Marcus Vipsanius Agrippa

Marcus Vipsanius Agrippa (64 nebo 63–12 př. n. l.) byl římský vojevůdce, politik a nejbližší spolupracovník císaře Augusta. Vítězstvím v námořní bitvě u Actia pomohl založit principát. Řídil také rozsáhlé veřejné stavby, zásobování vodou a správu Říma a stal se Augustovým zetěm a rádcem.

Historie

Marcus Vipsanius Agrippa pocházel z rodiny bez senátorské tradice a narodil se roku 64 nebo 63 př. n. l. Přesné místo narození není jisté. V mládí se sblížil s Gaiem Octaviem, budoucím Augustem, a studoval s ním v prostředí, které je připravovalo na vojenskou a politickou dráhu.

Po zavraždění Julia Caesara roku 44 př. n. l. se Octavianus přihlásil o dědictví i politické postavení. Agrippa zůstal jeho věrným spolupracovníkem v občanských válkách. Na rozdíl od svého přítele vynikal především jako praktický velitel, organizátor a stavitel, který dokázal proměnit politický záměr v připravenou operaci.

Roku 43 př. n. l. vznikl druhý triumvirát Octaviana, Marka Antonia a Lepida. Následovalo násilné vyřizování účtů a válka s Caesarovými vrahy. Agrippova přesná úloha v prvních taženích není vždy doložena, ale jeho význam rostl s tím, jak Octavianus potřeboval spolehlivé velení na západě.

Jako správce Galie Agrippa zasahoval za Rýnem a přesídlil germánské Ubii na levý břeh řeky. Roku 37 př. n. l. zastával konzulát, přestože nesplňoval obvyklý věk a pořadí úřadů. V témže období připravoval rozhodující boj proti Sextu Pompeiovi, který z lodí ovládal Sicílii a ohrožoval zásobování Itálie.

Agrippa vybudoval námořní základnu Portus Julius propojením jezer u kampánského pobřeží s mořem. V chráněném prostoru cvičil posádky a zlepšoval lodě i výzbroj. Roku 36 př. n. l. porazil Sextovo loďstvo u Mylae a Naulochu. Za vítězství získal námořní korunu, mimořádné římské vyznamenání.

Po odstranění Sexta se hlavní konflikt přesunul mezi Octaviana a Marka Antonia, spojeného s egyptskou královnou Kleopatrou VII. Agrippa vedl námořní operace, obsazoval základny a narušoval zásobování protivníka. Dne 2. září 31 př. n. l. rozhodlo střetnutí u Actia o převaze Octavianovy strany.

Bitva nebyla jen jedním čelním útokem lodí. Agrippova předchozí kampaň omezila Antoniův prostor, přísun potravin i možnosti ústupu. Když Antonius a Kleopatra prorazili částí flotily na otevřené moře, zbytek vojska se postupně vzdal. Následující rok padla Alexandrie a oba poražení zemřeli.

Octavianus přijal roku 27 př. n. l. jméno Augustus a vytvořil nový režim, který zachovával republikánské úřady pod převahou jediného vládce. Agrippa se stal druhým mužem systému. Opakovaně zastával konzulát, dostával mimořádná oprávnění a jednal v provinciích jménem Augustovy moci.

Významnou část jeho odkazu tvořila správa města. Jako aedil roku 33 př. n. l. opravoval vodovody, rozšířil jejich síť, čistil kanalizaci a organizoval veřejné hry. Později nechal budovat lázně, zahrady, obilní sklady a první Pantheon, jehož nápis přežil na Hadriánově přestavbě.

Agrippa nebyl pouze vykonavatelem cizích rozkazů. Vedl sčítání, podílel se na mapování říše a řešil správu v Galii, Hispánii i na východě. Jeho organizační schopnosti podporovaly obraz Augustovy vlády jako obnovy pořádku po desetiletích občanských válek.

Jeho rodinné vazby se postupně spojily s dynastickou politikou. Po dřívějších manželstvích si roku 21 př. n. l. vzal Augustovu dceru Julii. Jejich děti Gaius a Lucius Caesar byli přijati Augustem za syny a určeni jako možní nástupci; dcera Agrippina starší se stala matkou císaře Caliguly.

Vojenská autorita, stavby a obraz na mincích

Agrippova moc neměla po celou dobu stejnou právní podobu. Vycházela z republikánských úřadů, zvláštních pověření a osobní důvěry Augusta. V posledních letech obdržel tribunskou pravomoc a rozsáhlé imperium, které mu umožňovalo jednat ve velké části říše. Nebyl spolucísařem v pozdějším smyslu.

Nápis na dnešním Pantheonu uvádí, že Marcus Agrippa, syn Lucia, jej postavil při třetím konzulátu. Současná stavba je převážně výsledkem Hadriánovy přestavby po požárech; zachovaný text uctívá původního zakladatele, nikoli přesné datování všech viditelných částí chrámu.

Na římských mincích se Agrippa objevuje s vavřínovým věncem, námořní korunou nebo vedle Augusta. Známý bronz z Nemausu spojuje jejich hlavy s krokodýlem připoutaným k palmě a připomíná dobytí Egypta. Jiné emise vznikaly posmrtně za jeho vnuka Caliguly a nelze je vydávat za současné ražby z Actia.

Při určování portrétní mince je důležitý opis M AGRIPPA, titulatura, mincovna, kov a katalogové zařazení. Námořní koruna odkazuje k vítězstvím, ale sama neříká, které bitvě byla ražba věnována. Opotřebení může změnit účes i rysy natolik, že vizuální podobnost nestačí.

Agrippovy vodovody a veřejné stavby byly politickým činem: přiváděly vodu, vytvářely pracovní příležitosti a zpřístupňovaly občanům lázně či zahrady. Současně šířily jméno dobrodince v městském prostoru. Praktická správa a reprezentace tak tvořily dvě strany téže augustovské politiky.