Vzácné mince

Vzácné mince jsou numismatické exempláře s vysokou sběratelskou nebo investiční hodnotou, jejichž cena výrazně převyšuje nominální hodnotu nebo hodnotu obsaženého kovu. Vzácnost mince určuje kombinace faktorů jako nízký náklad, historický význam, stáří, zachovalost nebo výrobní vady.

Historie

Sběratelství vzácných mincí má kořeny již ve starověkém Římě, kde bohatí patricijové shromažďovali řecké mince jako umělecké předměty. Caesar Augustus byl známým sběratelem starých královských mincí, které rozdával jako prestižní dary během saturnálií. První dokumentovaná sbírka vzácných mincí v Evropě patřila italskému básníkovi Francescu Petrarcovi, který ve 14. století systematicky sbíral římské mince a daroval je Karlu IV. při jeho korunovaci na císaře v roce 1355.

Renesance přinesla vědecký přístup ke studiu mincí. Italští humanisté začali mince zkoumat jako historické prameny a umělecká díla. Cosimo I. Medicejský vybudoval ve Florencii jednu z největších sbírek antických mincí své doby, která obsahovala přes 5000 exemplářů. Jeho dvorní učenec sestavil první katalog vzácných mincí s popisem jejich hodnoty podle vzácnosti. Vznikla tak první cenová klasifikace, která rozlišovala mince běžné, neobvyklé, vzácné a extrémně vzácné.

V českých zemích se sběratelství vzácných mincí rozvinulo za vlády Rudolfa II., který na Pražském hradě shromáždil ohromující kolekci obsahující přes 20 000 mincí. Jeho sbírka obsahovala unikátní exempláře včetně vzácných českých denárů Boleslava I. a Svatého Václava. Císařský numismatik Jacopo Strada sestavil podrobný inventář sbírky, který se stal základem pro pozdější numismatické katalogy. Po bitvě na Bílé hoře byla bohužel většina sbírky rozkradena nebo odvezena do Vídně.

Období baroka znamenalo rozkvět aristokratického sběratelství. Šlechtické rody zakládaly mincovní kabinety jako součást svých kunstkomor. Albrecht z Valdštejna vlastnil sbírku obsahující vzácné antické zlaté mince a první ražby evropských panovníků. Rod Lobkoviců systematicky budoval numismatickou sbírku po více než tři století, která obsahovala unikátní české groše Václava II. a vzácné moravské denáry. Tyto sbírky často obsahovaly mince, které dnes známe pouze z těchto historických katalogů, protože originály byly ztraceny.

Osvícenství 18. století přineslo vědeckou katalogizaci a první pokusy o stanovení tržních cen vzácných mincí. Marie Terezie založila v roce 1748 císařský mincovní kabinet ve Vídni, který se stal centrem numismatického bádání. Dvorní numismatik Joseph Hilarius Eckhel vytvořil osmisvazkový katalog Doctrina Numorum Veterum, který poprvé systematicky hodnotil vzácnost antických mincí. Jeho stupnice vzácnosti od R1 po R8 se v modifikované podobě používá dodnes.

Devatenácté století znamenalo demokratizaci sběratelství. Vznik numismatických společností a specializovaných obchodů zpřístupnil sbírání vzácných mincí širší veřejnosti. V Praze byla v roce 1891 založena Numismatická společnost československá, která začala vydávat první cenové katalogy. Průmyslník Emerich Mayer vybudoval sbírku českých mincí obsahující několik unikátů, včetně jediného známého exempláře brakteátu Přemysla Otakara I. s obrazem lva. Jeho sbírka se stala základem numismatické sbírky Národního muzea.

První polovina 20. století přinesla dramatické změny v hodnocení vzácných mincí. Hospodářská krize třicátých let způsobila rozpad mnoha významných sbírek, které se dostaly na trh. Paradoxně to vedlo k prvnímu skutečnému vytvoření mezinárodního trhu se vzácnými mincemi. V roce 1933 byla v Praze vydražena sbírka hraběte Salma obsahující vzácné moravské a slezské ražby. Svatováclavský dukát Ferdinanda I. z roku 1527 byl prodán za rekordních 50 000 korun, což odpovídalo ceně luxusního automobilu.

Období komunismu znamenalo útlum soukromého sběratelství, ale paradoxně také ochranu některých vzácných mincí. Státní sbírky byly rozšířeny o konfiskované aristokratické kolekce. V roce 1966 byl objeven depot středověkých mincí v Kelči obsahující přes 6000 kusů včetně extrémně vzácných uherských denárů Štěpána I. Tento nález výrazně změnil pohled na peněžní oběh 11. století a některé mince z nálezu dodnes patří k největším vzácnostem.

Sametová revoluce otevřela československý a později český trh světovému numismatickému obchodu. V devadesátých letech se vrátily některé cenné sbírky z emigrace a začaly vznikat specializované aukční domy. Rekordní ceny začaly dosahovat české svatováclavské a svatovojtěšské dukáty. V roce 2008 byl pětidukát Ferdinanda II. z roku 1629 prodán za 8,5 milionu korun, což stanovilo nový rekord pro českou minci. Vzácné československé mince z let 1918 až 1939, zejména zkušební ražby a malé náklady, se staly vyhledávanými sběratelskými artikly.

Současná éra digitalizace přinesla nové možnosti v identifikaci a obchodování se vzácnými mincemi. Online databáze umožňují přesné určení variant a jejich vzácnosti. Investiční potenciál vzácných mincí přitahuje nové skupiny sběratelů. Česká národní banka vydává limitované emise zlatých a stříbrných mincí, které se okamžitě stávají sběratelsky ceněnými. Například zlatá mince Svatá Anežka Česká z roku 2011 v nákladu pouhých 67 kusů dosahuje na aukcích stonásobku emisní ceny.

Faktory určující vzácnost a kategorie

Vzácnost mince určuje především její dochované množství v poměru k původnímu nákladu. Některé mince byly raženy v malých počtech již původně, jako zkušební ražby nebo pamětní emise pro úzký okruh příjemců. Jiné se staly vzácnými časem kvůli přetavování, ztrátám nebo systematickému stahování z oběhu. Například většina zlatých mincí Františka Josefa I. byla přetavena během první světové války, takže dochované exempláře jsou dnes velmi ceněné.

Historický význam může učinit vzácnou i relativně běžnou minci. Mince ražené v klíčových momentech dějin, jako první ražby nových států nebo poslední ražby zaniklých říší, mají hodnotu přesahující jejich skutečnou vzácnost. Československé koruny z roku 1946 s opisem "Republika Československá" místo pozdějšího "Československá republika" jsou příkladem variety, která má historický význam jako přechodová ražba.

Zachovalost je kritickým faktorem hodnoty. Mince v perfektní zachovalosti může být stonásobně dražší než opotřebovaný exemplář. Mezinárodní stupnice zachovalosti rozlišuje stavy od "poor" po "proof", přičemž každý stupeň znamená výrazný cenový rozdíl. Pro investiční účely jsou vyhledávány pouze mince v nejlepších stavech zachovalosti.

Chyboražby a variety tvoří speciální kategorii vzácných mincí. Některé výrobní vady se vyskytují tak vzácně, že jsou dražší než perfektní exempláře. Známé jsou například československé dvacetikoruny z roku 1933 s dvojitou ražbou nebo protektorátní koruny s převrácenou ražbou.

Zajímavosti

• Králem českých numismatických rekordů je desetidukát Ferdinanda III. z roku 1642, V listopadu 2020 se vydražil za úctyhodných 30 milionů korun
• Svatováclavské dukáty jsou tak vzácné, že existuje pouze asi 100 kusů ze všech ročníků dohromady
• Některé československé vzácné mince z roku 1947 byly objeveny teprve v roce 2000 v trezoru zapomenuté banky
• Nejmenší česká vzácná mince je čtvrthaléř z roku 1923, ražený pouze jako zkušební v počtu 5 kusů
• Vzácné středověké denáry se někdy nacházejí při archeologických výzkumech, čímž se jejich počet pomalu zvyšuje