Ernst Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský
Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský (1724–1800) byl vévoda Sasko-Kobursko-Saalfeldský z ernestinské větve Wettinů, který vládl v letech 1764–1800. Natrvalo přenesl sídlo vévodství do Coburgu. Kvůli velkému zadlužení země mu císař Josef II. roku 1773 nařídil nucenou správu dluhů.
| Život | 8. března 1724 – 1800 |
|---|---|
| Vláda | 1764–1800 |
| Země | Sasko-Kobursko-Saalfeldsko |
| Dynastie | Ernestinští Wettinové |
| Finanční dohled | Císařská nucená správa od roku 1773 |
| Nástupce | Syn František Fridrich Antonín |
| Mincovna | Saalfeld |
| Doložené ražby | Konvenční tolar 1764 a 20krejcar 1765, Saalfeld |
Historie
Arnošt Fridrich Sasko-Kobursko-Saalfeldský se narodil 8. března 1724 v Saalfeldu jako nejstarší syn vévody Františka Josiáše Sasko-Kobursko-Saalfeldského a Anny Žofie Schwarzbursko-Rudolstadtské. Patřil k ernestinské větvi Wettinů, jejíž drobná durynská vévodství tvořila součást Svaté říše římské. Roku 1749 se ve Wolfenbüttelu oženil s brunšvicko-wolfenbüttelskou princeznou Žofií Antonií; z manželství vzešlo sedm dětí.
Na trůn nastoupil roku 1764 po smrti otce a natrvalo přenesl sídlo vévodství ze Saalfeldu do Coburgu. Zdědil zemi zatíženou vysokými dluhy. Roku 1773 proto císař Josef II. zřídil takzvanou debetní komisi – nucenou správu dluhů, která řídila hospodaření vévodství přes třicet let. Vedl ji nejprve princ Josef Fridrich Sasko-Hildburghausenský, později vévoda Arnošt II. Sasko-Gothajsko-Altenburský. Vévoda tím ztratil rozhodování o podstatné části státních financí.
Roku 1768 zavedl číselnou loterii, jejíž výnos měl financovat káznici a sirotčinec.
V dubnu 1799 se stal seniorem ernestinského rodu. Funkci zastával šestnáct měsíců až do své smrti a s věkem 75 let byl nejstarším, kdo ji kdy převzal. Zemřel roku 1800 v Coburgu a byl pohřben v tamním kostele svatého Mořice. Vévodou se po něm stal syn František Fridrich Antonín.
Mince Sasko-Kobursko-Saalfeldska za jeho vlády
Mince vévodství se za Arnošta Fridricha razily v Saalfeldu. Hned v prvních letech vlády vznikly konvenční tolary s letopočty 1764 a 1765. Líc nese poprsí vévody a latinský opis ERNESTVS FRIDERICVS D G D S COBVRG SAALFELD, rub korunovaný znak a opis X EINE FEINE MARCK: z kolínské hřivny ryzího stříbra se podle konvenční měny razilo deset tolarů.
Pod znakem stojí iniciály mincmistra – I. C. E. (Johann Christian Eberhard) na tolarech z roku 1764, I. C. K. na tolarech z roku 1765.
Ze stejné doby pochází dvacetikrejcar 1765 s malým poprsím ve věnci a hodnotou 20 na podstavci na rubu. Vedle něj se razily menší nominály krejcarové i tolarové soustavy – pětikrejcar, krejcar, šestifenik, groš, 1/12 a 1/48 tolaru. Drobné feniky se v Saalfeldu razily až do roku 1800.
