Brabantské hrabství
Brabantské hrabství, přesněji lankrabství, bylo malé říšské léno mezi řekami Dender a Zenne západně od Bruselu, které roku 1085 získal hrabě Jindřich III. z Lovaně a Bruselu. Roku 1183 je císař Fridrich I. Barbarossa sloučil s hrabstvími Lovaň a Brusel v Brabantské vévodství.
| Útvar | lankrabství, léno Svaté říše římské |
|---|---|
| Území | mezi řekami Dender a Zenne západně od Bruselu |
| Vznik | 1085, léno Jindřicha III. z Lovaně a Bruselu od císaře Jindřicha IV. |
| Zánik | 1183, sloučení do Brabantského vévodství |
| První brabantský vévoda | Jindřich I. Brabantský |
| Brabantské vévodství | 1183–1795, hlavní města Lovaň, Brusel, Antverpy a ’s-Hertogenbosch |
Historie
Lankrabství vzniklo roku 1085, kdy po smrti lotrinského falckraběte Heřmana II. udělil císař Jindřich IV. toto léno hraběti Jindřichu III. z Lovaně a Bruselu. Roku 1183 spojil císař Fridrich I. Barbarossa lankrabství s hrabstvími Lovaň a Brusel a vytvořil Brabantské vévodství; prvním vévodou se stal Jindřich I. Brabantský, syn hraběte Godfreye III. z Lovaně.
Po bitvě u Worringenu roku 1288 získali brabantští vévodové také Limbursko. Vévodství mělo čtyři hlavní města – Lovaň, Brusel, Antverpy a ’s-Hertogenbosch. Roku 1356 vydali vévodkyně Johana a její manžel Václav Lucemburský, nevlastní bratr Karla IV., listinu Joyeuse Entrée, která potvrzovala svobody brabantských měst a zavazovala panovníka je dodržovat. Pokus Josefa II. listinu zrušit vyvolal roku 1789 brabantskou revoluci.
Roku 1430 zdědil Brabantsko burgundský vévoda Filip III. Dobrý a vévodství se stalo součástí Burgundského Nizozemí. Roku 1477 přešlo s dědictvím Marie Burgundské na Habsburky. Po osmdesátileté válce připadla vestfálským mírem roku 1648 severní část Nizozemské republice, jižní zůstala habsburská. Roku 1794 vévodství obsadila Francie a o rok později je anektovala. Brabantský lev z jeho znaku dal barvy dnešní belgické vlajce.
Brabantský tolar
S Brabantskem je v numismatice spojen korunní tolar (Kronentaler). Razil se od roku 1755 v Rakouském Nizozemí místo dosavadních brabantských dukatonů, obsahoval 25,9 g ryzího stříbra a na rubu nesl ondřejský kříž se třemi korunami. V jižním Německu se mu říkalo brabantský tolar (Brabanter) a Bavorsko, Bádensko a Württembersko ho v letech 1807–1837 razily samy.
