladsko a Petr Vok z Rožmberka razil dukáty v Rychlebech ve Slezsku.
V 17. století razil Albrecht z Valdštejna v Jičíně (od roku 1626) a v Zaháni (1629–1632). Páni z Eggenbergu razili v Českém Krumlově, v Praze a ve Waldsteinu ve Štýrsku; jejich nástupci Schwarzenberkové využili krumlovského mincovního práva k ražbě v Norimberku a ve Vídni a vlastní mincovní právo získali až roku 1671. Jindřich Šlik razil od roku 1627 v Plané u Mariánských Lázní. V omezeném množství razili také Dietrichsteinové ve Vídni a Lichtenštejnové v Opavě.
Pouhou epizodou zůstala ražba Antonína Jana Nostice z roku 1730. Karel Egon I. z Fürstenberka dal v pražské mincovně vyrazit ze zlata keltských duhovek z podmokelského pokladu, nalezeného roku 1771, 5 000 rodových dukátů s letopočtem 1772.
Znaky a vzácnost
Rodové ražby se od královských liší především obrazem a opisem: nesou jméno a titul vydavatele a rodový erb. Kladské tolary Jana z Pernštejna z let 1540–1544 mají rodový znak, zubří hlavu s houžví v nozdrách. Šlikovské tolary nesou na líci svatého Jáchyma se šlikovským erbem a na rubu českého lva. Valdštejn dal ještě roku 1626 nahradit na tolarech opis DOMINUS PROTECTOR MEVS opisem SACRI ROMANI IMPERII PRINCEPS.
Jičínská mincovna Albrechta z Valdštejna razila zlato v hodnotě 10, 5, 2 a 1 dukátu a stříbro od hranáče po dvoutolar. Vedle oběžných mincí vznikaly i medaile a početní peníze s erbem a jménem vydavatele, například Petra Voka z Rožmberka nebo Albrechta z Valdštejna. Většina rodových ražeb je vzácná, protože jejich produkce byla omezená a mnohdy jen reprezentativní.
