Poklad

Poklad je soubor cenností, nejčastěji mincí, šperků nebo drahých kovů, který byl úmyslně ukryt a z různých důvodů již nebyl vyzvednut původním majitelem. V numismatice představují poklady neocenitelný zdroj informací o peněžním oběhu, hospodářských poměrech a historických událostech doby, kdy byly uloženy do země.

Historie

Ukrývání majetku do země patří k nejstarším způsobům ochrany cenností před nebezpečím. První doložené poklady pocházejí již z doby bronzové, kdy lidé zakopávali bronzové předměty, nástroje a ozdoby. S vynálezem mincí v 7. století př. n. l. v Lýdii se začaly objevovat první mincovní poklady. Nejstarší známý depot mincí byl objeven v Efesu a obsahoval elektonové mince z období kolem roku 650 př. n. l.

Ve starověkém světě bylo ukrývání pokladů běžnou praxí v dobách válek, invazí nebo politických převratů. Během punských válek zakopávali obyvatelé Kartága a římských provincií své úspory před postupujícími armádami. Známý je například poklad z Brescella v Itálii obsahující přes 80 000 římských republikánských denárů, ukrytý pravděpodobně během občanských válek v 1. století př. n. l. Majitelé často své poklady ukrývali v keramických nádobách, které chránily mince před vlhkostí a umožňovaly snadnější manipulaci s celým depozitem.

Stěhování národů v 4. až 6. století n. l. vyvolalo masivní ukrývání cenností napříč celou Evropou. Obyvatelé římských provincií zakopávali své majetky před vpády barbarských kmenů. Z tohoto období pochází slavný poklad z Hoxne v Anglii, objevený v roce 1992, který obsahoval přes 15 000 zlatých a stříbrných mincí spolu se stříbrnými nádobami a šperky. Poklad byl ukryt kolem roku 450 n. l., pravděpodobně v souvislosti s odchodem římských legií z Británie.

Vikingská doba přinesla specifický typ pokladů. Vikingové ukrývali nejen mince, ale také stříbrné šperky, ingoty a sekané stříbro, které sloužilo jako platidlo podle váhy. Největší vikingský poklad byl nalezen na ostrově Gotland, který díky své strategické poloze v Baltském moři byl centrem obchodu. Na Gotlandu bylo dosud objeveno přes 700 stříbrných pokladů s celkovou váhou několika tun stříbra. Tyto nálezy obsahují arabské dirhamy, západoevropské denáry, byzantské miliarense a anglické penny.

V českých zemích jsou nejstaršími mincovními poklady depoty keltských mincí z 2. a 1. století př. n. l. Po příchodu Slovanů a vzniku přemyslovského státu se začaly objevovat poklady obsahující denáry. Významný je poklad z Kelče na Moravě, ukrytý kolem roku 1130, který obsahoval přes 7 000 moravských a českých denárů. Doba husitských válek přinesla vlnu ukrývání pokladů po celých Čechách a na Moravě. Obyvatelé měst i vesnic zakopávali své úspory před průchody vojsk. Z této doby pochází například poklad z Čáslavi s více než 6 000 pražských grošů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského.

Třicetiletá válka (1618-1648) způsobila největší vlnu ukrývání pokladů v novověkých dějinách střední Evropy. Průchody císařských, švédských, saských a dalších vojsk nutily obyvatele schovávat veškerý majetek. Poklady z této doby obsahují především tolarové ražby, krejcary, groše a zlaté dukáty. Pozoruhodný je poklad z Frýdlantu objevený v roce 2007, který obsahoval 249 zlatých mincí včetně dukátů Ferdinanda II. a Ferdinanda III., ukrytých pravděpodobně při vpádu Švédů do severních Čech.

Období napoleonských válek přineslo další vlnu ukrývání cenností. Obyvatelé střední Evropy ukrývali mince před průchody francouzských i spojeneckých armád. Z této doby pochází poklad z rakouského Tullnu s více než 1 000 zlatými mincemi, nebo depot z moravského Slavkova ukrytý těsně před slavnou bitvou tří císařů v roce 1805. Specifické jsou poklady francouzských vojáků, kteří během ústupu z Ruska zakopávali uloupené cennosti, které už nemohli unést.

Devatenácté století přineslo změnu v charakteru pokladů. S rozvojem bankovnictví a zavedením papírových peněz se snížila potřeba ukrývat mince. Přesto hospodářské krize, jako byl krach vídeňské burzy v roce 1873, vedly k ukrývání zlatých a stříbrných mincí jako jistější formy úspor. Z konce 19. století pocházejí především poklady zlatých mincí – dukátů, sovereignů a francouzských napoleonů, které představovaly mezinárodně uznávané platidlo.

První světová válka vyvolala masivní tezauraci zlatých a stříbrných mincí. Obyvatelé monarchie nedůvěřovali papírovým penězům a schovávali kovové peníze. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku nástupnických států mnoho lidí své úspory v předválečných mincích raději ukrylo, než aby je vyměnilo za nové, inflací postižené měny. Poklady z této doby často obsahují rakouské koruny, dukáty Františka Josefa I. a uherské zlaté mince.

Druhá světová válka představuje poslední období masivního ukrývání pokladů v Evropě. Židovské obyvatelstvo ukrývalo cennosti před konfiskacemi, další lidé schovávali majetek před frontou a bombardováním. Specifické jsou poklady ukryté příslušníky SS a nacistickými funkcionáři, obsahující uloupené cennosti včetně mincí z celé okupované Evropy. Mnoho těchto pokladů nebylo dosud nalezeno, protože jejich majitelé zahynuli nebo byli odsunuti.

Typologie a význam pokladů

Numismatika rozlišuje několik typů pokladů podle jejich složení a okolností uložení. Emergentní poklady vznikaly při bezprostředním nebezpečí, obsahují běžné oběživo a odrážejí skladbu peněz v daném místě a čase. Akumulační poklady představují dlouhodobé úspory, často obsahují kvalitnější mince vybrané z oběhu. Obchodní poklady patřily kupcům a směnárníkům, vyznačují se velkým množstvím mincí stejného typu. Votivní poklady byly obětovány božstvům, nacházíme je u pramenů, v močálech nebo na posvátných místech.

Pro numismatiku mají poklady zásadní význam jako uzavřené celky, které poskytují přesný obraz peněžního oběhu v době ukrytí. Nejmladší mince v pokladu určuje terminus post quem – nejzazší možné datum uložení. Analýzou složení pokladů lze rekonstruovat obchodní cesty, ekonomické vztahy mezi regiony a intenzitu ražby jednotlivých mincoven. Poklady také uchovaly mince, které by se jinak nedochovaly, protože byly později přeraženy nebo roztaveny.

Moderní archeologie a numismatika kladou důraz na komplexní dokumentaci nálezových okolností pokladů. Důležitá je nejen samotná skladba mincí, ale také typ nádoby, způsob uložení, přesná lokalizace a archeologický kontext. Tyto informace pomáhají určit sociální postavení majitele, důvod ukrytí a dataci události, která k uložení pokladu vedla.

Zajímavosti

• Největší mincovní poklad na světě byl objeven v roce 2019 v Polsku – obsahoval přes 100 000 stříbrných mincí ze 17. století o celkové váze téměř dvou tun.
• Poklad ze Srí Lanky z roku 2013 obsahoval více než milion mincí a je považován za nejpočetnější depot mincí na světě, ačkoliv šlo převážně o drobné nominály.
• Středověcí majitelé někdy vkládali do pokladů takzvané Charonovy oboly – mince určené k zaplacení převozníkovi duší přes řeku Styx.
• Detektoráři v České republice ročně ohlásí kolem 50 depotů mincí, většina pochází z období třicetileté války.