Ferdinand II.

Ferdinand II. Štýrský byl římský císař a český král v letech 1620–1637, který po vítězství v bitvě na Bílé hoře nastolil absolutistickou vládu a rekatolizaci českých zemí. V numismatice je jeho panování spjato s měnovou reformou a přechodem od kipper mincí k "mincím dobrého zrna".

Historie

Ferdinand se narodil 9. července 1578 ve Štýrském Hradci jako syn arcivévody Karla II. Štýrského a Marie Anny Bavorské. Byl vychováván v přísném katolicismu v jezuitské koleji v Ingolstadtu pod dohledem bavorského vévody. Po smrti otce roku 1590 převzal vládu v tzv. Vnitřních Rakousích a již jako mladý panovník prováděl tvrdou rekatolizaci svých zemí. Českým králem byl korunován 29. června 1617, ale po pražské defenestraci roku 1618 ho české stavy sesadily. Po smrti Matyáše roku 1619 byl zvolen císařem, ale musel čelit českému stavovskému povstání. Rozhodující vítězství dosáhl 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře, po které následovala krutá odplata vůči povstalcům. 21. června 1621 nechal na Staroměstském náměstí popravit 27 předáků povstání. Ferdinand prosadil Obnovené zřízení zemské (1627), které ukončilo stavovské svobody a založilo habsburský absolutismus. Zahájil tvrdou rekatolizaci spojenou s konfiskacemi majetku a masovou emigrací protestantů. Za jeho vlády probíhala třicetiletá válka, v níž se opíral o podporu Španělska a katolické ligy. Zemřel 15. února 1637 ve Vídni, zanechav království zdevastované válkou, ale s upevněnou habsburskou mocí.

Mincovnictví Ferdinanda II. prošlo dramatickým vývojem od chaotických kipper mincí počátku dvacátých let po stabilizované "mince dobrého zrna" od roku 1623. Na začátku panování pokračoval v tradici předchozích let, ale ekonomické problémy třicetileté války vedly k ražbě dlouhých mincí s nižším obsahem drahého kovu v letech 1620-1623. Hlavními razebními centry byly Praha, Kutná Hora, Jáchymov, Brno, Vratislav, Vídeň a další mincovny monarchie. Po měnové reformě roku 1623 se razily stabilní tolary, dukáty, půltolary, čtvrtolary a různé krejcarové nominály. Na líci mincí se objevuje císařský portrét s titulaturou FERDINANDVS II D G ROM IMP SEMP AVG, na rubu pak říšská a zemská heraldika. Charakteristickým rysem je postupný přechod od renesančního stylu k barokní ikonografii, která zdůrazňovala císařskou důstojnost a katolickou víru. Kvalita mincí se po reformě roku 1623 výrazně zlepšila a Ferdinandovy pozdní ražby patří k nejkvalitnějším habsburským mincím první poloviny 17. století. Mince nesou také symboly rekatolizace a triumfu nad protestantismem.

Význam pro investory a sběratele

Mince Ferdinanda II. jsou mezi numismaty vyhledávané jako doklady přelomového období české historie a nástupu habsburského absolutismu. Zvláště cenné jsou kipper mince z let 1620-1623, které dokumentují ekonomickou krizi po Bílé hoře. Pro sběratele představují důležitý přechod mezi renesancí a barokem. Pamětní ražby související s vítězstvím nad protestanty dosahují vysokých cen.

Příklady

Nejčastější jsou tolary z Kutné Hory a Jáchymova z období po roce 1623. Vzácnější jsou kipper dlouhé mince velkých nominálů (150, 300 krejcarů) z let 1620-1622. Zvláště ceněné jsou zlaté dukáty a dvojdukáty z pražské mincovny s císařským portrétem a pamětní ražby k vítězstvím nad protestanty.

Zajímavosti

• Ferdinand II. je jediný český král, jehož mince dokumentují přechod od stavovské monarchie k absolutismu - od kipper mincí povstání po stabilní imperiální ražby.
• Některé jeho mince nesou skryté katolické symboly a nápisy oslavující triumf nad heretiky, což z nich činí propagandistické nástroje rekatolizace.
• Kipper období 1620-1623 vytvořilo některé z nejbizarnějších českých mincí s extrémně vysokými nominály až 300 krejcarů a špatnou kvalitou.
• Po měnové reformě roku 1623 jsou Ferdinandovy mince naopak technicky dokonalé a představují vrchol habsburského mincmistrovského umění.
• Na některých mincích se objevuje datum 1620, což symbolicky připomíná vítězství na Bílé hoře jako zlomový okamžik českých dějin.