Kult císaře
Kult císaře bylo náboženské uctívání římských vládců a členů jejich rodiny jako božských bytostí, které tvořilo součást ideologie římského císařství. Zemřelé císaře mohl senát prohlásit za bohy (divus) a mince to ohlašovaly opisy DIVVS a CONSECRATIO a motivy orla, pohřební hranice nebo páva.
| Podstata | uctívání vládce a jeho rodiny jako božských, u zemřelých oficiální zbožštění senátem |
|---|---|
| Zbožštění Caesara | senát, 42 př. n. l. |
| Zbožštění Augusta | 14 n. l., po jeho smrti |
| Zbožštění Livie | Claudius, 42 n. l. |
| Opisy na mincích | DIVVS, DIVA, DIVO, CONSECRATIO |
| Motivy consecratio ražeb | orel, pohřební hranice, oltář, kvadriga se slony, u císařoven páv |
Historie
Římský kult císaře navazoval na panovnický kult helénistického Východu. Alexandra Velikého podle jeho dvorních historiků potvrdila věštírna Dia Ammóna v oáze Síwa jako božskou osobu. Jeho nástupce Lýsimachos razil mince s Alexandrovou hlavou s rohy, na nichž vystupuje jako božský patron krále.
Gaius Julius Caesar dostal božské pocty už za života: roku 44 př. n. l. získal titul otce vlasti a prvním knězem (flamen) jeho kultu byl jmenován Marcus Antonius. Po Caesarově zavraždění ho senát roku 42 př. n. l. potvrdil jako boha římského státu a kometa se stala „juliánskou hvězdou“. Octavianus se pak označoval jako divi filius, syn zbožštěného. Denáry z let 19–18 př. n. l. nesou kometu s opisem DIVVS IVLIVS.
Augustus povoloval kult své osoby v provinciích, a to společně s bohyní Romou, například v Pergamu a Nikomédii; římští občané v provinciích směli uctívat jen Romu a zbožštěného Caesara. Po jeho smrti roku 14 n. l. ho senát prohlásil za boha. Tiberius pak razil mince s opisem DIVVS AVGVSTVS PATER a hlavou Augusta s paprskovitou korunou a sestercie s Augustem v kvadrize tažené slony.
Za dynastie julsko-klaudijské se kult rozšířil i na ženy císařského rodu. Caligula dal po smrti zbožštit svou sestru Drusillu a Claudius roku 42 n. l. Augustovu vdovu Livii; na jeho dupondiích sedí jako DIVA AVGVSTA s klasy a pochodní. Nero zbožštil Claudia. Antoninus Pius razil po smrti své manželky Faustiny Starší mince s opisem DIVA FAVSTINA a s pávem, ptákem bohyně Junony, pod nápisem CONSECRATIO; stejný motiv nesou posmrtné ražby Faustiny Mladší. Commodus přijal roku 192 titul Romanus Hercules a na mincích s opisem HERCVLI ROMANO AVG se dal zobrazit ve lví kůži.
Ve 3. století senát oslovil císaře Aureliana (270–275) jako „narozeného boha a pána“ (deus et dominus natus) a mince mincovny Serdica nesou opis DEO ET DOMINO NATO AVRELIANO AVG. Aurelianus zavedl v Římě oficiální kult Neporazitelného Slunce (Sol Invictus). Diocletianus přijal přízvisko Iovius a jeho spoluvládce Maximianus Herculius; Diocletianovi se obvykle připisuje i zavedení proskyneze, padání na zem před císařem, u římského dvora.
Konstantin I. Veliký (306–337) byl prvním křesťanským císařem, kterého po smrti uctívali jako divus. Mince ražené roku 327 v Konstantinopoli s opisem SPES PVBLIC zobrazují vojenskou standartu (labarum) zakončenou Kristovým monogramem, která probodává hada.
Projevy kultu císaře na mincích
Posmrtné ražby zbožštěných císařů a císařoven, označované podle opisu jako consecratio ražby, zobrazovaly orla, pohřební hranici, oltář, kvadrigu taženou slony nebo pávy u císařoven. Zbožštěný Augustus má na mincích Tiberia a Claudia hlavu s paprskovitou korunou. Na mincích žijících císařů však paprskovitá koruna nemusí znamenat božský nárok: od roku 66 za Nerona odlišovala dupondius od podobně velkého asu.
Opisy vyjadřovaly oficiální zbožštění. DIVVS a DIVA (ve 3. pádu například DIVO AVGVSTO) označovaly zbožštěné osoby, CONSECRATIO senátní apoteózu. Na posmrtných ražbách Faustiny Starší se objevuje i AETERNITAS, věčnost, a opis GENIO AVGVSTI odkazoval na uctívaného ducha (genius) vládce.
