Evropa

Evropa je jeden ze sedmi kontinentů, rozkládající se na západním výběžku euroasijské pevniny a představující kolébku západní civilizace. V numismatice a investičních kovech má Evropa zásadní význam jako region s nejdelší tradicí mincovnictví, kde vznikly první moderní měnové systémy a dodnes sídlí nejprestižnější světové mincovny.

Historie

Název Evropa pochází z řecké mytologie, kde byla Europa fénickou princeznou, kterou unesl bůh Zeus převtělený do podoby býka na ostrov Krétu. První použití tohoto označení pro geografickou oblast se datuje do 6. století před naším letopočtem, kdy řečtí geografové začali rozlišovat mezi Evropou, Asií a Libyí jako třemi částmi známého světa. V antickém období se pojem Evropa vztahoval především na území dnešního Řecka a postupně se rozšiřoval na sever a západ s expanzí řecké a později římské civilizace.

Formování evropské identity úzce souvisí s rozvojem mincovnictví, které má na kontinentu více než dvouapůltisíciletou tradici. První ražené mince se objevily v řeckých městských státech v Malé Asii kolem roku 650 před naším letopočtem a rychle se rozšířily po celém Středomoří. Římská říše později sjednotila většinu kontinentu pod jednotným měnovým systémem založeným na denáru, což položilo základy pro budoucí evropské monetární systémy. Po pádu Západořímské říše v 5. století se Evropa rozdrobila na množství království a knížectví, z nichž každé razilo vlastní mince, což vedlo k nebývalé rozmanitosti evropského mincovnictví.

Středověká Evropa se vyznačovala postupným vznikem národních států a s nimi spojených národních měn. Karolínská měnová reforma Karla Velikého v 8. století zavedla systém založený na stříbrném denáru, který se stal vzorem pro většinu evropských měnových soustav. Ve vrcholném středověku se vedle stříbrných mincí začaly znovu razit zlaté mince - florentský zlatý florén od roku 1252 a benátský dukát od roku 1284 se staly mezinárodně uznávanými platidly. Objevení Ameriky v roce 1492 přineslo do Evropy obrovské množství drahých kovů, což vedlo k cenovým revolucím a změnám v evropském měnovém systému.

Novověk přinesl postupnou standardizaci a modernizaci evropského mincovnictví. V 19. století většina evropských států přijala zlatý standard, který zajišťoval stabilitu měn a usnadňoval mezinárodní obchod. Latinská měnová unie založená v roce 1865 představovala první pokus o měnovou integraci na kontinentu. Dvacáté století s dvěma světovými válkami přineslo zánik mnoha monarchií a jejich historických měnových systémů. Po druhé světové válce začaly snahy o evropskou integraci, které vyvrcholily vznikem jednotné evropské měny - eura v roce 1999.

Evropské mincovnictví a investiční kovy

Evropa zůstává světovým centrem mincovní produkce s nejvýznamnějšími rafinériemi a mincovnami světa. Evropské mincovny jako britská Royal Mint, rakouská Münze Österreich, německé státní mincovny nebo švýcarská PAMP produkují nejžádanější investiční mince a slitky světa. Kontinent je domovem prestižních investičních mincí jako rakouský Vídeňská filharmonika, britská Britannia nebo francouzský Gallský kohout.

Tradice kvality evropského mincovnictví se odráží v přísných standardech pro investiční kovy. Londýnská asociace trhu drahých kovů stanovuje celosvětové standardy pro obchodování se zlatem a stříbrem. Švýcarské rafinérie zpracovávají většinu světové produkce investičního zlata a jejich certifikáty jsou zárukou nejvyšší kvality.

Zajímavosti

• Evropa je nejmenší kontinent po Austrálii, ale má třetí největší počet obyvatel ze všech kontinentů
• Na území Evropy se nachází více než 50 suverénních států, z nichž každý měl nebo má vlastní národní měnu
• Vatikán jako nejmenší evropský stát razí vlastní euromince, které patří mezi nejvzácnější a nejžádanější sběratelské kusy
• Švýcarsko uchovává ve svých trezorech odhadem čtvrtinu světových zásob investičního zlata
• Nejstarší dosud fungující evropská mincovna je pařížská Monnaie de Paris, založená roku 864