Eurocent
Eurocent je setinová jednotka eura, společné měny 21 států Evropské unie. Mince 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů obíhají od 1. ledna 2002. Mají společnou stranu od Luca Luycxe a národní stranu podle země vydání; vlastní eurocenty razí i Andorra, Monako, San Marino a Vatikán.
| Hodnota | 1/100 eura |
|---|---|
| V oběhu od | 1. ledna 2002 |
| Nominály | 1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů |
| Kov (1, 2 a 5 centů) | ocel plátovaná mědí |
| Kov (10, 20 a 50 centů) | severské zlato (89 % mědi, 5 % hliníku, 5 % zinku, 1 % cínu) |
| Průměr a hmotnost | 1 cent 16,25 mm a 2,30 g; 50 centů 24,25 mm a 7,80 g |
| Autor společné strany | Luc Luycx |
| Vydavatelé mimo EU | Andorra, Monako, San Marino, Vatikán |
Historie
Jméno euro pro společnou evropskou měnu bylo oficiálně přijato 16. prosince 1995 v Madridu; jeho setinová jednotka se jmenuje cent. Soutěž na společnou stranu euromincí vyhrál v roce 1996 Luc Luycx z Královské belgické mincovny.
Eurocent vstoupil do oběhu 1. ledna 2002, kdy dvanáct zemí s 308 miliony obyvatel zavedlo hotovostní euro. Šestnáct evropských mincoven pro tuto výměnu vyrazilo 52 miliard mincí v hodnotě 15,75 miliardy eur a spotřebovalo 250 000 tun kovu; Evropská centrální banka ji označuje za největší výměnu měny v dějinách. Eurocent nahradil drobné nominály národních měn, například německé feniky, francouzské centimy nebo rakouské groše.
Řecko přijalo euro 1. ledna 2001, ještě před zavedením hotovosti. Později přibylo Slovinsko (2007), Kypr a Malta (2008), Slovensko (2009), Estonsko (2011), Lotyšsko (2014), Litva (2015), Chorvatsko (2023) a od 1. ledna 2026 Bulharsko. Každá nová členská země přinesla vlastní národní stranu eurocentů. Národní strany se mění i při střídání panovníka – Belgie razí od 4. února 2014 mince s podobiznou krále Filipa.
Finsko, Nizozemsko, Belgie, Irsko, Itálie, Slovensko, Estonsko a Litva zaokrouhlují platby v hotovosti na pět centů; v Belgii je zaokrouhlování povinné od 1. prosince 2019. Mince 1 a 2 centy přesto zůstávají zákonným platidlem v celé eurozóně.
Mincovní systém a technické parametry
Euromince existují v osmi nominálech – šest centových (1, 2, 5, 10, 20 a 50 centů) plus 1 a 2 eura. Nejmenší nominály 1, 2 a 5 centů jsou z oceli plátované mědí, zlatavé mince 10, 20 a 50 centů ze severského zlata (slitina mědi, hliníku, zinku a cínu). Jednocentová mince má průměr 16,25 mm a váží 2,30 g, největší padesáticentová má průměr 24,25 mm a váží 7,80 g.
Společná strana mincí 1, 2 a 5 centů zobrazuje polohu Evropy na zeměkouli. Na mincích 10, 20 a 50 centů byly zpočátku vyznačeny tehdejší členské státy EU; od roku 2007 je tam po rozšíření Unie mapa celého evropského kontinentu. Národní strany se liší podle země – od finského heraldického lva přes irskou harfu po maltský znak a oltář chrámu Mnajdra. Andorra, Monako, San Marino a Vatikán velkou část svých euromincí neuvádějí do oběhu, ale prodávají je sběratelům nad nominální hodnotou.
