Kult císaře

Kult císaře bylo náboženské uctívání římských vládců a členů jejich rodiny jako božských bytostí, které tvořilo součást ideologie římského císařství. Zemřelé císaře mohl senát prohlásit za bohy (divus) a mince to ohlašovaly opisy DIVVS a CONSECRATIO a motivy orla, pohřební hranice nebo páva.

Podstata uctívání vládce a jeho rodiny jako božských, u zemřelých oficiální zbožštění senátem
Zbožštění Caesara senát, 42 př. n. l.
Zbožštění Augusta 14 n. l., po jeho smrti
Zbožštění Livie Claudius, 42 n. l.
Opisy na mincích DIVVS, DIVA, DIVO, CONSECRATIO
Motivy consecratio ražeb orel, pohřební hranice, oltář, kvadriga se slony, u císařoven páv

Historie

Římský kult císaře navazoval na panovnický kult helénistického Východu. Alexandra Velikého podle jeho dvorních historiků potvrdila věštírna Dia Ammóna v oáze Síwa jako božskou osobu. Jeho nástupce Lýsimachos razil mince s Alexandrovou hlavou s rohy, na nichž vystupuje jako božský patron krále.

Gaius Julius Caesar dostal božské pocty už za života: roku 44 př. n. l. získal titul otce vlasti a prvním knězem (flamen) jeho kultu byl jmenován Marcus Antonius. Po Caesarově zavraždění ho senát roku 42 př. n. l. potvrdil jako boha římského státu a kometa se stala „juliánskou hvězdou“. Octavianus se pak označoval jako divi filius, syn zbožštěného. Denáry z let 19–18 př. n. l. nesou kometu s opisem DIVVS IVLIVS.

Augustus povoloval kult své osoby v provinciích, a to společně s bohyní Romou, například v Pergamu a Nikomédii; římští občané v provinciích směli uctívat jen Romu a zbožštěného Caesara. Po jeho smrti roku 14 n. l. ho senát prohlásil za boha. Tiberius pak razil mince s opisem DIVVS AVGVSTVS PATER a hlavou Augusta s paprskovitou korunou a sestercie s Augustem v kvadrize tažené slony.

Za dynastie julsko-klaudijské se kult rozšířil i na ženy císařského rodu. Caligula dal po smrti zbožštit svou sestru Drusillu a Claudius roku 42 n. l. Augustovu vdovu Livii; na jeho dupondiích sedí jako DIVA AVGVSTA s klasy a pochodní. Nero zbožštil Claudia. Antoninus Pius razil po smrti své manželky Faustiny Starší mince s opisem DIVA FAVSTINA a s pávem, ptákem bohyně Junony, pod nápisem CONSECRATIO; stejný motiv nesou posmrtné ražby Faustiny Mladší. Commodus přijal roku 192 titul Romanus Hercules a na mincích s opisem HERCVLI ROMANO AVG se dal zobrazit ve lví kůži.

Ve 3. století senát oslovil císaře Aureliana (270–275) jako „narozeného boha a pána“ (deus et dominus natus) a mince mincovny Serdica nesou opis DEO ET DOMINO NATO AVRELIANO AVG. Aurelianus zavedl v Římě oficiální kult Neporazitelného Slunce (Sol Invictus). Diocletianus přijal přízvisko Iovius a jeho spoluvládce Maximianus Herculius; Diocletianovi se obvykle připisuje i zavedení proskyneze, padání na zem před císařem, u římského dvora.

Konstantin I. Veliký (306–337) byl prvním křesťanským císařem, kterého po smrti uctívali jako divus. Mince ražené roku 327 v Konstantinopoli s opisem SPES PVBLIC zobrazují vojenskou standartu (labarum) zakončenou Kristovým monogramem, která probodává hada.

Projevy kultu císaře na mincích

Posmrtné ražby zbožštěných císařů a císařoven, označované podle opisu jako consecratio ražby, zobrazovaly orla, pohřební hranici, oltář, kvadrigu taženou slony nebo pávy u císařoven. Zbožštěný Augustus má na mincích Tiberia a Claudia hlavu s paprskovitou korunou. Na mincích žijících císařů však paprskovitá koruna nemusí znamenat božský nárok: od roku 66 za Nerona odlišovala dupondius od podobně velkého asu.

Opisy vyjadřovaly oficiální zbožštění. DIVVS a DIVA (ve 3. pádu například DIVO AVGVSTO) označovaly zbožštěné osoby, CONSECRATIO senátní apoteózu. Na posmrtných ražbách Faustiny Starší se objevuje i AETERNITAS, věčnost, a opis GENIO AVGVSTI odkazoval na uctívaného ducha (genius) vládce.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet