Míšeňský groš
Míšeňský groš byla stříbrná mince zavedená míšeňskými vladaři v Míšni (Sasko) v první polovině 14. století po vzoru pražského groše. Zpočátku měl hmotnost 3,9 g, ta však později klesala. Míšeňské groše se rozšířily i na území Čech v takovém množství, že byly uznány jako berné mincovním řádem Jiřího z Poděbrad z roku 1469 ve stanoveném poměru 1 pražský groš = 2 míšeňské groše.
Historie
Zavedení míšeňského groše představovalo úspěšnou adaptaci českého mincovního vzoru v sousedním Sasku, což dokládá mezinárodní význam a prestiž pražského groše v 14. století. Saští kurfiřtové se rozhodli napodobit úspěšný český model nejen co do vzhledu, ale i hmotnostního a ryzostního standardu. Míšeňské groše rychle získaly oblibu nejen na domácím území, ale začaly pronikat i do sousedních zemí včetně Čech. Jejich široké rozšíření v českých zemích dokládají četné nálezy v archeologických kontextech a jejich oficiální uznání českými panovníky. Jiří z Poděbrad svým mincovním řádem z roku 1469 oficiálně sankcionoval používání míšeňských grošů na českém území ve stanoveném kurzu, což svědčí o jejich kvalitě a důvěryhodnosti. Toto opatření také odráží praktickou potřebu regulovat příliv cizích mincí, které de facto konkurovaly domácí produkci.
Míšeňské groše se podle vzoru pražského groše dělily na 12 parvů (parvus misnensis), což umožňovalo snadné přepočty a interoperabilitu s českým měnovým systémem. Podle obrazové náplně štítku v opise jedné ze stran jsou rozeznávány míšeňské groše křížové, mecové (takzvané Šverigröse) a štítové. V mincovních nálezech na českém území se nejčastěji objevují míšeňské groše saského kurfiřta Fridricha II. Dobromyslného (1428-64), Viléma III. Statečného (1440-64) a Fridricha II. Dobromyslného spolu s manželkou Markétou (1457-63). Tyto grošové ražby byly v jihozápadním Německu často označovány jako kontramarkovány, což dokládá jejich široké geografické rozšíření. Postupný pokles hmotnosti míšeňských grošů odrážel obecný trend devalvace stříbrných mincí v pozdním středověku a snahu udržet konkurenceschopnost vůči jiným mincovním centrům.
Zajímavosti
- Poměr 1:2 mezi pražským a míšeňským grošem oficiálně uznaný Jiřím z Poděbrad dokládá pokles kvality saských mincí
- Šverigröse (mecové groše) získaly své jméno podle charakteristického motivu meče na minci
- Míšeňské groše patří k nejčastějším zahraničním mincím v českých středověkých nálezech
- Kontramarkování míšeňských grošů v německých zemích sloužilo k potvrzení jejich hodnoty místními úřady
- Úspěch míšeňských grošů inspiroval vznik podobných napodobení pražského groše v dalších německých územích