Kreditní peníze
Kreditní peníze jsou mince a bankovky, jejichž nominální hodnota převyšuje hodnotu materiálu a jejichž poměr k ostatním platidlům stanoví zákon nebo nařízení. Název pochází z latinského credere (věřit). V habsburské monarchii zavedla měděné kreditní mince Marie Terezie v letech 1759–1760.
| Původ názvu | latinsky credere = věřit |
|---|---|
| Princip | hodnotu určuje zákon, vnitřní hodnota materiálu je nižší než nominální |
| Opak | plnohodnotné mince |
| Kreditní měď v českých zemích | grešle od 1759, krejcary od 1760, Marie Terezie |
| První papírové peníze habsburské monarchie | bankocetle Vídeňské městské banky, 1762 |
| Konec směnitelnosti dolaru za zlato | 15. srpna 1971 |
Historie
Kreditní peníze vznikly z potřeby nahradit drahé kovy v drobném oběživu a v nouzi. V Čechách razili husité v letech 1420–1421 v Praze, když jim docházelo stříbro, takzvané flůtky z mědi – drobné mince bez vnitřní hodnoty.
Průkopníkem papírových peněz byla Čína: v Čcheng-tu se za dynastie Sung v 11. století objevily směnky zvané ťiao-c’, jejichž vydávání převzal roku 1023 stát; první řada státních bankovek následovala roku 1024. Švédsko razilo od roku 1624 vedle stříbrných i měděné peníze. Těžkopádné měděné platy přiměly Stockholms Banco, aby roku 1661 vydala první bankovky v Evropě.
V habsburské monarchii zavedla kreditní měď Marie Terezie. Roku 1759 se v Praze začala razit měděná grešle o průměru 17,5 mm, kterou pro nepraktickou velikost od roku 1760 nahradila větší grešle o hmotnosti 8,25 g. Téhož roku nahradily stříbrné krejcary měděné. Měděné grešle a krejcary Marie Terezie patřily k prvním kovovým kreditním penězům raženým na českém území. Roku 1762 přibyly první papírové peníze monarchie – bankocetle Vídeňské městské banky, které se do oběhu dostaly 1. července 1762, zpočátku bez nuceného kurzu.
V 19. a 20. století nahradily plnohodnotné stříbrné a zlaté mince v oběhu postupně drobné mince z obecných kovů a bankovky. Směnitelnost amerického dolaru za zlato zastavil 15. srpna 1971 prezident Richard Nixon; tím se fakticky rozpadl brettonwoodský systém. Dnes jsou všechny světové měny čistě kreditní – jejich hodnota stojí na důvěře v hospodářství a instituce vydávajícího státu.
Princip a fungování kreditních peněz
Kreditní peníze jsou zákonným platidlem: stát nařízením určí jejich poměr k ostatním nominálům a zaručí, že se jimi dá platit. Nominální hodnota je vyznačena přímo na minci či bankovce, zatímco vnitřní hodnota materiálu je výrazně nižší. Příjemce proto musí stanovené hodnotě věřit.
Výhody kreditních peněz jsou hospodářské i praktické. Úspora drahých kovů snižuje náklady na výrobu oběživa. Lehké mince z hliníku nebo oceli jsou praktičtější než těžké stříbrné a bankovky usnadňují manipulaci s velkými částkami. Bezhotovostní peníze existují už jen jako záznam v účetnictví bank.
Rizikem kreditních peněz je inflace při nadměrné emisi a ztráta důvěry. Historie zná případy hyperinflace, kdy kreditní peníze ztratily téměř veškerou hodnotu – Německo 1923, Maďarsko 1946, Zimbabwe 2008. Proto moderní státy svěřují emisi peněz nezávislým centrálním bankám s úkolem udržet cenovou stabilitu.
Dnes jsou všechny oběžné mince a bankovky kreditními penězi. Opačný případ představují investiční mince: kov v nich má vyšší hodnotu než nominál, který je u nich jen formální. Americký zlatý Eagle s nominální hodnotou 50 dolarů obsahuje jednu trojskou unci ryzího zlata.
