Šperk

Šperk je ozdobný předmět vyrobený z drahých kovů a kamenů, který v numismatickém kontextu zahrnuje mince upravené na přívěsky, medailony a další ozdoby využívající mincovní techniky a materiály. Historie šperků z mincí a medailí dokumentuje propojení mincovnictví, zlatnictví a uměleckého řemesla od starověku po současnost.

Historie

Využívání mincí jako šperků má tisíciletou tradici. Ve starověkém Římě nosily patricijky aureové mince císařů jako přívěsky demonstrující loajalitu a bohatství. Caesar Augustus rozdával zlaté medailony s vlastním portrétem jako odměny legionářům, kteří je nosili na hrudi při slavnostech. Tyto medailony se lišily od běžných mincí větší velikostí a uměleckým zpracováním, nebyly určeny k oběhu.

Byzantská říše vytvořila tradici císařských medailonů zvaných multipla, které vážily několikanásobek běžného solidu. Justinián I. rozdával zlaté medailony o váze až 36 solidů (přes 160 gramů zlata) vysokým hodnostářům. Tyto skvosty měly ouško pro zavěšení a nosily se při dvorských ceremoniích. Technika cloisonné a champlevé emailu používaná na byzantských špercích ovlivnila celé středověké šperkařství.

Ve středověké Evropě byly mince běžně upravovány na šperky. Anglické nobles Eduarda III. s obrazem krále na lodi byly oblíbeným přívěskem. České svatováclavské dukáty se zasazovaly do broží a prstenů jako ochranné amulety. Karel IV. nechal razit speciální donační medaile s ouškem, které uděloval za zásluhy. Tyto "gnadenpfennige" se nosily na zlatém řetězu jako znak císařské přízně.

Renesance přinesla rozkvět medailérského umění. Italský mistr Pisanello vytvořil v 15. století první portrétní medaile, které nebyly mincemi ale uměleckými díly určenými ke sbírání a nošení. Rudolf II. zaměstnával medailéry jako Antonio Abondio, kteří vytvářeli luxusní medaile ze zlata zdobené drahokamy. Tyto kusy kombinovaly techniky mincovní ražby, rytí a šperkařského zasazování.

Barokní období znamenalo vrchol spojení numismatiky a šperkařství. Mariánské tolary Marie Terezie byly masově upravovány na přívěsky pro poutníky. V orientu se tolar Marie Terezie stal součástí tradičního ženského kroje - nevěsty dostávaly náhrdelníky z těchto mincí jako věno. Osmanské ženy nosily mahmudiye (zlaté mince sultána Mahmuda II.) jako čelenky a náhrdelníky.

V 19. století vznikla móda mincovních šperků v měšťanském prostředí. Dukáty Františka Josefa I. se zasazovaly do zlatých rámečků jako přívěsky. Čtyřdukáty a desetidukáty sloužily jako honosné brože. Vznikaly specializované dílny vyrábějící montáže pro mince. Firma Rozet v Praze vyráběla od roku 1843 luxusní šperkařské obruby pro rakouské a později československé mince.

První republika vytvořila tradici československých mincovních šperků. Svatováclavské dukáty z let 1923-1938 byly oblíbeným křestním darem zasazeným do přívěsku. Stříbrné pamětní desetikoruny a dvacetikoruny se upravovaly na manžetové knoflíčky. Tomáš Garrigue Masaryk nosil manžetové knoflíčky z prvních československých dukátů jako osobní šperk při státních návštěvách.

Období socialismu omezilo šperkařskou produkci, ale tradice přežila. Kremnica vyráběla pamětní medaile určené přímo jako šperky - například medailony k výročím SNP nebo státním vyznamenáním. Puncovní úřad kontroloval obsah drahých kovů ve špercích stejně přísně jako u mincí. Vznikaly limitované série šperkařských medailí kombinujících ražbu s emailem.

Současná éra přinesla renesanci mincovních šperků. Česká mincovna vyrábí specializované produkty - mince s ouškem, barevné mince s krystalem Swarovski, zlaté medailky určené jako křestní dary. Investiční mince Český lev nebo Svatá Anežka se prodávají s certifikovanými šperkařskými obrubami. Roste popularita historických mincí upravených na moderní šperky zachovávající numismatickou hodnotu.

Techniky a materiály

Šperkařské zpracování mincí vyžaduje specializované techniky. Vrtání ouška musí být provedeno tak, aby nepoškodilo ražbu a zachovalo čitelnost. Profesionální úprava používá laserové vrtání nebo speciální diamantové vrtáky. Montáž do objímky chrání minci před poškozením a umožňuje oboustranné prohlížení.

Materiály šperkařských montáží odpovídají hodnotě mince. Pro zlaté mince se používá 14 nebo 18karátové zlato, pro stříbrné mince stříbro 925/1000. Moderní montáže využívají titan nebo chirurgickou ocel. Kombinace různých kovů vytváří kontrastní efekty. Drahokamy jako diamanty nebo české granáty doplňují historické motivy.

Ochrana numismatické hodnoty je prioritou. Kvalitní šperkařská úprava musí být reverzibilní - minci lze vyjmout bez poškození. Používají se speciální pružinové objímky nebo závěsné systémy. Pro vzácné mince se vyrábějí kopie nebo repliky, originál zůstává v trezoru. Galvanické pozlacení nebo postříbření napodobuje vzhled drahých kovů.

Certifikace šperkařských mincí zahrnuje numismatické i šperkařské hodnocení. Puncovní úřad ověřuje ryzost kovů, numismatik pravost mince. Znalecké posudky uvádějí zachovalost, vzácnost a způsob montáže. Investiční hodnota závisí na ceně kovu, numismatické vzácnosti a uměleckém zpracování.

Zajímavosti

• Nejdražší mincový šperk je náhrdelník z 78 starořímských aureů prodaný za 2,7 milionu dolarů
• Tolar Marie Terezie je nejčastěji upravenou mincí na šperk - odhaduje se přes 100 milionů kusů
• Britská královna Alžběta II. nosila broš z jihoafrického Krugerrand při státní návštěvě JAR
• V arabském světě se věno nevěsty tradičně počítá v osmanských zlatých mincích upravených na šperky
• Československý dukát z roku 1923 v originální montáži Rozet se prodal za 380 000 korun