Fridrich II. Štaufský

Fridrich II. Štaufský byl císař Svaté říše římské vládnoucí v letech 1220–1250, sicilský král od roku 1198 a jeden z nejvzdělanějších panovníků středověku, jemuž současníci říkali "Stupor Mundi" – Údiv světa. Pro české dějiny byl klíčovou postavou, když roku 1212 vydal Zlatou bulu sicilskou, která povýšila Čechy na dědičné království a zaručila českým králům mimořádná privilegia. Jeho vláda představovala vrchol štaufské moci, ale také počátek velkého interregna a úpadku císařské autority ve střední Evropě.

Historie

Fridrich se narodil 26. prosince 1194 v Jesi ve střední Itálii jako syn císaře Jindřicha VI. Štaufského a sicilské královny Konstancie z normanské dynastie Hauteville. Po otcově smrti roku 1197 zdědil jako tříletý sicilské království, zatímco o německou korunu soupeřil jeho strýc Filip Švábský s Otou IV. Brunšvickým. Fridrichovo dětství v Palermu formovalo jeho kosmopolitní osobnost – vyrůstal v prostředí, kde se mísila latinská, řecká, arabská a normanská kultura.

Rozhodující pro Fridrichův vzestup byla podpora papeže Inocence III., který se stal jeho poručníkem. Když roku 1211 Otto IV. Brunšvický porušil dohody s papežem a vtrhl do jižní Itálie, Inocenc podpořil mladého Fridricha jako protikrále. Klíčovou roli sehrál český král Přemysl Otakar I., který jako první z říšských knížat podpořil Fridrichovu kandidaturu. Za tuto podporu vydal Fridrich 26. září 1212 v Basileji Zlatou bulu sicilskou.

Zlatá bula sicilská představovala převratný dokument v českých dějinách. Fridrich v ní potvrdil dědičnost královského titulu v přemyslovském rodě, osvobodil Čechy od většiny povinností vůči říši kromě účasti na korunovačních jízdách do Říma a stanovil, že český král má právo investitury biskupů. Čechy získaly postavení takřka nezávislého království v rámci říše. Dokument byl pojmenován sicilský podle Fridrichova prvního královského titulu.

Po vítězství nad Otou IV. v bitvě u Bouvines roku 1214, kde bojoval Fridrichův spojenec francouzský král Filip II. August, se Fridrich stal jediným králem. Roku 1220 byl v Římě korunován císařem papežem Honoriem III. Slíbil uspořádat křížovou výpravu, což splnil až roku 1228, kdy diplomatickou cestou získal Jeruzalém a nechal se korunovat jeruzalémským králem, čímž si znepřátelil papeže.

Fridrichova vláda v Německu byla poznamenána soupeřením se svým synem Jindřichem VII., kterého ustanovil německým králem. Když se Jindřich roku 1234 vzbouřil, Fridrich ho sesadil a uvěznil. Novým králem jmenoval druhého syna Konráda IV. V Německu vydal významné zákoníky – Mohučský landfrýd roku 1235, který zakazoval soukromé války a posiloval zemský mír.

Hlavní Fridrichovou rezidencí zůstávala jižní Itálie a Sicílie, kde vybudoval centralizovaný stát podle byzantského vzoru. Roku 1224 založil univerzitu v Neapoli, první státní univerzitu v Evropě. V Melfi vydal roku 1231 Constitutiones Regni Siciliae, nejmodernější zákoník středověku inspirovaný římským právem. Vybudoval síť hradů včetně proslulého Castel del Monte, geometricky dokonalé stavby spojující evropské a orientální prvky.

Konflikt s papežstvím gradoval za pontifikátu Řehoře IX. a zejména Inocence IV. Papež exkomunikoval Fridricha roku 1227 a znovu 1239, označil ho za Antikrista a svolal koncil do Lyonu roku 1245, kde byl císař sesazen. Fridrich však měl silnou podporu mezi německými knížaty včetně českého krále Václava I., který zůstal věrným císařským straníkem. Boje mezi císařskou stranou ghibellinů a papežskou stranou guelfů rozdělily Itálii na generace.

Fridrich byl mimořádně vzdělaný panovník hovořící šesti jazyky – latinsky, německy, italsky, francouzsky, řecky a arabsky. Zajímal se o přírodní vědy, filozofii, poezii a architekturu. Jeho dvůr v Palermu byl centrem překladatelské školy, kde se překládaly arabské vědecké spisy do latiny. Napsal traktát o sokolnictví "De arte venandi cum avibus", který je dodnes ceněný pro přesná pozorování ptačího chování.

Fridrich II. zemřel 13. prosince 1250 na hradě Fiorentino v Apulii pravděpodobně na úplavici. Jeho smrt znamenala konec štaufské éry a počátek velkého interregna v říši. Syn Konrád IV. zemřel již roku 1254 a vnuk Konradín byl popraven roku 1268, čímž vymřela štaufská dynastie po meči.

Hospodářská politika a mincovnictví

Fridrich II. provedl zásadní měnovou reformu, která ovlivnila celou Evropu včetně Čech. Roku 1231 zavedl v sicilském království augustál, zlatou minci raženou podle byzantského vzoru s císařovým portrétem v římském stylu. Byla to první zlatá mince s realistickým portrétem panovníka ražená v západní Evropě od pádu Říma. Augustál se stal vzorem pro pozdější evropské zlaté ražby včetně českých florenů Karla IV.

V Německu podporoval Fridrich rozvoj městského mincovnictví. Udělil mincovní práva mnoha městům, což vedlo k rozmachu regionálních měn. Tato decentralizace sice oslabila císařskou moc, ale podpořila ekonomický rozvoj. České mincovnictví této doby těžilo z privilegií Zlaté buly sicilské – čeští králové měli výhradní právo ražby bez císařského dozoru.

Fridrichova ekonomická politika v Sicílii byla revoluční. Zavedl státní monopoly na výrobu hedvábí, soli a některých dalších komodit. Vybudoval efektivní daňový systém s pravidelným sčítáním obyvatel a majetku. Příjmy sicilské koruny byly nejvyšší v Evropě, což umožňovalo financování nákladných staveb a válek. Tento model centralizované ekonomiky později inspiroval absolutistické monarchie.

Pro obchod měla zásadní význam Fridrichova ochrana kupců a trhů. Zavedl jednotné míry a váhy v sicilském království, trestal padělání mincí smrtí a garantoval bezpečnost obchodních cest. Podporoval námořní obchod s Orientem, jeho loďstvo kontrolovalo střední Středomoří. České země těžily z této prosperity nepřímo přes obchodní kontakty s italskými městy.

Zajímavosti

• Mluvící pták – Fridrich vlastnil papouška, který údajně uměl mluvit latinsky, řecky a arabsky, což ohromovalo návštěvníky dvora
• Vědecké pokusy – Císař prováděl experimenty včetně pokusu zjistit, jakým jazykem by mluvily děti vychované bez lidského kontaktu
• Harém v Lucera – Ve městě Lucera usídlil muslimské obyvatelstvo ze Sicílie a údajně tam měl harém podle orientálního vzoru
• Exotická zvířata – Na svých cestách vozil Fridrich slony, velbloudy a žirafu, první žirafu v Evropě od antiky
• Proroctví o návratu – Po Fridrichově smrti se rozšířila legenda, že císař spí v hoře Etna nebo Kyffhäuser a jednou se vrátí obnovit říši
• Astrologie a alchymie – Císař zaměstnával astrology včetně Michaela Scota a podporoval alchymistické výzkumy hledání kamene mudrců