Kreditní peníze

1000 korun českýchKreditní peníze jsou mince a bankovky, jejichž nominální hodnota převyšuje hodnotu materiálu a jejichž poměr k ostatním platidlům stanoví zákon nebo nařízení. Název pochází z latinského credere (věřit). V habsburské monarchii zavedla měděné kreditní mince Marie Terezie v letech 1759–1760.

Původ názvu latinsky credere = věřit
Princip hodnotu určuje zákon, vnitřní hodnota materiálu je nižší než nominální
Opak plnohodnotné mince
Kreditní měď v českých zemích grešle od 1759, krejcary od 1760, Marie Terezie
První papírové peníze habsburské monarchie bankocetle Vídeňské městské banky, 1762
Konec směnitelnosti dolaru za zlato 15. srpna 1971

Historie

Kreditní peníze vznikly z potřeby nahradit drahé kovy v drobném oběživu a v nouzi. V Čechách razili husité v letech 1420–1421 v Praze, když jim docházelo stříbro, takzvané flůtky z mědi – drobné mince bez vnitřní hodnoty.

Průkopníkem papírových peněz byla Čína: v Čcheng-tu se za dynastie Sung v 11. století objevily směnky zvané ťiao-c’, jejichž vydávání převzal roku 1023 stát; první řada státních bankovek následovala roku 1024. Švédsko razilo od roku 1624 vedle stříbrných i měděné peníze. Těžkopádné měděné platy přiměly Stockholms Banco, aby roku 1661 vydala první bankovky v Evropě.

V habsburské monarchii zavedla kreditní měď Marie Terezie. Roku 1759 se v Praze začala razit měděná grešle o průměru 17,5 mm, kterou pro nepraktickou velikost od roku 1760 nahradila větší grešle o hmotnosti 8,25 g. Téhož roku nahradily stříbrné krejcary měděné. Měděné grešle a krejcary Marie Terezie patřily k prvním kovovým kreditním penězům raženým na českém území. Roku 1762 přibyly první papírové peníze monarchie – bankocetle Vídeňské městské banky, které se do oběhu dostaly 1. července 1762, zpočátku bez nuceného kurzu.

V 19. a 20. století nahradily plnohodnotné stříbrné a zlaté mince v oběhu postupně drobné mince z obecných kovů a bankovky. Směnitelnost amerického dolaru za zlato zastavil 15. srpna 1971 prezident Richard Nixon; tím se fakticky rozpadl brettonwoodský systém. Dnes jsou všechny světové měny čistě kreditní – jejich hodnota stojí na důvěře v hospodářství a instituce vydávajícího státu.

Princip a fungování kreditních peněz

Kreditní peníze jsou zákonným platidlem: stát nařízením určí jejich poměr k ostatním nominálům a zaručí, že se jimi dá platit. Nominální hodnota je vyznačena přímo na minci či bankovce, zatímco vnitřní hodnota materiálu je výrazně nižší. Příjemce proto musí stanovené hodnotě věřit.

Výhody kreditních peněz jsou hospodářské i praktické. Úspora drahých kovů snižuje náklady na výrobu oběživa. Lehké mince z hliníku nebo oceli jsou praktičtější než těžké stříbrné a bankovky usnadňují manipulaci s velkými částkami. Bezhotovostní peníze existují už jen jako záznam v účetnictví bank.

Rizikem kreditních peněz je inflace při nadměrné emisi a ztráta důvěry. Historie zná případy hyperinflace, kdy kreditní peníze ztratily téměř veškerou hodnotu – Německo 1923, Maďarsko 1946, Zimbabwe 2008. Proto moderní státy svěřují emisi peněz nezávislým centrálním bankám s úkolem udržet cenovou stabilitu.

Dnes jsou všechny oběžné mince a bankovky kreditními penězi. Opačný případ představují investiční mince: kov v nich má vyšší hodnotu než nominál, který je u nich jen formální. Americký zlatý Eagle s nominální hodnotou 50 dolarů obsahuje jednu trojskou unci ryzího zlata.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet