Bratislavská mincovna

Mince z mincovny BratislavaBratislavská mincovna byla uherská mincovna v Prešpurku, dnešní Bratislavě. Mincovní privilegium udělil městu 6. března 1430 Zikmund Lucemburský a mincovna pak razila drobné stříbrné mince, groše, krejcary, tolary i dukáty až do doby krátce po roce 1722. Na území dnešní Bratislavy razili mince už Keltové.

Keltská ražba po roce 70 př. n. l. – biateky a zlaté statéry
Mincovní privilegium 6. 3. 1430, Zikmund Lucemburský
Ražené nominály kvartingy, denáry, oboly, groše, krejcary, duárius, tolary, dukáty
Konec ražby krátce po roce 1722, za Karla VI.
Novověcí mincmistři B. Zwirner, G. Cetto, G. Lippai, K. Z. Hunger, P. Wörödi
10dukáty 10dukát 1708 (Josef I.) a 1715 (Karel VI.)

Historie

Bratislava patří ve středoevropském kontextu k výjimečným lokalitám, protože ražba mincí se zde objevuje už ve starověku. V prostoru dnešního města fungovalo keltské pracoviště, které se klade do doby po roce 70 př. n. l. Z něj vycházely především velké stříbrné mince typu Biatec, nazývané též biateky, a vedle nich i některé zlaté ražby. Ražba skončila s odchodem Keltů, který se klade do poloviny 1. století př. n. l.

Pro raný středověk je obraz složitější. Za první bratislavskou ražbu denárového období se tradičně považuje vzácný denár sv. Štěpána I. (997–1038) s ne zcela zřetelným opisem PRESLAVA CIV, nalezený roku 1939 na švédském ostrově Gotland. Pozdější nálezy dalších exemplářů s čitelným opisem však přidělení Štěpánovi I. zpochybňují, i když nevylučují zkomolení jeho jména. Hypoteticky se do Bratislavy kladou i některé denáry uherského krále Šalomouna (1063–1074).

Připouští se také, že Bratislava na počátku 14. století razila napodobeniny vídeňských feniků. První oficiální mincovní privilegium udělil městu 6. března 1430 Zikmund Lucemburský.

Za Zikmunda se v Prešpurku razily drobné stříbrné kvartingy (čtvrtdenáry), dále denáry, oboly (půldenáry) a dukáty. Ve 15. a na počátku 16. století zde razilo více vládců: Albrecht II. Habsburský vídeňský fenik a obol, Vladislav I. Varnenčík denáry a oboly, zemský správce Jan Hunyadi oboly a Ladislav Pohrobek denáry a dukáty. Později následoval Vladislav II. Jagellonský (denáry) a Ludvík Jagellonský (oboly a denáry), po němž v bratislavské mincovně razil Ferdinand I. Habsburský denáry.

V 17. století je bratislavská produkce dobře uchopitelná díky konkrétním ročníkům a mincmistrům. Za Ferdinanda II. Štýrského vznikly dvoutolar 1623, spojený s mincmistrem B. Zwirnerem, půltolar 1623, groše z let 1623–1624 a 1630 a denáry z let 1623–1624. Za Leopolda I. razil mincmistr G. Cetto 5dukát, dukát a třetinu dukátu z roku 1675, 15krejcary 1674–1676, 6krejcary 1675–1676 a 3krejcar 1675. V letech 1684–1685 se za mincmistra G. Lippaie razily pouze 6krejcary.

Na přelomu 17. a 18. století vystupuje jako výrazná postava mincmistr K. Z. Hunger, který za Leopolda I. razil dukáty (1696 a 1699), tolar (1697), 15krejcary (1695–1696), 3krejcary (1695–1699), krejcary (1695 a 1698–1700) a duárius (1695 a 1699). Za Josefa I. razil týž mincmistr 10dukát (1708) a dukáty i tolary (1705–1708). Následující mincmistr P. Wörödi razil dukáty (1709–1711), čtvrtdukáty a tolary (1710–1711) a 3krejcary (1709–1711).

Za Karla VI. razil Wörödi v Bratislavě naposledy: 10dukát (1715), dukáty (1712, 1714, 1716 a 1718), čtvrtdukáty a šestinové dukáty (1712), tolary (1712, 1715 a 1717–1718) a 3krejcary (1712–1713, 1715–1718 a 1720–1721). Krátce po roce 1722 pak mincovna výrobu ukončila, čímž se uzavřela její novověká kapitola v rámci uhersko-habsburského mincovnictví.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet