Jáchymovský tolar

Jáchymovský tolar je slavná stříbrná mince ražená v Jáchymově v letech 1519–1528, která se díky vysoké ryzosti a stabilní váze rychle prosadila v evropském obchodě. Její název dal později jméno dalším tolarům a nepřímo i dolaru.

Historie

Jáchymovský tolar vznikl v mimořádně dynamické době, kdy se ve střední Evropě prudce rozvíjelo hornictví a s ním i potřeba velké, důvěryhodné stříbrné mince pro obchod a vyšší platby. V Krušných horách se na počátku 16. století otevřely bohaté žíly stříbra a kolem nově založeného města Jáchymov (německy Joachimsthal) se rozběhla skutečná „stříbrná horečka“. Stříbro bylo zpočátku výhodné vyvážet jako kov, ale ještě výnosnější bylo přetavit jej do mincí – mince totiž nesla záruku váhy a ryzosti a na trhu se směňovala snáze než surovina.

Ražbu zorganizovali bratři z rodu Šliků, kteří měli horní pozemky v okolí Jáchymova a výrazný vliv na zdejší těžbu. Podle dobových svědectví se s ražbou začalo už roku 1519, tedy ještě před formálním povolením, patrně provizorně mimo oficiální mincovní provoz. Oficiální souhlas přišel 9. ledna 1520 rozhodnutím českého zemského sněmu, který Šlikům povolil razit „větší groše“ v hodnotě rýnských zlatých a jejich dílů. Tím se jáchymovská ražba zařadila do rámce zemského práva a z mince se stalo platidlo s jasně daným postavením.

Vzorem pro nový typ byla saská velká stříbrná mince z oblasti Zwickau a Schneebergu, známá jako Klappmützentaler. Jáchymovský tolar jí odpovídal váhou i ryzostí, ale přinesl jednu praktickou novinku, která dnes sběratele velmi zajímá: část emisí nese letopočet. Datované jáchymovské tolary jsou spojované zejména s roky 1520 a poté 1525–1528, zatímco u nejranějších kusů z počátku ražby letopočet chybí. Vedle „celých“ tolarů vznikaly i díly (například půltolar a čtvrtolar), které doplňovaly oběh v situacích, kdy byla jedna mince příliš vysokým nominálem; vícetolarové kusy se razily jen vzácně a měly spíše reprezentační charakter.

Význam jáchymovského tolaru byl rychle mezinárodní. V evropském prostředí se totiž osvědčovala jednoduchá zásada: mince s dobrou pověstí a stabilními parametry se šíří napříč hranicemi. Tolar se stal vyhledávaným obchodním platidlem a současně i vzorem, který začaly napodobovat další mincovny. Právě z označení „mince z Jáchymovského údolí“ se postupně ustálil pojem tolar (něm. Taler) a přes další jazyková zkomolení také „dolar“. Ražba v Jáchymově byla nakonec na jaře 1528 zastavena z příkazu Ferdinanda I., ale její dopad už byl nevratný: jáchymovský tolar se stal jednou z mincí, které ovlivnily evropské peníze na dlouhá staletí.

Vzhled, parametry a sběratelské určení

Jáchymovský tolar je typický výraznou ikonografií, která spojuje místní identitu s legitimizací královské moci. Na líci bývá vyobrazen svatý Jáchym, patron města, často s holí a se štítem rodu Šliků; opis kolem obvykle odkazuje na „pány Šliky“ jako iniciátory ražby. Na rubu se objevuje český dvojocasý lev a titulatura tehdejšího českého krále – u raných emisí nápis s odkazem na Ludvíka Jagellonského, později se jméno a tituly měnily podle panovníka. Díky tomu lze u části kusů poměrně přesně určit období, k němuž ražba patří.

Z hlediska technických parametrů patří mezi hlavní poznávací znaky standardní váha 29,23 g a obsah přibližně 27,41 g ryzího stříbra, což vysvětluje dobrou pověst mince v obchodě. Průměr se u tolarů tohoto typu pohybuje zhruba kolem 40 mm, ale u jednotlivých kusů mohou být rozdíly dané způsobem ražby a opotřebením v oběhu. Pro sběratele je důležitá čitelnost opisů, zachování detailů postavy svatého Jáchyma a lva, a také případná přítomnost letopočtu – datované kusy se často oceňují i pro svou „příběhovost“, protože umožňují spojit konkrétní minci s velmi krátkým, ale zásadním obdobím jáchymovské ražby. Při určování variant rozhodují drobné rozdíly v písmu, rozdělení opisu, provedení štítu či detailů reliéfu, a proto se vyplatí porovnávat minci s odbornými katalogy nebo aukčními archivními záznamy.