Kdo byla žena, která se opovážila užívat titul královny v době, kdy čeští Přemyslovci byli pouhými knížaty? Jejím jediným zachovaným svědectvím jsou stříbrné denáry s proslulým nápisem "Emma Regina", které patří mezi nejzajímavější a nejvzácnější české středověké mince. Příběh kněžny Emmy je fascinující směsicí historických záhad, numismatických objevů a královských intrik na přelomu tisíciletí.
Královský titul na knížecím dvoře
Emma se do českých dějin zapsala především díky svým mincím, které porušily všechny konvence své doby. Zatímco ostatní kněžny byly na mincích uváděny pouze jako manželky panovníka, Emma si razila denáry s vlastním jménem a královským titulem "EMMA REGINA". Druhá strana mince nesla nápis "CIVITAS MELNIC", což označovalo místo ražby - mělnickou mincovnu.
Tyto denáry patří k takzvanému ethelredskému typu, charakteristickému poprsím s malým křížkem na přední straně a stylizovanou rukou mezi písmeny alfa a omega na rubu. Ražba probíhala pravděpodobně mezi lety 988-995 v mělnické mincovně, kterou Emma obdržela jako věnné město od svého manžela Boleslava II.
Zahalenost původu
Původ kněžny Emmy zůstává jednou z největších záhad českých středověkých dějin. Historikové dlouhodobě diskutují o dvou hlavních hypotézách, které se opírají o fragmentární písemné prameny a numismatické nálezy z různých částí Evropy.
Podle italské hypotézy byla Emma dcerou burgundského krále Konráda a svaté Adély Burgundské, což by ji činilo nevlastní dcerou císaře Oty I. Velikého. Tato teorie by vysvětlovala nejen její právo na královský titul, ale také vysokou úctu, kterou si získala v českém prostředí. Svatá Adéla byla významnou politickou postavou své doby - po smrti svého prvního manžela Lothara II. Italského se stala manželkou Oty I. a následně vlivnou císařovnou-regentkou.
Druhou, francouzskou hypotézu detailně rozpracoval numismatik Pavel Radoměrský ve své průlomové studii z roku 1953. Podle jeho teorii byla Emma původně manželkou západofranského krále Lothara I. Francouzského z dynastie Karlovců. Jejich manželství, uzavřené v roce 966, bylo politickým spojem mezi západofranskou říší a Svatou říšskou římskou, ale bylo často zatěžováno konflikty mezi Lotharem a jeho bratrancem císařem Otou II.
Dramatický zvrat nastal kolem roku 976, kdy byla Emma křivě obviněna svým švagrem Karlem Dolnolotrinským z cizoložství s laonským biskupem Adalberem. Ačkoliv církevní synoda i král Lothar ji zprostili obvinění, tento skandál poznamenal její postavení na francouzském dvoře. Po smrti Lothara v roce 986 a následné smrti jejího syna Ludvíka V. v roce 987 se Emma ocitla v nezáviděníhodné situaci - francouzský trůn získal Hugo Kapet a Emma skončila v zajetí svého dlouholetého nepřítele Karla Dolnolotrinského.
Zajímavé je, že podobné mince s nápisem "ENMA REGINA" byly skutečně objeveny i v Normandii, což podporuje teorii o jejím francouzském původu. Tyto nálezy naznačují, že Emma razila mince již před svým příchodem do Čech, což by potvrzovalo její předchozí královské postavení.
Cesta do českých zemí
Bez ohledu na to, která z teorií je správná, Emmina cesta do Čech představuje fascinující kapitolu evropské diplomacie konce 10. století. Pokud byla skutečně francouzskou královnou-vdovou, její sňatek s Boleslavem II. představoval politický triumf českého knížete, který tak získal spojení s nejvýznamnějšími evropskými dvorními kruhy.
Boleslav II., přezdívaný Pobožný, vládl v době, kdy se české knížectví stávalo významným středoevropským mocenským centrem. Sňatek s ženou královského původu mu přinášel nejen prestiž, ale také cenné diplomatické kontakty. Emma do Čech nepřišla s prázdnýma rukama - přinesla si zkušenosti z nejvyšších společenských kruhů, znalost několika jazyků a především politickou moudrost získanou v turbulentním prostředí západoevropské vysoké politiky.
Život na mělnickém hradišti a mincovní privilegium
V Čechách získala Emma výsadní postavení, které v mnoha ohledech předčilo postavení jiných kněžen své doby. Kosmova kronika dokládá, že byla prostým lidem velmi ctěna a milována, což svědčí o tom, že dokázala navázat osobní vztah s českými poddanými navzdory svému cizímu původu.
Boleslav II. jí udělil město Mělník s hradištěm jako věnné, což samo o sobě bylo významným projevem důvěry. Mělník byl strategicky položeným hradištěm na soutoku Labe a Vltavy, které kontrolovalo důležité obchodní cesty. Moderní archeologické výzkumy ukazují, že právě v době Boleslava I. a II. bylo mělnické sídlo nákladně přestavěno z hillfortu na reprezentativní hrad odpovídající postavení významné kněžny.
Nejvýjimečnějším privilegiem však bylo právo razit vlastní mince. Toto právo bylo v raně středověké Evropě výsadou panovníků a představovalo jeden z nejvýznamnějších atributů moci. Skutečnost, že Emma mohla razit mince pouze se svým jménem, bez uvedení panujícího knížete, je naprosto bezprecedentní v českých dějinách. Dokonce i pozdější české královny měly na svých mincích uvedeno jméno svého manžela nebo syna.
Mělnické denáry Emmy představují unikum nejen v českém, ale i v celoevropském kontextu. Archeologické nálezy naznačují, že mělnická mincovna byla technicky velmi vyspělá a produkovala mince vysoké kvality. Používaly se nejlepší dostupné technologie a řemeslníci, což dokládá, že Emma měla k dispozici značné finanční prostředky a kvalifikované mincmistrů.
Dramatický konec éry
Po smrti Boleslava II. v roce 999 se pro Emmu začalo nelehké období. Nástup jeho syna Boleslava III., známého svou krutostí, přinesl do země teror. Emma se zpočátku mohla spoléhat na svou prestižní pozici a mezinárodní kontakty, ale na jaře roku 1002 ji Boleslav III. spolu s jejími nevlastními syny Jaromírem a Oldřichem vypověděl z Čech.
Kněžna se uchýlila pod ochrana německého císaře Jindřicha II., kde také 1. nebo 2. listopadu 1006 ve věku necelých 60 let zemřela. Kosmova kronika popisuje její smrt poeticky: "Kněžnu Hemmu, perlu ženského pohlaví, zachvátila zimnice a ona byla vyproštěna z tělesných pout."
Numismatický poklad století
Dlouhá léta byly Emminy denáry považovány za možné padělky, zejména poté, co se ukázalo, že Václav Hanka, který o nich poprvé psal ve svém díle "Památky archeologické" v roce 1858, padělal Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Hankovo věrohodnost byla proto zpochybněna a s ní i autentičnost Emminých mincí.
Přelomový okamžik nastal 19. července 1931, kdy byl u Staré Boleslavi objeven největší český denárový depot této doby. Nálezce, pan Josef Weigl, objevil při zemních pracích keramickou nádobu obsahující celkem 2.048 stříbrných denárů. Tento výjimečný nález, známý jako "staroboleslavský poklad", obsahoval mince různých českých a moravských panovníků z konce 10. a počátku 11. století.
Mezi těmito mincemi se nacházelo úctyhodných 90 kusů denárů kněžny Emmy, což představovalo přibližně 4,4 % celého nálezu. Toto množství definitivně potvrdilo autentičnost Emminých mincí a jejich skutečný historický význam. Nález také ukázal, že Emminy denáry cirkulovaly společně s mincemi jiných panovníků a byly akceptovány jako standardní platidlo.
Analýza složení depotu odhalila fascinující detaily o tehdejším mincovním oběhu. Kromě Emminých denárů obsahoval poklad mince Boleslava II., Boleslava III., Jaromíra, Oldřicha a také slavníkovské denáry. Tato kombinace naznačuje, že depot byl uložen někdy na počátku 11. století, pravděpodobně během období nestability po smrti Boleslava II.
Archeologické pozorování místa nálezu ukázalo, že mince byly uloženy v období velkých politických otřesů. Majitel pokladu jej pravděpodobně ukryl během bojů mezi Přemyslovci a Slavníkovci nebo během následných dynastických sporů a už se pro něj nevrátil. Pro numismatiku představuje tento nález neocenitelný pramen informací o peněžním oběhu přelomu tisíciletí.
Sběratelská vzácnost
Emminy denáry patří mezi nejžádanější české středověké mince. Na aukcích se vyskytují naprosto ojediněle, což z nich činí sběratelskou raritu nejvyšší kategorie. V roce 2021 byl jeden exemplář prodán za 285 000 korun, přičemž odborníci považovali tuto cenu za velmi příznivou vzhledem k vzácnosti mince.
Numismatik František Cach rozlišuje celkem dvě varianty Emminých denárů (Cach 144 a 145), které se liší detaily provedení. Pro sběratele představují tyto mince nejen investiční příležitost, ale především hmotný doklad mimořádné historické osobnosti, která se nebála porušit společenské konvence své doby.
Dědictví tajemné kněžny
Emma zůstává jednou z nejfascinujících postav českých středověkých dějin. Její denáry jsou jediným hmatatelným svědectvím existence ženy, která si dokázala vydobýt výjimečné postavení v mužském světě raného středověku. Královský titul na jejích mincích zůstává němým svědkem její význačnosti a možná i královského původu.
Pro současné numismatiky představují Emminy denáry vrchol sběratelského úsilí. Jejich vzácnost, historický význam a umělecká hodnota z nich činí poklady, které spojují minulost s přítomností. Každý nalezený exemplář je malým zázrakem - okénkem do světa, kde se žena odvážila nazývat královnou v době, kdy to nebylo samozřejmostí.
Denáry kněžny Emmy s nápisem "Emma Regina" představují unikátní numismatický a historický fenomén. Tyto stříbrné mince z konce 10. století jsou jediným zachovaným dokladem existence ženy, která si jako manželka českého knížete Boleslava II. razila vlastní mince s královským titulem. Přestože její původ zůstává záhadou - byla možná italskou princeznou nebo francouzskou královnou - její denáry dokládají výjimečné postavení, které si v českém prostředí vydobyla.
Dnes patří tyto mince mezi nejvzácnější české středověké numismatické památky, s aukčními cenami dosahujícími stovek tisíc korun. Pro sběratele představují nejen investiční příležitost, ale především jedinečný doklad o tajemné kněžně, která se odvážila být královnou.