Mincovna Königsberg
Mincovna Königsberg pracovala v Královci, dnešním Kaliningradu, v letech 1261–1803 s dlouhou přestávkou 1309–1456. Razila pro Řád německých rytířů, Pruské vévodství a Pruské království. Od doby Fridricha II. Velikého nesou její mince značku mincovny E, kterou mají například pruské tolary.
| Město | Königsberg (Královec), dnes Kaliningrad, Rusko |
|---|---|
| Doba činnosti | 1261–1803, přestávka 1309–1456 |
| Mincovní páni | velmistři Řádu německých rytířů, pruští vévodové, pruští králové |
| Značka mincovny | E, zavedená za Fridricha II. Velikého |
| Hlavní ražba 17. a 18. století | osmnáctigroš (tympf), hlavní oběživo Polska a Pruska od roku 1660 |
| Umístění | u Zámeckého rybníka, kde ulice Münzstraße ústila na Münzplatz |
Historie
Královec založili roku 1255 rytíři Řádu německých rytířů na místě staropruského hradiště Twangste. Jméno, „Královská hora“, dostal na počest českého krále Přemysla Otakara II., který vedl křížovou výpravu proti pohanským Prusům a stavbu prvního hradu zaplatil. Odtud také české jméno Královec.
Roku 1261 tu řád začal razit feniky. V roce 1309 ražba ustala a obnovila se až roku 1456. Po druhém toruňském míru (1466) se Královec stal sídlem velmistrů a roku 1525 hlavním městem Pruského vévodství, které vzniklo, když velmistr Albrecht Braniborsko-Ansbašský sekularizoval řádový stát a složil lenní hold polskému králi. Mincovna pak razila pro pruské vévody a od roku 1618 pro braniborské kurfiřty, kteří vévodství zdědili.
Fridrich Vilém I. Braniborský získal roku 1657 smlouvou z Wehlau svrchovanost nad Pruskem bez polské lenní závislosti; jeho mince proto nesou titul SUPREMUS DUX IN PRUSSIA, svrchovaný vévoda v Prusku. Jeho syn se 18. ledna 1701 korunoval v královeckém zámku na krále Fridricha I. Pruského. Mincovna pracovala i za ruské okupace města v sedmileté válce v letech 1759–1762 a ražbu ukončila roku 1803. Po druhé světové válce připadl Královec Sovětskému svazu a roku 1946 byl přejmenován na Kaliningrad.
Osmnáctigroše a tolary se značkou E
Mincovna stála u Zámeckého rybníka a vedl ji mincmistr, který ražby označoval zkratkou svého jména. Kromě feniků a šilinků tu vznikaly groše, trojgroše, šestigroše a osmnáctigroše, tolary a jejich díly, dukáty i pamětní mince. Nejtypičtější je osmnáctigroš, zvaný také tympf nebo ort. Od roku 1660 byl spolu se šestigrošem hlavním oběživem Polska a Východního i Západního Pruska a v Královci se razil ve velkém množství až do sedmileté války. Válečné zhoršování zrna podlomilo jeho důvěryhodnost a Prusko jeho ražbu roku 1765 ukončilo.
Fridrich II. Veliký zavedl pro pruské mincovny písmena místo značek mincmistrů a Královec dostal písmeno E. Nese ho mimo jiné řada pruských tolarů z 2. poloviny 18. století.