Mincmistr
Mincmistr je historicky nejvyšší správní úředník mincovny, který zodpovídal za celý její provoz, kvalitu ražených mincí a dodržování mincovních nařízení. Tato významná funkce v sobě spojovala technické znalosti metalurgie, správní pravomoci i ekonomickou odpovědnost, přičemž mincmistr byl osobně odpovědný panovníkovi za veškerou produkci mincovny a dodržování ryzosti mincí.
Historie
Funkce mincmistra se začala formovat již ve starověkém Římě, kde monetarii dohlíželi na ražbu mincí. Ve středověké Evropě se úřad mincmistra plně rozvinul kolem 11. a 12. století s rozvojem peněžního hospodářství. V českých zemích byl úřad nejvyššího mincmistra ustanoven za vlády Přemysla Otakara II. ve 13. století a nabyl zvláštního významu po objevení stříbrných ložisek v Kutné Hoře. Za vlády Václava II. byla v roce 1300 provedena mincovní reforma, která centralizovala ražbu mincí a posílila pravomoci mincmistra. V roce 1338 vydal Jan Lucemburský Horní zákoník (Ius regale montanorum), který přesně vymezoval pravomoci mincmistra a dalších úředníků. Ve zlaté éře českého mincovnictví za Karla IV. a Václava IV. se mincmistr stal jedním z nejvýznamnějších úředníků v zemi. Význam funkce postupně klesal s centralizací státní správy, nicméně v různých podobách přetrvala až do 19. století, kdy modernizace mincoven vedla k transformaci této funkce na ředitele mincovny.
Mincmistr měl rozsáhlé pravomoci a povinnosti. Zodpovídal za technickou kvalitu mincí, zajišťoval nákup drahých kovů, dohlížel na dodržování předepsané ryzosti a hmotnosti mincí, řídil personál mincovny a vedl veškerou účetní evidenci. Kromě technických znalostí musel mít i dobré právní a ekonomické vzdělání. Na znamení své funkce a autority mincmistr často užíval osobní značku (mincmistrovská značka), která byla ražena na mince jako záruka jejich pravosti a kvality. Mezi další výsady mincmistrů patřilo i právo nosit zvláštní uniformu nebo řetěz a v některých zemích měli dokonce právo šlechtického titulu. Ve středověku a raném novověku byla funkce mincmistra často dědičná nebo udělována jako odměna šlechticům loajálním k panovníkovi.
Význam pro investory a sběratele
Pro numismatiky a sběratele mají mincmistrovské značky zásadní význam při identifikaci a dataci historických mincí. Tyto značky umožňují určit nejen místo ražby, ale i konkrétní období a osobu zodpovědnou za jejich výrobu. Zvláště cenné jsou mince z období významných mincmistrů, kteří se zasloužili o technické inovace nebo působili v dobách měnových reforem. Rozpoznání mincmistrovských značek je důležitou dovedností pro seriózní sběratele a může výrazně ovlivnit hodnotu numismatického materiálu.
Příklady
Mezi nejznámější české mincmistry patří:
- Eberhard – první doložený mincmistr v Kutné Hoře (konec 13. století)
- Petr Parléř – kromě slavné stavitelské činnosti zastával i funkci pražského mincmistra
- Mikuláš Lipnický – kutnohorský mincmistr za husitských válek
- Jan Horstoffar z Malesic – mincmistr za vlády Jiřího z Poděbrad
- Vilém z Rožmberka – v 16. století jako nejvyšší mincmistr dohlížel na celé české mincovnictví
Zajímavosti
- V Kutné Hoře sídlil mincmistr v reprezentativním objektu zvaném Vlašský dvůr, kde byla také umístěna centrální česká mincovna.
- Funkce mincmistra byla natolik významná, že v některých zemích byl mincmistr automaticky členem královské rady nebo parlamentu.
- V některých německých městech se v pozdním středověku vyvinula tradice mincovních slavností, při nichž mincmistr veřejně přísahal dohlížet na kvalitu mincí.
- S funkcí mincmistra souvisí i častý heraldický motiv v podobě mincovního kladiva a dalších mincovních nástrojů v rodových erbech.