Mincmistr

Mincmistr byl úředník stojící v čele mincovny, který jako královský funkcionář řídil veškerou mincovní výrobu, odpovídal za kvalitu ražeb svou osobní značkou a spravoval kompletní provoz od nákupu drahých kovů po distribuci hotových mincí. Tato prestižní funkce, dokumentovaná v Kutné Hoře od roku 1311, představovala jednu z nejvyšších pozic ve státní správě středověkých a raně novověkých monarchií.

Historie

Funkce mincmistra (monetarius) se vyvinula z pozdně římských comes sacrarum largitionum, kteří spravovali císařské mincovny. V raném středověku převzali tuto roli palatini nebo camerarii na panovnických dvorech. První doložení mincmistři v českých zemích působili v denárových mincovnách 11. století, ale jejich jména většinou neznáme - dochovaly se pouze jejich značky na mincích.

S rozvojem grošového mincovnictví po roce 1300 vzrostl význam mincmistrské funkce. V Kutné Hoře známe kontinuální řadu mincmistrů od roku 1311, počínaje Eberlinem z Gelnhausenu. Tito němečtí odborníci přinesli do Čech pokročilé technologie z porýnských a saských mincoven. Francesco di Cigalinis, italský mincmistr za Jana Lucemburského (1327-1333), zavedl dvojité účetnictví a kontrolní mechanismy podle florentského vzoru.

Karel IV. povýšil mincmistra na dvorského úředníka s právem nosit meč a používat erb. Mincmistr Frenclín z Jiřího náměstí (1355-1378) byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem "z Mince". Jeho roční plat 300 kop grošů se rovnal příjmu bohatého šlechtice. Mincmistři získali soudní pravomoc nad zaměstnanci mincovny a osvobození od městských daní.

Husitské války přinesly chaos do mincovnictví. Mincmistři často střídali strany podle vojenské situace. Mikuláš Smíšek sloužil postupně Zikmundovi, husitům i Jiřímu z Poděbrad. Mnoho mincmistrů zneužívalo nestabilní situace ke snižování ryzosti mincí a osobnímu obohacení. Jan Cahera byl v roce 1422 popraven za zpronevěru 10 000 hřiven stříbra.

V roce 1462 Ferdinand I. vytvořil úřad nejvyššího mincmistra sídlícího v Kutné Hoře. Tento královský úředník dohlížel nejen na všechny mincovny v Čechách (Praha, Kutná Hora, Jáchymov, České Budějovice), ale také na doly a celé horní hospodářství. Nejvyšší mincmistr se stal jedním z nejmocnějších mužů království, členem královské rady s právem zasedat na zemském sněmu.

Prvním nejvyšším mincmistrem byl Ruprecht Puellacher (1462-1470), augsburský bankéř, který modernizoval těžbu stříbra zavedením odvodňovacích strojů. Jeho nástupci - Jindřich z Hradce (1470-1478), Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1502-1510) nebo Vilém z Pernštejna (1514-1521) - patřili k nejvyšší šlechtě. Funkce se stala prestižní sinekurou s ročním příjmem přes 2000 kop grošů.

16. a 17. století představovalo zlatou éru mincmistrů. S rozvojem jáchymovské těžby a ražbou tolarů vzrostl jejich význam. Jan Zilvár (1527-1535) standardizoval tolarovou ražbu. Lazar Ercker (1583-1594) napsal první vědecké pojednání o zkoušení kovů "Beschreibung aller fürnemisten Mineralischen Ertzt". Vilém Vřesovec z Vřesovic (1599-1618) nashromáždil majetek přes 100 000 tolarů.

Třicetiletá válka a kiperská inflace (1621-1623) zdiskreditovala mincmistrskou profesi. Konsorcium mincmistrů v čele s Janem de Witte a Pavlem Michnou znehodnotilo měnu o 90%, což vedlo k ekonomické katastrofě. Albrecht z Valdštejna jako nejvyšší mincmistr (1622-1623) vydělal na měnových spekulacích majetek umožňující vytvoření vlastního vévodství.

Marie Terezie zrušila úřad nejvyššího mincmistra v roce 1783 v rámci josefínských reforem. Funkce přešla na Horní úřad ve Vídni. Poslední nejvyšší mincmistr František Antonín Pachta z Rájova obdržel penzi 3000 zlatých ročně. V jednotlivých mincovnách zůstali pouze techničtí mincmistři bez širších pravomocí, podřízení centrální vídeňské správě.

Pravomoci a odpovědnosti

Mincmistr řídil kompletní výrobní proces od nákupu surového kovu po expedici hotových mincí. Zodpovídal za správnou váhu a ryzost každé mince osobní pečetí. Kontroloval práci hutníků, mincířů, pregéřů a dalších specializovaných řemeslníků. Vedl účetní knihy dokumentující každou unci zpracovaného kovu. Při inventuře musel doložit všechny ztráty technologickými odpady.

Personální pravomoci zahrnovaly najímání a propouštění zaměstnanců, stanovení mezd, řešení sporů. Mincmistr působil jako soudce v první instanci pro přestupky v mincovně. Mohl udělit pokuty do 10 kop grošů, tělesné tresty do 25 ran holí. Těžší zločiny (krádež, padělání) předával zemskému soudu. Disciplinární pravomoc se vztahovala i na rodinné příslušníky zaměstnanců žijící v mincovním areálu.

Technologický dohled vyžadoval odborné znalosti metalurgie a mechaniky. Mincmistr schvaloval slitiny, kontroloval razidla, testoval nové stroje. Musel rozpoznat padělky, odhalit krádeže prostřednictvím manipulace s váhami nebo ryzostí. Pravidelně prováděl zkoušky ohněm a prubířským kamenem. Některé technologické inovace osobně zaváděli - Hans Weizelmann vynalezl v roce 1550 způsob elektrolytického čištění stříbra.

Značky a identifikace

Každý mincmistr používal osobní značku umístěnou na mincích jako záruku kvality a prostředek identifikace. Značky měly různé formy - iniciály (IW pro Jan Weizelmann), heraldické symboly (lilie, hvězda, klíč), alchymistické znaky, monogramy. Některé značky se dědily v rodinách, jiné byly osobní. Falšování mincmistrské značky se trestalo smrtí upálením.

Dokumentace mincmistrů zahrnuje úřední knihy, korespondenci, účty. Kutnohorský archiv obsahuje kontinuální řadu mincmistrských register od roku 1469. Tyto dokumenty poskytují jedinečný vhled do ekonomických dějin - ceny kovů, mzdové poměry, technologické postupy. Osobní pozůstalosti mincmistrů často obsahují odborné knihovny, sbírky mincí, alchymistické rukopisy.

Zajímavosti

• Mincmistr Kryštof Gendorf (1527) vlastnil soukromou mincovnu v Horním Slavkově, kde razil falešné groše - byl popraven
• Pavel Škréta Šotnovský (1609-1612) byl otcem slavného barokního malíře Karla Škréty
• Italský mincmistr Angelo Maria Scotti (1715-1720) přivezl do Prahy recept na zmrzlinu
• Nejvyšší mincmistr měl právo razit osobní pamětní mince při nástupu do úřadu - dnes cenné numismatické rarity
• Mincmistr Tadeáš Ignác Peithner (1760-1765) založil první technickou školu v Čechách
• Poslední kutnohorský mincmistr Josef Sonnenschein (1783-1784) přežil zrušení úřadu o 40 let a stal se legendou města