Leopold II.

Leopold II. byl český a uherský král a římsko-německý císař vládnoucí v letech 1790-1792, syn Marie Terezie a Františka I. Lotrinského, který nastoupil na trůn po smrti svého bezdětného bratra Josefa II. Jeho mimořádně krátká, ale významná vláda trvající pouhé dva roky uklidnila napětí vyvolané radikálními reformami jeho předchůdce a obnovila stabilitu habsburské monarchie v době počínající Francouzské revoluce.

Historie

Leopold II. se narodil 5. května 1747 ve Vídni jako třetí syn a deváté dítě císařského páru Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Od mládí byl připravován na vládní povinnosti a získal vynikající vzdělání v duchu osvícenského absolutismu. Jeho matka pro něj vyjednala výhodný sňatek se španělskou infantkou Marií Ludovikou, která mu porodila 16 dětí včetně budoucího císaře Františka II.

Po smrti svého otce v roce 1765 se Leopold II. stal toskánským velkovévodou a po následujících 25 let úspěšně vládl ve Florencii. V Toskánsku prokázal své reformní schopnosti zavedením moderní správy, zrušením trestu smrti jako první evropský panovník, omezením moci církve a podporou hospodářského rozvoje. Jeho vláda v Toskánsku je považována za vzor osvícenského absolutismu a získala mu pověst schopného a pragmatického vladaře.

Situace v habsburské monarchii se dramaticky změnila po smrti Josefa II. 20. února 1790. Země byla vyčerpána neúspěšnou válkou s Turky, v Uhrách hrozilo povstání, Belgie byla v otevřené revoltě a stavy jednotlivých zemí požadovaly zrušení josefínských reforem. Leopold II. musel opustit milované Toskánsko a převzít vládu nad monarchií na pokraji rozpadu. Jeho diplomatické schopnosti a politická obratnost se ukázaly jako klíčové pro zachování integrity říše.

Jedním z prvních kroků Leopolda II. bylo ukončení války s Osmanskou říší. Sistovský mír podepsaný 4. srpna 1791 sice nepřinesl územní zisky, ale umožnil soustředit síly na vnitřní konsolidaci. V Uhrách svolal zemský sněm do Bratislavy, kde se nechal 15. listopadu 1790 korunovat svatoštěpánskou korunou a potvrdil uherská privilegia. Tímto krokem získal loajalitu uherské šlechty a uklidnil situaci v zemi.

V českých zemích postupoval Leopold II. podobně opatrně. Zrušil nejradikálnější josefínské reformy, obnovil některé kláštery a přislíbil respektovat stavovská práva. Vrcholem jeho české politiky byla slavnostní korunovace českým králem 6. září 1791 v pražské katedrále svatého Víta. Ceremonie byla doprovázena velkými slavnostmi, které měly demonstrovat jednotu panovníka se stavy a posílit sebevědomí českých zemí v rámci monarchie.

Ve vztahu k revoluční Francii zaujal Leopold II. zpočátku zdrženlivý postoj. Jako bratr francouzské královny Marie Antoinetty byl pod tlakem emigrantů požadujících vojenskou intervenci, ale uvědomoval si rizika evropské války. V srpnu 1791 podepsal s pruským králem Fridrichem Vilémem II. Pilnickou deklaraci, která varovala před násilím vůči francouzské královské rodině. Tento krok paradoxně urychlil radikalizaci revoluce a vedl k vyhlášení války Francií v dubnu 1792, kterou však Leopold již nezažil.

Osobnost Leopolda II. byla složitá a fascinující. Současníci jej popisovali jako vysoce inteligentního, ale chladného a vypočítavého politika. Na rozdíl od idealistického Josefa II. byl pragmatik, který dokázal využívat diplomacii a kompromisy. Měl široké zájmy od přírodních věd po hudbu, podporoval umění a vědy. Jeho korespondence s významnými mysliteli doby svědčí o hlubokém vzdělání a osvícenském myšlení.

Leopold II. náhle zemřel 1. března 1792 ve Vídni ve věku pouhých 44 let, pravděpodobně na mozkovou mrtvici. Jeho smrt přišla v kritickém momentě evropských dějin, těsně před vypuknutím koaličních válek. Nástupcem se stal jeho nejstarší syn František, který jako František II. vládl až do roku 1835 a musel čelit Napoleonovi a revoluci.

Mincovnictví a pamětní ražby

Za krátké vlády Leopolda II. nedošlo k žádným významným změnám v měnovém systému monarchie. Pokračoval konvenční mincovní systém zavedený za Marie Terezie, který stanovoval ražbu tolarů, půltolarů, čtvrttolarů a drobných krejcarových nominálů. Zajímavostí je, že během jeho dvouleté vlády nebyla v zemích Koruny české v činnosti žádná mincovna - ražba probíhala pouze ve Vídni, Kremnici, Karlově Bělehradě, Miláně, Hallu, Günzburgu a Velké Bani.

Nejvýznamnějšími numismatickými památkami Leopolda II. jsou korunovační medaile a žetony vyražené k české korunovaci 6. září 1791. Tyto ražby byly zhotoveny ve vídeňské mincovně podle návrhů dvorního medailéra Johanna Nepomuka Wirtha. Hlavní korunovační medaile o průměru 48 mm zobrazuje na lícní straně poprsí císaře s vavřínovým věncem, na rubové straně pak alegorii Čech jako ženské postavy přijímající od orla korunu.

Všechny běžné mince Leopolda II. nesou jeho latinskou titulaturu a portrét podle jednotného vzoru. Charakteristickým rysem je krátký cop svázaný stuhou, který císař nosil podle tehdejší módy. Mincovní portrét vytvořil Johann Baptist Hagenauer a stal se vzorem pro ražby ve všech mincovnách monarchie. Přestože vláda trvala krátce, bylo vyraženo relativně velké množství mincí, které jsou dnes běžně dostupné v numismatických sbírkách.

Zajímavosti

• Leopold II. byl jediným habsburským panovníkem, který zrušil trest smrti - učinil tak v Toskánsku již v roce 1786
• K jeho české korunovaci byly poprvé použity korunovační klenoty uložené na Karlštejně, nikoliv ve Vídni
• Složil přes 30 oper a byl považován za nejnadanějšího hudebníka z habsburské dynastie po Karlu VI.
• Jeho syn František se stal posledním císařem Svaté říše římské a prvním rakouským císařem
• Korunovační medaile z roku 1791 patří mezi nejkrásnější české barokní ražby a dosahují vysokých cen
• Byl jediným panovníkem, který vládl současně jako toskánský velkovévoda, český král a římský císař