Německo

Německo je středoevropská federativní republika, jejíž mincovnictví představuje jednu z nejbohatších numismatických tradic světa od středověkých brakteátů přes tolar, říšskou marku až po euro. Německé mince s orlicí, dubovými listy a portréty velikánů kultury odrážejí složitou historii země rozdrobené na stovky států, sjednocené, rozdělené a znovu sjednocené.

Historie

Německé mincovnictví má kořeny v karolínské říši, kdy Karel Veliký kolem roku 794 zavedl jednotný denárový systém. Po rozpadu říše se mincovní právo rozdrobilo mezi stovky světských a církevních panovníků. Od 12. století se razily tenké jednostranné brakteáty, později groše a od 15. století stříbrné tolary. Zlaté dukáty a guldeny sloužily mezinárodnímu obchodu. Každé vévodství, biskupství a říšské město razilo vlastní mince, což vedlo k monetárnímu chaosu.

Snaha o sjednocení mincovnictví vedla k říšským mincovním řádům 16. století. Augsburský mincovní řád z roku 1566 stanovil základní pravidla, ale nebyl všeobecně dodržován. Třicetiletá válka přinesla znehodnocení mincí během kiperské periody. V 18. století dominovaly pruský tolar Fridricha Velikého a rakouský konvenční tolar Marie Terezie. Napoleon zrušil Svatou říši římskou a mnoho drobných států, což vedlo k postupné konsolidaci mincovnictví.

Sjednocení Německa v roce 1871 přineslo jednotnou říšskou marku rozdělenou na 100 feniků. Zlatá 20marka s říšským orlem a portréty panovníků jednotlivých spolkových států se stala symbolem hospodářské síly císařství. Po první světové válce přinesla Výmarská republika hyperinflaci - v roce 1923 stál bochník chleba biliony marek. Rentenmark a později říšská marka stabilizovaly měnu.

Nacistický režim využíval mincovnictví k propagandě - hákový kříž a říšská orlice dominovaly designu. Po druhé světové válce bylo Německo rozděleno na okupační zóny s různými měnami. V roce 1948 proběhla měnová reforma, která zavedla německou marku v západních zónách. Východní Německo mělo vlastní marku NDR s komunistickou symbolikou. Západoněmecké mince nesly spolkovou orlici a dubové listy.

Znovusjednocení Německa v roce 1990 znamenalo rozšíření německé marky na území bývalé NDR. Byla zahájena výměna východoněmeckých marek v kontroverzním kurzu 1:1 pro běžné částky. Sjednocené Německo pokračovalo v tradici kvalitních mincí s motivy spolkových zemí. V roce 1999 bylo Německo zakládajícím členem eurozóny.

Od roku 2002 používá Německo euro. Německé euromince navrhli různí umělci - dubové listy, Braniborskou bránu a spolkovou orlici. Každá z pěti německých mincoven (Berlín, Mnichov, Stuttgart, Hamburk, Karlsruhe) označuje své ražby písmenem. Německo je největším producentem euromincí a vydává každoročně pamětní dvoueurové mince věnované spolkovým zemím. Tradice kvalitního mincovnictví pokračuje sběratelskými emisemi.

Říšská orlice a spolková symbolika

Orlice je symbolem německé státnosti od středověku. Říšská orlice Svaté říše římské, pruská orlice, nacistická orlice s hákovým křížem, spolková orlice současného Německa - každá epocha měla svou variantu. Na současných euromincích je stylizovaná spolková orlice navržená v 50. letech. Představuje kontinuitu německé státnosti při respektování demokratických hodnot.

Dubové listy symbolizují sílu a vytrvalost německého národa. Na německých mincích se objevují od 19. století a zůstaly na euromincích jako národní motiv drobných nominálů. Dubová ratolest často doprovází portréty a erby. V nacistické éře byly dubové listy součástí válečných vyznamenání, po válce byly rehabilitovány jako neutrální přírodní symbol.

Regionální motivy odrážejí federální strukturu. Každá spolková země má vlastní pamětní dvoueurovou minci - Neuschwanstein pro Bavorsko, Holstentor pro Šlesvicko-Holštýnsko, Zwinger pro Sasko. Portréty velikánů - Goethe, Schiller, Bach, Beethoven, Einstein - připomínají německý příspěvek světové kultuře. Průmyslové motivy jako Volkswagen brouk nebo Mercedes hvězda představují hospodářskou sílu.

Zajímavosti

• Německo má pět aktivních mincoven označených písmeny A (Berlín), D (Mnichov), F (Stuttgart), G (Karlsruhe), J (Hamburk)
• Východoněmecká hliníková mince měla tak málo hodnoty, že se používala jako podložka pod stůl
• Nejcennější německá mince je 5marka z roku 1958 s písmenem J - existují pouze 2 kusy
• Během hyperinflace 1923 byly raženy bankovky 100 bilionů marek, ale největší mince měla hodnotu jen 500 marek
• Hitler zakázal svůj portrét na mincích, považoval to za monarchistické
• Německé euromince tvoří 40% všech euromincí v oběhu kvůli velikosti ekonomiky