Bavorské království
Bavorské království byl stát v jižním Německu, který vznikl 1. ledna 1806, když kurfiřt Maxmilián IV. Josef přijal královský titul. Vládli mu Wittelsbachové z Mnichova, od roku 1871 patřil k Německé říši a zanikl v listopadu 1918. Platilo se v něm zlatými po 60 krejcarech, od roku 1873 markou.
| Vznik | 1. ledna 1806, na základě Prešpurského míru z 26. prosince 1805 |
|---|---|
| Zánik | listopad 1918, prohlášení Ludvíka III. z Anifu z 12. listopadu 1918 |
| Hlavní město | Mnichov |
| Dynastie | Wittelsbachové |
| Králové | Maxmilián I. Josef (1806–1825), Ludvík I. (1825–1848), Maxmilián II. (1848–1864), Ludvík II. (1864–1886), Ota I. (1886–1913), Ludvík III. (1913–1918) |
| Ústava | 1818, konstituční monarchie s dvoukomorovým zemským sněmem |
| V Německé říši | od 1. ledna 1871, s vlastní armádou, diplomacií, poštou a železnicemi |
| Měna | zlatý po 60 krejcarech; od 1873 marka, zlatý zrušen 1. ledna 1876 (1 marka = 35 krejcarů) |
| Mincovna | Mnichov, od roku 1872 značka D |
Historie
Bavorské království navázalo na bavorské vévodství a od roku 1623 kurfiřtství. Za napoleonských válek stálo Bavorsko na straně Francie a Prešpurský mír z 26. prosince 1805 mu otevřel cestu ke královské hodnosti: 1. ledna 1806 přijal kurfiřt Maxmilián IV. Josef v Mnichově titul krále Maxmiliána I. Josefa. V červenci 1806 vystoupilo Bavorsko Rýnskou aktou z říšského svazku a stalo se předním členem Rýnského spolku.
Území státu se v té době výrazně měnilo. Části Frank a Švábska získalo Bavorsko už roku 1803, na Vídeňském kongresu muselo vrátit Tyrolsko a Vorarlbersko a Mnichovskou smlouvou ze 14. dubna 1816 postoupilo Rakousku Salcbursko. Náhradou dostalo Würzburg, Aschaffenburg a velkou část levobřežní Falce. Ústava z roku 1818 zavedla dvoukomorový zemský sněm a učinila z Bavorska konstituční monarchii; platila až do roku 1918.
Po Maxmiliánu I. Josefovi vládli Ludvík I. Bavorský (1825–1848) a Maxmilián II. Bavorský (1848–1864). Ve válce roku 1866 stálo Bavorsko na straně Rakouska; po porážce uzavřelo 22. srpna 1866 mír v Berlíně a ztratilo jen malá území. Za Ludvíka II. Bavorského (1864–1886) vstoupilo s účinností od 1. ledna 1871 do Německé říše. Zemský sněm ratifikoval říšskou ústavu jen neochotně a Bavorsko si vymohlo výhradní práva – vlastní armádu, diplomacii, poštu a správu železnic.
Za Ludvíkova bratra Oty I. Bavorského, který nebyl schopen vládnout, řídil zemi od 10. června 1886 princ regent Luitpold a po jeho smrti roku 1912 jeho syn Ludvík. Ten se po změně ústavy 5. listopadu 1913 stal králem jako Ludvík III. Bavorský. Za listopadové revoluce opustil 7. listopadu 1918 s rodinou mnichovskou rezidenci a Kurt Eisner v Mnichově vyhlásil republiku. Dne 12. listopadu král na zámku Anif u Salcburku podepsal prohlášení, jímž zprostil úředníky a vojáky přísahy; vláda Kurta Eisnera je zveřejnila a přijala jako abdikaci.
Měna a mince
V Bavorsku se počítalo zlatými (guldeny) po 60 krejcarech. Roku 1818 vyšel ústavní tolar s Maxmiliánem I. Josefem a stojící Bavorií s listinou ústavy. V prvních desetiletích 19. století razilo Bavorsko i korunní tolary, které byly v jižním Německu téměř jedinou velkou mincí. Mnichovská mincovní smlouva z roku 1837 stanovila jihoněmecký zlatý na 9,545 g stříbra. Drážďanská mincovní smlouva z roku 1838 pak zavedla spolkovou minci v hodnotě 3½ zlatého, tedy dvou pruských tolarů. Vídeňská mincovní smlouva z roku 1857 přinesla spolkový tolar v hodnotě 1¾ zlatého.
Po vzniku Německé říše přešlo Bavorsko roku 1873 na jednotnou marku; zlaté a krejcary byly zrušeny 1. ledna 1876 a jedna marka odpovídala 35 krejcarům. Bavorské markové mince razila mnichovská mincovna se značkou D, kterou užívala od roku 1872.
