Nominální hodnota

Nominální hodnota je úředně stanovená číselná hodnota vyznačená na minci nebo bankovce, která určuje její oficiální kupní sílu v rámci měnového systému. Tato hodnota představuje zákonné platidlo bez ohledu na skutečnou tržní cenu materiálu, ze kterého je mince vyrobena. Rozdíl mezi nominální a reálnou hodnotou kovu v minci je základním principem moderního peněžního systému.

Historie

Koncept nominální hodnoty se vyvinul postupně z původního systému, kdy hodnota mince odpovídala přesně hodnotě obsaženého kovu. Ve starověkém světě první mince razené v Lýdii kolem roku 650 př. n. l. neměly vyznačenou nominální hodnotu - jejich cena byla určena váhou a ryzostí kovu. Řecké městské státy jako první začaly označovat mince symboly a nápisy udávajícími jejich hodnotu v místním měnovém systému.

Zásadní změnu přinesl římský císař Augustus, který kolem roku 23 př. n. l. zavedl systematické označování mincí nominálními hodnotami. Římské mince nesly zkratky jako AS, HS (sestertius) nebo X (denarius), které jasně určovaly jejich hodnotu v římském měnovém systému. Tento princip umožnil státu poprvé razit mince s nominální hodnotou vyšší než byla hodnota obsaženého kovu, což se stalo základem státního mincovního zisku.

Ve středověku se systém nominálních hodnot dočasně rozpadl. Panovníci často měnili obsah drahého kovu v mincích při zachování stejného označení, což vedlo k nedůvěře v oficiální hodnoty. Karel Veliký se pokusil o reformu zavedením jednotného systému liber, solidus a denarius, ale regionální rozdíly přetrvávaly. Hodnota mincí byla často určována váhou a ryzostí při každé transakci, nikoli vyraženou nominální hodnotou.

Průlomem bylo zavedení papírových peněz v Číně za dynastie Song v 11. století. Bankovky měly jasně vytištěnou nominální hodnotu, která neměla žádný vztah k hodnotě papíru. Tento princip čistě nominální hodnoty se v Evropě prosadil až v 17. století s rozvojem bankovnictví. Švédská Stockholms Banco vydala v roce 1661 první evropské bankovky s vyznačenou nominální hodnotou.

V českých zemích se moderní systém nominálních hodnot etabloval za vlády Marie Terezie, která v roce 1762 provedla měnovou reformu zavádějící konvenční měnu s jasně definovanými nominály. Každá mince nesla označení své hodnoty v krejcarech nebo zlatých. Tento systém přetrval až do rozpadu Rakousko-Uherska.

Československá koruna zavedená v roce 1919 představovala moderní měnu s jasným systémem nominálních hodnot. Mince i bankovky nesly číselné označení hodnoty doplněné slovním vyjádřením. Zajímavostí bylo, že první československé mince z roku 1922 měly nominální hodnotu vyšší než hodnotu obsaženého kovu, což vyvolalo počáteční nedůvěru obyvatelstva. Systém se však rychle etabloval a nominální hodnoty se staly samozřejmou součástí peněžního oběhu.

Význam a funkce nominální hodnoty

Nominální hodnota plní v moderním měnovém systému několik klíčových funkcí. Primárně určuje zákonnou platební sílu peněz bez ohledu na tržní hodnotu materiálu. To umožňuje státu vydávat peníze s minimálními výrobními náklady při zachování jejich plné kupní síly. Například česká dvacetikoruna má výrobní náklady několik korun, ale její nominální hodnota zůstává dvacet korun.

Systém nominálních hodnot umožňuje flexibilní měnovou politiku. Centrální banka může regulovat množství peněz v oběhu bez ohledu na dostupnost drahých kovů. To je zásadní rozdíl oproti zlatému standardu, kdy byla emise peněz omezena zlatými rezervami.

V numismatice rozlišujeme mezi nominální, skutečnou a sběratelskou hodnotou. Zatímco nominální hodnota zůstává konstantní, skutečná hodnota kovu může fluktuovat podle tržních cen. Sběratelská hodnota často mnohonásobně převyšuje nominál, zejména u vzácných nebo historických exemplářů.

Zajímavosti

• Nejvyšší nominální hodnotu má maďarská bankovka z roku 1946 - 100 kvintiliónů pengő
• Některé investiční mince mají nominál nižší než hodnotu kovu - rakouský Philharmoniker má nominál 100 eur při hodnotě zlata přes 2000 eur
• Zimbabwe vydalo v roce 2008 bankovku s nominálem 100 biliónů dolarů, která měla reálnou hodnotu několika amerických dolarů
• České pamětní mince mají nominální hodnotu platnou pro platby, ale jejich sběratelská cena je mnohonásobně vyšší
• Evropská centrální banka plánuje digitální euro s nominální hodnotou bez fyzické podoby
• Vatikán razí euromince s nominální hodnotou, ale kvůli vzácnosti se prodávají za stonásobky nominální ceny