Brunšvická mincovna
Brunšvická mincovna razila mince v dolnosaském Brunšviku (německy Braunschweig) od středověku do roku 1859. Pracovala pro Jindřicha Lva, později pro samotné město a v 18. a 19. století pro brunšvické vévody, jejichž mince nesou skákajícího koně a heslo NUNQUAM RETRORSUM – nikdy zpět.
| Poloha | Brunšvik, Dolní Sasko, Německo |
|---|---|
| Mincovna v rukou města | v zástavě od roku 1296, koupena roku 1412 |
| Přechod na konvenční měnu | 1764 |
| Mincmistr 1760–1779 | Johann David Billert, značka IDB |
| Uzavření | 1859, další ražby v Hannoveru |
Historie
Brunšvik se jako sídlo knížat z rodu Brunonů rozvíjel od 10. století. Ve 12. století z něj učinil své sídelní město saský a bavorský vévoda Jindřich Lev, který kolem roku 1166 nechal před hradem Dankwarderode postavit bronzového lva, dodnes symbol města. Pro Jindřicha Lva razila brunšvická mincovna brakteáty, jednostranné tenké denáry.
Od poloviny 13. století byl Brunšvik členem Hanzy a sílil i vůči svým pánům. Roku 1296 získalo město mincovnu do zástavy a roku 1412 ji koupilo. Vlastní trvalou mincí, takzvaným věčným feniklem, ukončilo pro obchod škodlivé pravidelné stahování a obnovování brakteátů. Kolem roku 1430 si město vydobylo nezávislost a vévodové přesídlili do nedalekého Wolfenbüttelu, kde zůstali až do dobytí Brunšviku roku 1671. Mincovna razila také mariánské groše, převzaté z Goslaru, a po kiprové krizi zavedlo Brunšvicko roku 1623 takzvané mariánské peníze; tolar v nich platil 36 mariánských grošů.
Vévoda Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský přenesl roku 1753 sídlo z Wolfenbüttelu do Brunšviku. Roku 1764 přešlo vévodství na konvenční měnu a konvenční tolar se zde dělil na 32 mariánských grošů. Po napoleonském Vestfálském království obnovené vévodství razilo od roku 1837 tolary podle pruské čtrnáctitolarové stopy. Mincovna v Brunšviku byla zavřena roku 1859 a poslední brunšvické mince se pak razily v Hannoveru.
Konvenční ražby Karla I.
Třetinový tolar Karla I. nese na líci obrněné poprsí vévody s opisem CAROLUS D G DUX BR ET LUN (Karel z Boží milosti vévoda brunšvický a lüneburský). Na rubu skáče kůň pod opisem s heslem NUNQUAM RETRORSUM a letopočtem, v úseči pod ním stojí údaj XL EINE FEINE MARCK CONVENT M, tedy čtyřicet kusů z hřivny ryzího stříbra podle konvenční měny. Písmena IDB patří brunšvickému mincmistrovi Johannu Davidu Billertovi.