Bavorské království

Bavorské královstvíBavorské království byl stát v jižním Německu, který vznikl 1. ledna 1806, když kurfiřt Maxmilián IV. Josef přijal královský titul. Vládli mu Wittelsbachové z Mnichova, od roku 1871 patřil k Německé říši a zanikl v listopadu 1918. Platilo se v něm zlatými po 60 krejcarech, od roku 1873 markou.

Vznik 1. ledna 1806, na základě Prešpurského míru z 26. prosince 1805
Zánik listopad 1918, prohlášení Ludvíka III. z Anifu z 12. listopadu 1918
Hlavní město Mnichov
Dynastie Wittelsbachové
Králové Maxmilián I. Josef (1806–1825), Ludvík I. (1825–1848), Maxmilián II. (1848–1864), Ludvík II. (1864–1886), Ota I. (1886–1913), Ludvík III. (1913–1918)
Ústava 1818, konstituční monarchie s dvoukomorovým zemským sněmem
V Německé říši od 1. ledna 1871, s vlastní armádou, diplomacií, poštou a železnicemi
Měna zlatý po 60 krejcarech; od 1873 marka, zlatý zrušen 1. ledna 1876 (1 marka = 35 krejcarů)
Mincovna Mnichov, od roku 1872 značka D

Historie

Bavorské království navázalo na bavorské vévodství a od roku 1623 kurfiřtství. Za napoleonských válek stálo Bavorsko na straně Francie a Prešpurský mír z 26. prosince 1805 mu otevřel cestu ke královské hodnosti: 1. ledna 1806 přijal kurfiřt Maxmilián IV. Josef v Mnichově titul krále Maxmiliána I. Josefa. V červenci 1806 vystoupilo Bavorsko Rýnskou aktou z říšského svazku a stalo se předním členem Rýnského spolku.

Území státu se v té době výrazně měnilo. Části Frank a Švábska získalo Bavorsko už roku 1803, na Vídeňském kongresu muselo vrátit Tyrolsko a Vorarlbersko a Mnichovskou smlouvou ze 14. dubna 1816 postoupilo Rakousku Salcbursko. Náhradou dostalo Würzburg, Aschaffenburg a velkou část levobřežní Falce. Ústava z roku 1818 zavedla dvoukomorový zemský sněm a učinila z Bavorska konstituční monarchii; platila až do roku 1918.

Po Maxmiliánu I. Josefovi vládli Ludvík I. Bavorský (1825–1848) a Maxmilián II. Bavorský (1848–1864). Ve válce roku 1866 stálo Bavorsko na straně Rakouska; po porážce uzavřelo 22. srpna 1866 mír v Berlíně a ztratilo jen malá území. Za Ludvíka II. Bavorského (1864–1886) vstoupilo s účinností od 1. ledna 1871 do Německé říše. Zemský sněm ratifikoval říšskou ústavu jen neochotně a Bavorsko si vymohlo výhradní práva – vlastní armádu, diplomacii, poštu a správu železnic.

Za Ludvíkova bratra Oty I. Bavorského, který nebyl schopen vládnout, řídil zemi od 10. června 1886 princ regent Luitpold a po jeho smrti roku 1912 jeho syn Ludvík. Ten se po změně ústavy 5. listopadu 1913 stal králem jako Ludvík III. Bavorský. Za listopadové revoluce opustil 7. listopadu 1918 s rodinou mnichovskou rezidenci a Kurt Eisner v Mnichově vyhlásil republiku. Dne 12. listopadu král na zámku Anif u Salcburku podepsal prohlášení, jímž zprostil úředníky a vojáky přísahy; vláda Kurta Eisnera je zveřejnila a přijala jako abdikaci.

Měna a mince

V Bavorsku se počítalo zlatými (guldeny) po 60 krejcarech. Roku 1818 vyšel ústavní tolar s Maxmiliánem I. Josefem a stojící Bavorií s listinou ústavy. V prvních desetiletích 19. století razilo Bavorsko i korunní tolary, které byly v jižním Německu téměř jedinou velkou mincí. Mnichovská mincovní smlouva z roku 1837 stanovila jihoněmecký zlatý na 9,545 g stříbra. Drážďanská mincovní smlouva z roku 1838 pak zavedla spolkovou minci v hodnotě 3½ zlatého, tedy dvou pruských tolarů. Vídeňská mincovní smlouva z roku 1857 přinesla spolkový tolar v hodnotě 1¾ zlatého.

Po vzniku Německé říše přešlo Bavorsko roku 1873 na jednotnou marku; zlaté a krejcary byly zrušeny 1. ledna 1876 a jedna marka odpovídala 35 krejcarům. Bavorské markové mince razila mnichovská mincovna se značkou D, kterou užívala od roku 1872.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet