Nomisma

Nomisma (řecky „mince“) bylo řecké jméno byzantské zlaté mince, kterou latina nazývala solidus. Razilo se 72 kusů z římské libry, každý o 24 keratiích, tedy kolem 4,5 g. Od 60. let 10. století se rozlišovalo plnohodnotné nomisma histamenon a lehčí tetarteron, od roku 1092 nomisma hyperpyron.
| Význam slova | řecky mince, platidlo |
|---|---|
| Latinský název | solidus |
| Hmotnost | 1/72 římské libry, 24 keratií po 0,189 g |
| Ryzost | téměř čisté zlato, od 30. let 11. století znehodnocované |
| Druhy od 60. let 10. století | histamenon v plné hmotnosti, tetarteron o 2 karáty lehčí |
| Druhy po reformě roku 1092 | zlaté hyperpyron nomisma, aspron trachy nomisma z elektronu a z billonu |
| Další jména | holokottinos; v Itálii solidus constantinus a bezant |
Historie
Zlatý solidus zavedl Konstantin I. Veliký na počátku 4. století. Ve východní, řecky mluvící části říše se mu říkalo nomisma chrýsun, zlatá mince, zkráceně nomisma. Slovo samo znamenalo v řečtině peníze obecně; Aristotelés ho odvozoval od nomos, zákon, protože peníze platí ze zákona, a ne z přirozenosti. Hmotnost i ryzost zlaté mince z Konstantinopole se pak sedm století téměř neměnily.
Za Nikefora II. Foky (vládl 963–969) se vedle plnohodnotné mince začala razit o dva karáty lehčí, zvaná tetarteron. Plnohodnotné nomisma tím dostalo jméno histamenon, „ustálené“, poprvé doložené roku 1030 v tvaru stamenon. Obě mince se zprvu lišily jen hmotností. Až v pozdních letech vlády Basileia II. Bulgaroktona dostaly odlišné obrazy a histamenon se do roku 1025 rozšířil z 19–20 na 25–27 mm, zatímco tetarteron se naopak zmenšil na 17–18 mm a zesílil.
Od 30. let 11. století ryzost zlata klesala a v 70. a 80. letech se znehodnocení zrychlilo, až nomismata obsahovala jen málo zlata. Alexios I. Komnenos proto roku 1092 provedl reformu. Nejvyšší mincí se stalo hyperpyron nomisma z kvalitního zlata, třetinovou hodnotu mělo nomisma z elektronu a nejnižší bylo billonové; obě nižší se nazývala aspron trachy nomisma, „bílé nerovné nomisma“. Slovo nomisma tak přestalo označovat jedinou minci a upřesňoval ho přívlastek.
Jak se nomismatu říkalo
Vedle úředního slova nomisma se v hovorové řeči drželo jméno holokottinos, složené z řeckého „celý“ a latinského označení přečištěného zlata. Vzdělaní autoři dávali přednost klasickým výrazům statér, nebo dokonce dareikos: historik Michael Psellos v 11. století psal o truhlách zářících dareiků lakomé císařovny Theodory.
Mince dostávaly i přezdívky podle obrazu. Solidi Basileia I. Makedonce a jeho nástupců, na nichž v letech 867–945 sedí na líci Kristus na trůnu, se nazývaly senzaton, od slova pro trůn. V listinách byzantské jižní Itálie se v 10. a 11. století psalo solidus constantinus, solidus konstantinopolské váhy; jinde v Itálii se byzantskému zlatu říkalo bezant (bizantius).
