Konsorcium Jana de Witteho

Konsorcium Jana de Witteho bylo sdružení bankéřů a šlechticů, které roku 1622 získalo monopol na ražbu mincí v habsburské monarchii. Jejich činnost vedla k nejhorší měnové katastrofě v českých dějinách, takzvané mincovní kaládě, která zruinovala ekonomiku a připravila tisíce lidí o majetek.

Historie

Po porážce českých stavů na Bílé hoře 8. listopadu 1620 potřeboval císař Ferdinand II. obrovské finanční prostředky na vedení třicetileté války a upevnění moci v poražených českých zemích. Státní pokladna byla prázdná a tradiční zdroje příjmů vyčerpané. V této situaci přišel nizozemský bankéř Jan de Witte s nabídkou, která císaři slibovala rychlé zisky bez nutnosti zvyšovat daně.

Dne 18. ledna 1622 uzavřel Ferdinand II. smlouvu s konsorciem, kterému pronajal všechny vládní mincovny v Čechách, na Moravě a v Rakousku za roční nájem 6 milionů zlatých. Členy konsorcia byli přední finančníci a šlechtici své doby: pražský bankéř Jan de Witte, židovský bankéř Jakub Baševi, český místodržitel Karel z Lichtenštejna, vojevůdce Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova a další vlivní aristokraté.

Konsorcium získalo neomezené pravomoci – převzalo veškeré mincovny včetně strojů a zásob stříbra, mohlo podle libosti zakládat nové mincovny a určovat obsah drahého kovu v mincích. Byla mu zakázána pouze ražba mincí starších ročníků 1620 a oběh cizích mincí. Společnost získala také monopol na výkup veškerého pagamentu – stříbrného nádobí, šperků a starých kvalitních mincí.

Princip zisku byl jednoduchý a bezohledný. Konsorcium skupovalo staré kvalitní mince obsahující 85–90 procent stříbra, roztavilo je a razilo nové tolary (takzvané dlouhé mince nebo dvouzlatníky) po 150 krejcarech, zlatníky po 75 krejcarech a půlzlatníky po 37,5 krejcarech. Tyto nové mince však obsahovaly pouze 15–17 procent stříbra, zbytek tvořila měď. Rozdíl v hodnotě kovu si konsorcium ponechávalo jako zisk.

Důsledky byly katastrofální. Během roku 1622 bylo vyraženo tolik znehodnocených mincí, že jejich množství převýšilo veškeré mince v oběhu z předchozích desetiletí. Ceny základních potravin vzrostly o 500–1000 procent, řemeslníci a obchodníci krachovali, protože museli přijímat bezcenné mince jako zákonné platidlo. Navíc byla záměrně snížena váha vídeňské hřivny z 280 gramů na pouhých 233 gramů, z níž se mělo razit 79 zlatníků místo dosavadních 68.

Členové konsorcia nashromáždili pohádková bohatství. Valdštejn získal prostředky na vytvoření frýdlantského vévodství a financování císařské armády. Lichtenštejn a další skupovali za zlomek ceny konfiskované statky pobělohorské šlechty, placené v nových bezcenných mincích. Celé hospodářství bylo rozvráceno a země ochuzena na generace.

Protesty poškozených a hrozba úplného ekonomického kolapsu donutily císaře Ferdinanda II. ukončit činnost konsorcia. Dne 14. prosince 1623 vyhlásil státní bankrot – takzvanou kaládu. Staré mince byly staženy z oběhu a nahrazeny novými v poměru 8:1, což znamenalo ztrátu 87,5 procenta hodnoty úspor. Mince ražené konsorciem jsou dodnes označovány jako kiprové nebo dlouhá mince.

Mincovní produkce konsorcia

Konsorcium razilo tři hlavní nominály znehodnocených mincí. Dvouzlatník (tolar) o nominální hodnotě 150 krejcarů obsahoval pouze 4–5 gramů čistého stříbra místo původních 24 gramů. Zlatník (gulden) za 75 krejcarů měl pouhé 2–2,5 gramu stříbra oproti standardním 12 gramům. Půlzlatník obsahoval 1–1,25 gramu stříbra.

Mince nesly portrét císaře Ferdinanda II. s nápisem FERDINANDVS II D G ROM IMP. Na reversu byl říšský orel s habsburským erbem. Kvalita ražby byla často mizerná – používaly se nekvalitní střížky, reliéf byl mělký a nápisy nečitelné. Přesto jsou tyto kiprové mince dnes vyhledávanými numismatickými památkami jako doklad největší měnové katastrofy českých dějin.

Celková produkce konsorcia se odhaduje na 42 milionů zlatých v nominální hodnotě. Konsorcium provozovalo mincovny v Praze, Kutné Hoře, Českých Budějovicích, Jáchymově na českém území, v Brně a Olomouci na Moravě a ve Vídni, Štýrském Hradci a Kremnici v rakouských zemích. Některé mincovny razily až 100 000 mincí denně.

Zajímavosti

• Jakub Baševi se stal díky zisku z konsorcia prvním židem povýšeným do šlechtického stavu v habsburské monarchii s predikátem "z Treuenburgu"
• Albrecht z Valdštejna vydělal na mincovní kaládě přes 7 milionů zlatých, což mu umožnilo koupit 60 konfiskovaných panství
• Název kiprové mince pochází od slova "kiprování" – falšování mincí přidáváním mědi
• Jan de Witte spáchal roku 1630 sebevraždu skokem z okna, když byl obviněn z dalších finančních podvodů
• Dodnes se v Čechách používá rčení "je to celá kaláda" pro označení velkého problému nebo zmatku, což připomíná tuto měnovou katastrofu