Křížový tolar
Křížový tolar je velká stříbrná obchodní mince habsburské provenience, známá také jako kronenthaler. Pozná se podle burgundského kříže a korun na rubu. Razil se od roku 1755 v Rakouském Nizozemí, od 80. let 18. století i v dalších habsburských mincovnách a v 19. století v jižním Německu.
| Jiné názvy | kronenthaler, brabantský tolar, crocione |
|---|---|
| Období ražby | 1755–1837 |
| Emitenti | Rakouské Nizozemí (od 1755), od 80. let 18. století Vídeň, Kremnice a Milán, za koaličních válek i Praha, jihoněmecké státy (do 1837) |
| Hmotnost | 29,44 g |
| Ryzost | 873/1000 |
| Průměr | 40 mm |
| Hlavní motiv | burgundský kříž, v jeho úhlech koruny |
| Konec platnosti v Německu | 1874 |
Historie
Křížový tolar zavedla habsburská správa roku 1755 v Rakouském Nizozemí, zhruba na území dnešní Belgie a Lucemburska. Nahradil tam starší velké stříbrné mince, brabantský dukaton a albertustaler. Hmotností odpovídal francouzskému écu, které na tamních trzích běžně obíhalo, a zpočátku platil 54 stuiverů, tedy 2,7 zlatého.
Název kronenthaler („korunový tolar“) vychází z rubu, kde jsou v úhlech kříže koruny. Ražby se jménem Marie Terezie mají koruny čtyři, ražby jejího manžela Františka I. Štěpána a pozdější tři a čtvrté místo zaujímá řád Zlatého rouna. V Itálii se pro minci vžil název crocione, v německých zemích „brabantský tolar“.
Mince se brzy rozšířila i do habsburských zemí ve střední Evropě. Od 80. let 18. století ji razily i Vídeň, Kremnice a Milán, za koaličních válek proti revoluční Francii od roku 1795 i obnovená pražská mincovna. V oběhu vytlačovala konvenční tolary a francouzské tolary, roku 1793 platila v jižním Německu 2 zlaté 42 krejcarů, v Rakousku 2 zlaté 15 krejcarů.
Po ztrátě Nizozemí roku 1794 zůstal křížový tolar mincí bez domova. Po napoleonských válkách se nahromadil v jižním Německu, kde ho Bavorsko, Württembersko, Bádensko, Hesensko-Darmstadtsko a další státy začaly razit samy. V prvních desetiletích 19. století byl jejich téměř jedinou velkou stříbrnou mincí. Ražbu ukončila mnichovská mincovní smlouva roku 1837, která v jižním Německu zavedla jednotný zlatý. Jako platidlo vydržel déle: ve Švýcarsku obíhal až do zavedení franku roku 1850 a v Německé říši ho stáhli z oběhu roku 1874, kdy se vyměňoval za 2 zlaté 42 krejcarů.
Vzhled a parametry
Křížový tolar je nejlépe rozpoznatelný podle rubu s burgundským křížem a korunami v jeho úhlech. Na líci nesly ražby Rakouského Nizozemí do roku 1780 říšského orla se štítem, od panování Josefa II. portrét panovníka s opisem a titulaturou. Jihoněmecké ražby měly vlastní podobu podle země, která je vydala.
Rakouské ražby vážily 29,44 g při ryzosti 873/1000 a měřily 40 mm. Jihoněmecké křížové tolary se razily podle různých stop a obsahovaly v průměru 25,7 g ryzího stříbra.
Varianty se liší panovníkem, ročníkem, mincovnou a podrobnostmi opisu a portrétu. Pro přesné určení se proto vedle motivu kříže sleduje i počet korun, mincovní značka a titulatura na líci.
