Karel IV.

Karel IV. (1316–1378) byl český král a římský císař, nejvýznamnější panovník českého středověku, který povznesl České království na evropskou velmoc. Jeho mincovní reforma zavedením pražského groše jako stabilní měny položila základy českého mincovnictví na několik následujících staletí.

Historie

Karel se narodil 14. května 1316 v Praze jako syn českého krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, poslední přemyslovské princezny. Při křtu dostal jméno Václav po svém přemyslovském dědovi. Nepokojné vztahy rodičů vedly k tomu, že malý princ byl odloučen od matky a nejprve vychováván na Loktě, později na hradě Křivoklát. Roku 1323 byl otcem odvezen ke francouzskému královskému dvoru, kde při biřmování přijal jméno Karel podle svého kmotra, francouzského krále Karla IV. Saintského.

Na francouzském dvoře strávil sedm let a získal vynikající vzdělání. Ovládl pět jazyků – latinu, francouzštinu, němčinu, italštinu a samozřejmě češtinu. Roku 1333 si čeští páni vyžádali na Janu Lucemburském Karlův návrat, aby převzal správu zpustošené země. Jan mu udělil titul markraběte moravského a Karel okamžitě začal s obnovou hospodářství. Po otcově hrdinské smrti v bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346 se stal českým králem. Ještě téhož roku byl v Bonnu zvolen německým králem proti císaři Ludvíku Bavorovi.

Korunovace římským císařem proběhla 5. dubna 1355 v bazilice svatého Petra v Římě, čímž Karel dosáhl vrcholu středověké panovnické hierarchie. Jeho vláda představovala zlatý věk českých zemí. Dne 7. dubna 1348 vydal zakládací listinu pražské univerzity, první vysoké školy ve střední Evropě. Téhož roku založil Nové Město pražské s rozlohou 360 hektarů. Roku 1344 povýšil pražské biskupství na arcibiskupství, čímž vymanil českou církev z podřízenosti Mohuči. Prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, Karlův rádce a přítel.

Karel pokračoval ve stavbě svatovítské katedrály, jejíž základní kámen položil jeho otec. Po smrti Matyáše z Arrasu roku 1352 povolal Petra Parléře, který dostavěl chrám v gotickém slohu. Místo Juditina mostu začal roku 1357 budovat nový Kamenný most (dnešní Karlův most). Dne 10. června 1348 založil hrad Karlštejn jako úschovu říšských a českých korunovačních klenotů. Téhož roku také založil Emauzský klášter a povolal benediktinské mnichy slovanské liturgie z Dalmácie.

Karel byl nejen schopným panovníkem, ale i vzdělancem a mecenášem umění. Ovládal pět jazyků – češtinu, němčinu, francouzštinu, latinu a italštinu. Napsal vlastní životopis Vita Caroli, první panovnickou autobiografii středověku. Jeho sbírka svatých relikvií byla největší v Evropě a učinila z Prahy významné poutní centrum. Nechal zhotovit svatováclavskou korunu, nejcennější symbol české státnosti.

Vydáním Zlaté buly roku 1356 Karel ustanovil ústavní zákon Svaté říše římské, který určoval volební řád a postavení českého krále jako prvního ze sedmi kurfiřtů. Dokument také zaručoval nedělitelnost českých zemí a dědičnost královského titulu v rodu Lucemburků. Zákoník Maiestas Carolina z roku 1355, který měl kodifikovat české zemské právo, se mu prosadit nepodařilo kvůli odporu šlechty.

Diplomatickým uměním a sňatkovou politikou rozšířil území Koruny české. Byl celkem čtyřikrát ženatý – s Blankou z Valois (†1348), Annou Falckou (†1353), Annou Svídnickou (†1362) a Alžbětou Pomořanskou (†1393). Se třetí manželkou Annou Svídnickou získal Svídnicko a Javorsko, s poslední ženou připojil část Braniborska. Za jeho vlády získaly Čechy také slezská knížectví, Horní a Dolní Lužici, čímž vytvořil územní celek Koruny české sahající od Baltu po hranice Bavor.

Karel podporoval umění a vzdělání. Z jeho podnětu vznikla díla kronikářů Beneše Krabice z Weitmile, opata Neplachse a Přibíka Pulkavy z Radenína. Sám napsal autobiografii Vita Caroli zachycující jeho život do roku 1346. Udržoval styky s italským básníkem Francescem Petrarkou, který mu daroval sbírku antických mincí a probudil v něm zájem o numismatiku. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na Pražském hradě.

Mincovní reformy a ražby Karla IV.

Přes hospodářský a kulturní rozkvět království upadalo za Karla IV. české mincovnictví. Kvalita pražského groše klesla z původních 840/1000 na pouhých 750/1000 ryzosti stříbra. Karel si byl tohoto problému vědom a roku 1378 společně se synem Václavem IV. vydal nový mincovní řád. V něm přiznával, že znehodnocování mincí, zejména drobných, působí prostému lidu škodu.

Reforma nařizovala přidávat ke 100 hřivnám stříbra nejvýše 12 hřiven mědi na mincovní kov o ryzosti 893/1000. Z této slitiny se mělo razit 70 pražských grošů o hmotnosti 3,62 gramu. Parvy (haléře) měly mít stejnou jakost. Tato reforma měla zvýšit kvalitu mincí o 20 procent, u parvů dokonce o 60 procent. Změny však nebyly plně realizovány, patrně kvůli odporu mincmistrů a finančním zájmům panovníka.

Vedle grošů Karel razil prestižní zlaté dukáty. Do roku 1355 nesly bezvousý portrét krále s královskou korunou, takzvané královské dukáty. Po císařské korunovaci byly raženy dukáty se starším vousatým portrétem a císařskou korunou – císařské dukáty. Produkce dukátů byla omezená vzhledem k nedostatku domácích zdrojů zlata. České dukáty nemohly konkurovat uherským ražbám, které dominovaly evropskému trhu.

Za Karla IV. jsou raženy také vzácné jednostranné brakteátové haléře, zvané též duté mince. Hlavní mincovna nadále působila v Kutné Hoře, vedlejší dílny fungovaly v Praze a dalších královských městech. Karel přísně trestal padělání – falešní mincéři byli upalováni nebo vařeni v kotli. Jeho mincovní systém, byť oslabený, přetrval až do husitských válek.

Zajímavosti

• Karel IV. byl čtyřikrát ženatý a měl 11 dětí, čímž vytvořil rozsáhlou dynastickou síť po celé Evropě
• Pražský groš Karla IV. s dvojitým ocasem lva z roku 1350 je dnes nejcennější variantou této mince s hodnotou přes 500 000 korun
• Karel vlastnil říšskou korunu, kterou nechal ozdobit 144 drahokamy a perlami v hodnotě dnešních miliard korun
• Jeho pečetní prsten vážil 62 gramů ryzího zlata a je dnes vystaven v klenotnici na Karlštejně
• Karel IV. byl jediným středověkým panovníkem, který třikrát překročil Alpy – při cestách do Itálie za papežem a korunovací