Konsorcium Jana de Witteho

Konsorcium Jana (Hanse) de Witteho bylo finančně-obchodní sdružení vlivných českých šlechticů a bankéřů, které na základě kontraktu s císařem Ferdinandem II. (1619-1637) ze dne 18. ledna 1622 získalo monopolní kontrolu nad všemi vládními mincovnami v Čechách, na Moravě a v Rakousku. Tato smlouva o ročním nájmu 6 milionů zlatých vytvořila precedens soukromého řízení státního mincovnictví s katastrofálními ekonomickými důsledky.

Historie

Konsorcium vzniklo v dramatických poměrech pobělohorského období, kdy habsburská monarchie desperátně hledala způsoby financování nákladné třicetileté války a potlačení českého stavovského odboje. Vedoucí postavou se stal pražský bankéř Jan de Witte, který spojil síly se židovským finančníkem Jakubem Bassevi, knížetem Karlem Lichtensteinem, Albrechtem z Valdštejna, Pavlem Michnou z Vacinova a dalšími vlivnými osobnostmi. Konsorcium převzalo kompletní mincovní infrastrukturu včetně strojů, budov a zásob stříbra, přičemž získalo neomezené pravomoci zakládat nové mincovny podle vlastního uvážení. Monopolizace výkupu pagamentu - tedy starých mincí určených k přetavení - umožnila konsorciu kontrolovat celý koloběh drahých kovů v ekonomice. Původní smlouva stanovovala přesné parametry emisí: tolary po 150 krejcarech, zlatníky po 75 krejcarech a půlzlatníky po 37,5 krejcarech, ale tyto závazky byly systematicky porušovány. Konsorcium dokonce vynutilo si zákaz vývozu předešlých mincovních emisí z roku 1620, čímž eliminovalo konkurenci kvalitního oběživa.

Praktické fungování konsorcia představovalo systematické podvádění prostřednictvím dramatického snižování obsahu drahých kovů při zachování nominálních hodnot mincí. Zatímco oficiální specifikace požadovaly standardní ryzost, skutečné emise obsahovaly pouze jednu pětinu až sedminu předepsaného množství stříbra. Dodatečně konsorcium podvodně zaměnilo vídeňskou hřívnu (280 gramů) za lehčí pražskou (253 gramů), čímž získalo další nezákonný profit. Finanční operace konsorcia probíhaly výhradně prostřednictvím vlastních znehodnocených mincí, zejména při výkupu konfiskovaného majetku poražených českých protestantů. Tato praxe umožnila členům závratné obohacení na úkor celé ekonomiky, která se propadala do hyperinflace a hospodářského chaosu. Destruktivní dopady dosáhly takových rozměrů, že Ferdinand II. byl nucen 14. prosince 1623 vyhlásit státní bankrot neboli kaládu. Mince produkované konsorciem se staly symbolem měnové nestability a v numismatické literatuře se označují jako "kiprové" nebo "dlouhá mince". Odkaz de Witteho konsorcia představuje výstrahu před nebezpečím privatizace státních monopolů bez dostatečné kontroly a regulace.

Zajímavosti

• Roční nájem 6 milionů zlatých byl placen vlastními znehodnocenými mincemi
• Podvodně zaměnili vídeňskou hřívnu za lehčí pražskou (rozdíl 27 gramů)
• Mince obsahovaly pouze 1/5 až 1/7 předepsaného množství stříbra
• Vynutili si zákaz vývozu starších kvalitních mincí
• Krach konsorcia vedl ke státnímu bankrotu (kaládě) 14. prosince 1623