Církev

Církev je náboženská instituce, která po staletí formovala evropskou civilizaci a disponovala obrovskou duchovní, politickou i ekonomickou mocí. Křesťanská církev nejen spravovala duchovní život věřících, ale také vlastnila rozsáhlý majetek, vybírala desátky a její představitelé měli právo razit vlastní mince, které obíhaly po celé Evropě.

Historie

Křesťanská církev vznikla v prvním století našeho letopočtu v římské Palestině a rychle se rozšířila po celém Středomoří. Po ediktu milánském v roce 313 získala církev svobodu vyznání a brzy se stala státním náboženstvím Římské říše. S pádem západořímské říše v pátém století církev nejen přežila, ale stala se jedinou sjednocující institucí v roztříštěné Evropě. Papežství v Římě postupně získalo duchovní autoritu nad celým západním křesťanstvem, zatímco na východě se formovala samostatná byzantská ortodoxní církev. Církev uchovávala antické dědictví, rozvíjela vzdělání v klášterních školách a christianizovala barbarské národy.

Ve středověku dosáhla církev vrcholu své moci. Vlastnila třetinu až polovinu veškeré půdy v Evropě, kontrolovala vzdělání, umění a do značné míry i politiku. Papežové si nárokovali nadřazenost nad světskými panovníky a mohli je exkomunikovat či uvalit na jejich země interdikt. Církevní instituce jako biskupství, kláštery a rytířské řády spravovaly rozsáhlá panství s vlastní jurisdikcí. Církev organizovala křížové výpravy, zakládala univerzity a financovala stavbu katedrál. Kláštery fungovaly jako centra vzdělanosti, hospodářského rozvoje a sociální péče. Desátky a další církevní poplatky tvořily obrovské příjmy, které církev používala nejen na duchovní účely, ale také na politické a vojenské cíle.

Reformace v šestnáctém století rozdělila západní křesťanstvo a oslabila univerzální moc katolické církve. Vznikly protestantské církve, které odmítaly papežskou autoritu. Katolická církev reagovala protireformací a tridentským koncilem, který reformoval některé praktiky, ale potvrdil základní dogmata. Osvícenství a sekularizace v osmnáctém a devatenáctém století postupně omezily světskou moc církve. Církevní majetek byl v mnoha zemích zkonfiskován a církev ztratila monopol na vzdělání a sociální péči. V moderní době se církev soustředí především na duchovní poslání, charitativní činnost a morální autoritu.

Církevní mincovnictví

Právo razit mince získávaly církevní instituce od raného středověku jako výraz suverenity a ekonomické moci. První církevní mince razila biskupství v Metách a Trevíru již v devátém století. Církevní mince se vyznačovaly specifickou ikonografií - zobrazovaly kříže, svaté, biblické výjevy, papežské nebo biskupské insignie. Papežský stát razil vlastní mince od osmého století až do roku 1870, včetně prestižních zlatých dukátů a scudi. Papežské mince s obrazem svatého Petra a papežskými klíči byly uznávanou měnou v celé katolické Evropě.

Kromě papežství razila mince stovky církevních institucí - arcibiskupství, biskupství, opatství a dokonce některé kapituly. Významné mincovny provozovala arcibiskupství v Salzburku, Kolíně nad Rýnem, Mohuči a Trevíru. Kláštery jako Corvey, Sankt Gallen nebo Fulda razily vlastní denáry a brakteáty. Církevní mincovny často patřily k technologicky nejvyspělejším, protože církev měla prostředky investovat do moderního vybavení. Církevní mince byly považovány za stabilní a kvalitní, protože církev dbala na zachování ryzosti a váhy. Rytířské řády jako templáři nebo johanité razili mince ve Svaté zemi a na Rhodu. Poslední pravidelné církevní ražby skončily se sekularizací církevního majetku v devatenáctém století, pouze Vatikán dodnes razí pamětní mince a euro.

Zajímavosti

• Katolická církev byla největším vlastníkem půdy ve středověké Evropě s majetkem v hodnotě miliard dnešních eur
• Papežské dukáty byly jedinou mincí akceptovanou ve všech katolických zemích bez směnného kurzu
• Templářský řád vytvořil první mezinárodní bankovní systém s použitím vlastních mincí a směnek
• Při sekularizaci církevního majetku za Josefa II. bylo zrušeno přes 700 klášterů s mincovními právy
• Vatikán je posledním církevním státem, který dodnes razí vlastní oběžné mince - euromince s papežským znakem