Fridrich III. Saský

Fridrich III. Saský (1463-1525) byl saský kurfiřt vládnoucí v letech 1486-1525, který se proslavil jako "Moudrý" díky své diplomatické obratnosti, ochránce Martina Luthera před papežskou a císařskou mocí a patron renesančního umění a humanismu, čímž se stal klíčovou postavou německé reformace a kulturního rozkvětu Saska. Fridrich III. je v numismatice významný díky saským guldenům a tolárům s kurfiřtskými portréty a kresťanskými symboly dokumentujícím přechod od středověku k renesanci a reformaci.

Historie

Fridrich se narodil 17. ledna 1463 v Torgau jako syn kurfiřta Arnošta Saského a Alžběty Bavorské. Vyrůstal během humanistického rozkvětu pozdního 15. století a získal kvalitní vzdělání připravující ho na roli kurfiřta v jednom z nejmocnějších německých států. Zdědil nejen moc, ale také odpovědnost za reformu církve a společnosti.

Nástup na trůn roku 1486 přinesl mladému kurfiřtovi vládu nad rozděleným Saskem, které musel sjednotit a modernizovat. Fridrich pokračoval v politice svých předků podporující církevní reformy a vzdělávání, ale musel také navigovat složitou říšskou politiku mezi císařem a mocnými knížaty.

Sbírka ostatků ve Wittenbergu se stala Fridrichovou obsesí a vynesla mu evropskou pověst mecenáše církevního umění. Sbírka obsahovala více než 19 000 relikvií s údajnou mocí odpustit hříchy na statisíce let. Tato zbožnost později ironicky kontrastovala s jeho podporou Lutherových reformních idejí.

Založení univerzity ve Wittenbergu roku 1502 představovalo vrchol Fridrichova kulturního mecenášství. Nová univerzita přitahovala přední humanisty a teology z celé Evropy a stala se centrem vzdělanosti konkurující tradičním univerzitám v Praze a Vídni. Později se stal kolébkou reformace.

Martin Luther přišel do Wittenbergu roku 1508 jako profesor teologie na Fridrichově univerzitě. Když Luther roku 1517 publikoval své 95 tezí kritizující odpustky, Fridrich ho ochránil před papežským a císařským tlakem, ačkoliv se nikdy veřejně nepřihlásil k reformačním idejím.

Říšský sněm ve Wormsu 1521 testoval Fridrichovu loajalitu ke komuniu a císaři. Když Karel V. vydal wormský edikt odsuzující Luthera jako heretika, Fridrich fingoval únos reformátora a ukryl ho na hradě Wartburg, kde Luther přeložil Nový zákon do němčiny.

Německá selská válka (1524-1525) přinesla násilné povstání inspirované částečně Lutherovou kritikou církevní autority. Fridrich se postavil na stranu šlechty proti rebelům, ale snažil se o umírněná řešení. Luther odsoudil povstání, což zachránilo reformaci před diskreditací.

Církevní reformy za Fridrichovy vlády postupovaly opatrně a pragmaticky bez radikálních změn způsobujících nepokoje. Fridrich nikdy oficiálně nepřestoupil na protestantismus, ale toleroval lutheranské kázání a postupně reformoval saskou církev podle evangelických principů.

Diplomacie charakterizovala Fridrichův vládní styl s vyhýbáním se otevřeným konfliktům s císařem při zachování saské autonomie. Získal si respekt současníků jako moudrý a spravedlivý panovník schopný kompromisů v nábožensky rozvráceném období.

Smrt Fridricha 5. května 1525 v Lochau ukončila 39letou vládu, která transformovala Sasko z tradičního feudálního státu v centrum německé reformace. Jeho bratr Jan Stálý oficiálně přestoupil na protestantismus a dokončil reformaci saské církve podle Lutherových učení.

Fridrich III. Saský v numismatice

Mince Fridricha III. Saského dokumentují přechod od pozdně gotického k renesančnímu uměleckému stylu a odrážejí jak jeho náboženskou zbožnost, tak humanistické vzdělání. Portréty kurfiřta od mladého muže po zralý věk ukazují vývoj od středověkých k renesančním uměleckým konvencím s důrazem na individualitu.

Charakteristickými motiry jsou saský erb s kurfiřtskými meči, kříže a další křesťanské symboly odrážející Fridrichovu zbožnost před reformací. Mince často nesou latinské nápisy zdůrazňující kurfiřtskou důstojnost a pozici v říšské hierarchii jako jednoho ze sedmi volitelů císaře.

Guldeny a tolary vysoké kvality dokumentují saskou prosperitu založenou na krušnohorském stříbře a efektivní správě. Fridrich investoval hornické zisky do kulturních projektů, staveb a vzdělávání, což se odráží v kvalitě a umělecké hodnotě jeho mincí.

Pamětní emise k založení wittenbergské univerzity a dalším kulturním projektům oslavují Fridrichovu roli mecenáše vzdělanosti. Pozdější protestantské tradice uctívají tyto mince jako památky na "ochrانce reformace", ačkoliv sám Fridrich nikdy oficiálně nepřestoupil.

Zajímavosti

• "Moudrý kurfiřt" - získal přízvisko díky diplomatické obratnosti a moudrým reformám.
• Ochránce Luthera - ukryl reformátora na Wartburgu a zachránil ho před císařskou mocí.
• 19 000 relikvií - vlastnil jednu z největších sbírek svatých ostatků v Evropě.
• Wittenbergská univerzita - jeho založení univerzity vytvořilo centrum reformace.
• Nikdy nepřestoupil - zemřel jako katolík, ačkoliv chránil protestantskou reformaci.