Románský sloh

Románský sloh je umělecký a architektonický styl, který dominoval evropské kultuře od 10. do 12. století a vyznačoval se masivními kamennými stavbami s polokruhovými oblouky, mohutnými zdmi a charakteristickou výzdobou. Tento sloh významně ovlivnil mincovnictví a umělecké řemeslo středověku, kdy vznikaly ikonické ražby s románskými motivy a architektonickými prvky, které dnes představují cenné numismatické artefakty.

Historie

Románský sloh se začal formovat v 10. století v západní Evropě jako syntéza antických římských tradic, byzantských vlivů a germánských prvků. Název románský, poprvé použitý až v 19. století, odkazuje na návaznost na římskou architekturu, zejména v používání polokruhových oblouků a kleneb. První románské stavby vznikaly v klášterech benediktinského řádu, které se staly centry vzdělanosti a umění. Klášter v Cluny ve Francii se stal vzorem pro románskou sakrální architekturu a jeho vliv se rozšířil po celé Evropě prostřednictvím rozsáhlé sítě dceřiných klášterů.

V českých zemích se románský sloh prosadil za vlády Přemyslovců v 11. století, kdy kníže Břetislav I. a jeho nástupci zahájili rozsáhlou stavební činnost. Vznikaly první kamenné rotundy, kostely a hradní kaple, které nahrazovaly dřevěné stavby. Vratislav II., první český král, nechal přestavět Pražský hrad a vybudovat baziliku svatého Víta v románském slohu. Za vlády Soběslava I. a Vladislava II. dosáhl románský sloh v Čechách vrcholu, vznikaly kláštery v Kladrubech, Plasích a Želivě. Románská architektura se stala symbolem christianizace a politické moci přemyslovského státu.

Románské umění se neomezovalo pouze na architekturu, ale proniklo do všech oblastí výtvarné tvorby. Sochařství produkovalo reliéfy na tympanónech kostelních portálů s výjevy z Bible a života světců. Malířství se rozvíjelo především v knižní iluminaci, kde vznikaly nádherné rukopisy s miniaturami a iniciálami. Zlatnictví a kovotepectví vytvářelo liturgické předměty, relikviáře a církevní poklady zdobené emailem a drahokamy. Mincovnictví této doby produkovalo denáry s románskými motivy, zobrazením panovníků a sakrálními symboly.

Vrchol románského slohu nastal ve 12. století, kdy vznikaly monumentální katedrály a poutní kostely podél cest do Santiaga de Compostela. Stavby jako katedrála v Durhamu, Wormsu nebo Speyeru představují vrcholná díla románské architektury. V této době se také rozvíjely regionální varianty románského slohu - normanská v Anglii, lombardská v Itálii nebo porýnská v Německu. Každá oblast vytvořila specifické prvky a dekorativní motivy, které odrážely místní tradice a dostupné materiály.

Přechod od románského ke gotickému slohu byl postupný a v různých oblastech Evropy probíhal různým tempem. Ve Francii se první gotické prvky objevily již kolem roku 1140 v opatství Saint-Denis, zatímco v některých oblastech střední a východní Evropy přetrval románský sloh až do 13. století. V českých zemích znamenal nástup posledních Přemyslovců postupný přechod ke gotice, i když románské tradice přežívaly zejména na venkově. Poslední významné románské stavby u nás vznikaly za vlády Přemysla Otakara I. na počátku 13. století.

Charakteristické znaky a vliv na numismatiku

Románský sloh se vyznačuje masivností, jednoduchostí a symbolickou výzdobou, která měla vzdělávat většinou negramotné věřící. Architektura používala mohutné zdi, malá okna, polokruhové oblouky a valené klenby. Stavby působily jako pevnosti víry, což odráželo nejistou dobu plnou válek. Typickými stavbami byly rotundy s centrálním půdorysem, baziliky s trojlodním uspořádáním a západní věže symbolizující bránu do nebeského Jeruzaléma. Dekorace zahrnovala geometrické motivy, rostlinné ornamenty a fantaskní zvířata inspirovaná bestiáři.

V mincovnictví se románský sloh projevil specifickou ikonografií a stylem zobrazení. České denáry 11. a 12. století nesou charakteristické románské prvky - stylizované portréty panovníků s velkýma očima a jednoduchými rysy, architektonické motivy zobrazující kostely a hradby, křesťanské symboly jako kříže, beránky nebo holubice. Písmo na mincích používalo románskou kapitálu s charakteristickými zkratkami. Technicky byly mince raženy na tenkých stříbrných plíšcích jednostranně, později oboustranně. Románské období přineslo také rozvoj brakteátů, jednostranných mincí ražených na velmi tenkém plechu s reliéfním obrazem.

Umělecké řemeslo románského období vytvořilo předměty mimořádné hodnoty, které dnes patří mezi numismatické a sběratelské skvosty. Pečetě panovníků a církevních hodnostářů s románskými motivy jsou důležitými historickými dokumenty. Románské relikviáře, často ve tvaru částí těla nebo architektonických modelů, obsahovaly vzácné materiály a představují vrcholy zlatnického umění. Liturgické nádoby, kalichy a monstrance z tohoto období kombinovaly funkčnost s bohatou symbolickou výzdobou. Tyto předměty dnes dosahují vysokých hodnot na numismatickém a starožitnickém trhu.

Zajímavosti

• Nejstarší dochovanou stavbou v románském slohu v Čechách je rotunda svatého Petra a Pavla na Budči z konce 9. století
• Románské denáry knížete Jaromíra z počátku 11. století patří mezi nejstarší české mince s portrétem panovníka
• Zlatá bula sicilská z roku 1212, kterou Fridrich II. potvrdil Přemyslu Otakarovi I. královský titul, je vrcholným dílem románského zlatnictví
• Vyšehradský kodex z konce 11. století představuje nejcennější románský iluminovaný rukopis českého původu s hodnotou přesahující miliardy korun
• Románská okna byla tak malá, že kostely osvětlovaly především svíčky, což vedlo k rozvoji výroby voskových svíček jako důležitého řemesla
• Reliéf Přemysla Otakara I. a Konstancie na bráně kláštera v Teplé je jediným dochovaným románským portrétem českého panovnického páru