Svátostky

Svátostky jsou medaile náboženského charakteru menších rozměrů ražené jednostranně nebo dvoustranně obvykle z obecných kovů. Zpravidla jsou opatřeny ouškem k zavěšení a slouží jako osobní pobožnostní předměty. Rozlišujeme svátostky poutní vydávané k určitému poutnímu místu (kaple nebo kostel) a svatostky vydávané církevními institucemi s portréty svatých a biblickými citáty.

Historie

Tradice svátostek má své kořeny ve středověké zbožnosti, ale největšího rozmachu dosáhla během 18. a 19. století v souvislosti s rozvojem poutnictví a lidové religiozity. Poutní svátostky vznikaly u významných poutních míst po celé Evropě, kde byly zpravidla svěceny a prodávány jen v konkrétním místě, případně k jeho založení nebo vysvěcení. Poutníci nosili tyto svátostky jako ochranu během cesty i po návratu domů, přičemž na nich byl obvykle vyobrazen poutní chrám nebo místní světec. Církevní instituce jako kláštery, náboženská bratrstva a kongregace vydávaly vlastní svatostky s portréty zakladatelů řádů, místních světců nebo biblickými scénami. Mariánské poutní místa jako Svatá Hora u Příbrami, Křtiny nebo Hostýn se staly centry výroby a distribuce poutních svatostek. V barokním období dosáhly svátostky vysoké umělecké úrovně díky kvalitním rytcům, kteří vytvářeli detailní reliéfy i na malých plochách.

Poutní svátostky představovaly důležitou součást poutní ekonomiky a duchovního života. Byly vysvěcovány místními duchovními a měly tedy sakrální hodnotu nad rámec pouhého suvenýru. Ikonografie svátostek obvykle zahrnovala vyobrazení poutního chrámu, zázračného obrazu nebo sochy, kterou poutníci přicházeli uctít. Nápisy obsahovaly název poutního místa, invokace nebo modlitby v latinském nebo národním jazyce. Církevní svátostky řádů a kongregací sloužily k identifikaci příslušníků konkrétního společenství a některé stříbrné nebo vzácně i zlaté exempláře byly pevnou součástí jednotného ústroje mužských i ženských církevních řádů. Problematikou svatostek se v českém prostředí systematicky zabýval B. Přibyl, jehož práce položila základy vědeckého studia této oblasti. Materiál svatostek se pohyboval od jednoduchých plechových odlitků po kvalitní stříbrné ražby, přičemž výběr závisel na finanční situaci poutníka i prestiži konkrétního poutního místa. V poslední době se svátostky opět stávají předmětem zvýšeného zájmu sběratelů nejen pro svůj etnografický a folklórní význam, ale také pro výtvarnou úroveň, která často překračuje rámec lidového umění.

Zajímavosti

• B. Přibyl byl průkopníkem systematického studia svátostek v českých zemích
• Svátostky z Mariánských poutních míst patří k nejhledanějším sběratelským objektům
• Některé řádové svátostky byly pevnou součástí církevního oblečení a předávaly se z generace na generaci
• Ouško k zavěšení umožňovalo nošení svátostek na krku nebo připevnění k růženci
• Moderní zájem o svátostky odráží rostoucí ocenění lidového umění a tradiční zbožnosti