Bílý groš

Bílý groš je historická stříbrná mince zavedená kolem roku 1300 za vlády českého krále Václava II. Jednalo se o první větší stříbrnou minci v českých zemích, která se stala vzorem pro mincovnictví ve střední Evropě a základem úspěšné měnové reformy.

Historie

Bílý groš byl zaveden v rámci měnové reformy Václava II. kolem roku 1300, která navazovala na objevy bohatých stříbrných dolů v Kutné Hoře. Inspirací pro vytvoření této mince byly francouzské grosse tournois a benátské grosso, které se v té době těšily značné oblibě v evropském obchodě. Název "bílý" odkazoval na vysokou ryzost stříbra, která činila přibližně 930/1000. Václav II. tím položil základy pro jednu z nejstabilnějších měnových soustav středověké Evropy. Mince se rychle rozšířila nejen v českých zemích, ale i v sousedních státech, kde byla ceněna pro svou kvalitu a stálou hmotnost. Ražba bílých grošů pokračovala i za Václavových nástupců a postupně se stala základem grošové soustavy, která ovlivnila mincovnictví v celé střední Evropě až do 16. století. Díky své kvalitě a rozšíření se bílý groš stal jednou z nejdůležitějších obchodních mincí své doby.

Mince měla standardní hmotnost kolem 3,7 gramu a průměr přibližně 26-28 milimetrů. Na líci byla zobrazena česká koruna s opisem jména panovníka, zatímco rub nesl český lev v korunované štítu. Ražba probíhala zejména v kutnohorské mincovně, která se díky kvalitě místního stříbra stала jednou z nejvýznamnějších v Evropě. Technicky byla mince vyrobena metodou ražby mezi dvěma kovovými razidly, což zajišťovalo přesnost a jednotnost všech kusů. Vysoká ryzost stříbra a pečlivá kontrola kvality učinily z bílého groše spolehlivé platidlo, které si obchodníci rádi převáželi i na velké vzdálenosti.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují bílé groše jedny z nejcennějších českých historických mincí. Zachovalé kusy, zejména z raných ražeb Václava II., dosahují na aukcích vysokých cen. Investiční potenciál těchto mincí spočívá v jejich historické unikátnosti a rostoucím zájmu o českou numismatiku. Kvalitní exempláře jsou stále vzácnější a jejich hodnota dlouhodobě roste.

Příklady

Nejcennější jsou bílé groše Václava II. z let 1300-1305, zejména ty s čitelným opisem a zachovalým reliéfem. Vzácné jsou také groše Jana Lucemburského a raně gotické varianty s různými heraldickými symboly. Sběratelé oceňují především kusy ve stupni zachovalosti VF (velmi pěkný) a výše.

Zajímavosti

• Bílý groš byl první mincí v českých zemích, která nesla nápis v latině místo němčiny
• Jeho kvalita byla tak vysoká, že se padělaní bílých grošů rozšířilo po celé Evropě
• Název "groš" pochází z latinského "grossus denarius" - "velký denár"
• Jeden bílý groš měl hodnotu 12 brakteátů - tehdejších drobných mincí
• Kutnohorské stříbro z bílých grošů bylo natolik čisté, že se používalo jako etalon ryzosti v celé střední Evropě