Janovská republika

Janovská republika byl středověký a raně novověký italský městský stát existující v letech 1005-1797, který se stal jednou z nejvýznamnějších obchodních a námořních mocností Středomoří soupeřící s Benátkami o nadvládu v orientálním obchodu. Janovská republika je v numismatice proslulá svými zlatými janovy a stříbrnými lirami s charakteristickými motivy janovského kříže a brány města.

Historie

Janovská republika vznikla v 11. století jako přirozený výsledek obchodní expanze janovských kupců a námořníků. Janov získal nezávislost od markrabat z Obertengu a biskupů díky své strategické poloze na Ligurském pobřeží a přírodnímu přístavu. První privilegia městské autonomie poskytl císař Jindřich IV. roku 1056, ale skutečná nezávislost byla vybojována postupně v průběhu 11. a 12. století.

Klíčovou roli v rané expanzi sehrály křížové výpravy, kde janovští námořníci poskytovali dopravu křižákům výměnou za obchodní privilegia v Levante. Janov založil obchodní kolonie v Akkonu, Tyru, Konstantinopoli a dalších východních přístavech, čímž položil základy své mediteránské obchodní sítě. Rivalita s Pise o nadvládu v západním Středomoří vedla k dlouhým válkám, které Janov nakonec vyhrál v bitvě u Melorie roku 1284.

13. a 14. století představovalo vrchol janovské moci a bohatství. Janovští obchodníci pronikli až do Černého moře, založili kolonie v Caffe, Tané a Trebizond, ovládli obchod s hedvábím ze Střední Asie a kořením z Indie. Janovské banky financovaly evropské panovníky a janovské galeje dominovaly východnímu Středomoří. Město se stalo jedním z nejbohatších v Evropě.

Největším soupeřem se staly Benátky, s kterými Janov vedl sérii ničivých válek o kontrolu nad orientálním obchodem. Tyto "janovsko-benátské války" trvaly více než století a vyčerpaly oba rivaly. Janov dosáhla významných úspěchů, včetně dočasného obležení Benátek roku 1379, ale nakonec podlehla lepší benátské organizaci a finanční síle v bitvě u Chioggie roku 1380.

Politický systém Janovské republiky byl složitý a nestálý. Na rozdíl od aristokratických Benátek měl Janov turbulentní vnitropolitické poměry s častými převraty a střídáním různých oligarchických frakcí. Město se často dostávalo pod nadvládu cizích panovníků - francouzských králů, milánských vévodů nebo dokonce osmanských sultánů, ale vždy si nakonec obnovilo nezávislost.

15. století přineslo částečnou obnovu janovské moci pod vládou rodu Adorni a později francouzské protektorát. Janov se orientoval více na západní Středomoří a severní Afriku, kde založil obchodní stanice v Tunisku a Alžírsku. Nejslavnějším synem města se stal Kryštof Kolumbus, jehož objevení Ameriky roku 1492 otevřelo novou éru světových dějin.

16. a 17. století bylo paradoxně období janovského rozkvětu navzdory ztrátě orientálních kolonií. Janov se stal hlavním finančním centrem španělského impéria, janovští bankéři financovali španělské americké dobytí a získávali podíl na přílivu amerického stříbra. Rodiny jako Spinola, Doria a Pallavicini nahromadily obrovská bohatství a vybudovaly nádherné paláce v genuesském stylu.

18. století představovało postupný úpadek způsobený změnami v evropském obchodu a politice. Janov ztrácel význam ve prospěch atlantských přístavů a jeho finanční moc slábla. Korsická revoluce vedená Pasqualem Paoli zbavila republiku její hlavní pevninské držby. Konzervativní oligarchická vláda nedokázala provést potřebné reformy.

Konec Janovské republiky přišel s napoleonskou expanzí. Francouzské vojsko obsadilo Janov roku 1796 a Napoleon ustanovil satelitní Ligurskou republiku. Roku 1805 byla Ligurská republika připojena přímo k Francii, čímž skončila osmasedmisetletá existence jedné z nejslavnějších evropských republik. Po napoleonských válkách připadl Janov Sardinskému království.

Janovské mincovnictví

Janovské mincovnictví odráželo bohatství a mezinárodní kontakty republiky. První janovské mince se objevily ve 12. století jako stříbrné denáry byzantského a islamského typu, ale postupně se vyvinuly charakteristické janovské motivy. Nejčastějším symbolem byl janovský kříž a brána města s nápisem "JANUA" (Janov), které se staly rozpoznatelnými znaky janovských mincí.

Ve 13. století zavedl Janov zlaté florény podle florentského vzoru, ale s vlastní janovskou ikonografií. Janovské florény zobrazovaly sv. Jana Křtitele, patrona města, nebo janovský kříž s nápisem "IANUA". Tyto mince konkurovaly benátským dukátům a florentským florénům na mezinárodních trzích a byly přijímány po celém Středomoří díky janovskému obchodnímu vlivu.

Stříbrné mince zahrnovaly liry, soldy a denáry různých nominálů přizpůsobených místním potřebám. Janovské kolonie razily vlastní varianty s místními přídavky, ale zachovávaly základní janovskou symboliku. Zvláště zajímavé byly mince z černomořských kolonií kombinující janovské a byzantské nebo dokonce mongolské motivy.

V období španělské hegemonie razil Janov kvalitní zlaté a stříbrné mince financované americkým kovem proudícím přes španělské kanály. Janovské doppie (dvojité pistole) a scudi se staly vyhledávanými mincemi pro mezinárodní obchod. Technická kvalita janovského mincovnictví zůstala vysoká až do konce republiky díky bohatým tradicím a kontaktu s nejlepšími evropskými mincovnami.

Zajímavosti

• Kryštof Kolumbus pocházel z Janova a jeho objevení Ameriky paradoxně posílilo španělské rivaly Janova, ale také přineslo městu nepřímé zisky.
• Janovský dialekt si zachoval četné ligurijské a provensálské prvky a dodnes se výrazně liší od italštiny.
• Via del Campo byla slavnou janovskou ulicí opěvovanou v písních, kde se setkávali obchodníci ze všech koutů Středomoří.
• Andrea Doria byl nejslavnějším janovským admirálem, který sloužil různým panovníkům a stal se prakticky nekorunovaným vládcem republiky.
• Palazzo Rosso a Palazzo Bianco v Janově obsahují jednu z nejbohatších sbírek renesančního umění v Itálii nashromážděnou bohatými janovskými patriciji.