Kupec

Kupec byl obchodník zabývající se nákupem a prodejem zboží, který hrál klíčovou roli ve vývoji měnových systémů a bankovnictví od starověku po novověk. Kupci byli prvními, kdo systematicky používali různé druhy mincí, vytvářeli směnné kurzy a vyvinuli bezhotovostní platební instrumenty jako směnky a akreditivy.

Historie

Kupec jako profese existoval již v nejstarších civilizacích, kde zprostředkovával výměnu zboží mezi vzdálenými oblastmi. V Mezopotámii kolem roku 2000 před naším letopočtem asyrští kupci zvani tamkaru organizovali karavany mezi Aššurem a Anatolií. Obchodovali s cínem a textilem výměnou za stříbro, které sloužilo jako platidlo ve formě normovaných prutů. Kupci vedli účetní záznamy na hliněných tabulkách v klínovém písmu, dokumentující transakce, půjčky a směnné kurzy. Archeologové v Kültepe objevili přes 20 000 takových tabulek dokládajících sofistikovaný obchodní systém. Kupecké cechy měly vlastní soudy, standardy vah a měr, dokonce vydávaly vlastní pečetě sloužící jako identifikace a záruka kvality.

Ve starověkém Řecku a Římě získali kupci (emporos v řečtině, mercator v latině) významné společenské postavení. Římští kupci třídy equites kontrolovali obchod v celém Středomoří. Vytvořili systém societates - obchodních společností s omezeným ručením, kde více kupců sdílelo riziko námořních expedic. Kupci razili vlastní tessery - bronzové známky sloužící jako identifikace a úvěrové instrumenty. V přístavech jako Ostia nebo Alexandria fungovaly kupecké gildy s vlastními chrármy, sklady a dokonce mincovnami na přeražování cizích mincí. Marcus Crassus, nejbohatší Říman, začínal jako kupec obchodující s otroky a nemovitostmi, než se stal politikem.

Středověké kupectvo zažilo rozkvět s obnovou dálkového obchodu v 11. století. Italští kupci z Benátek, Janova, Pisy a Florencie ovládli středomořský obchod. Vyvinuli nové finanční nástroje - směnku (cambium), která umožňovala převod peněz bez fyzického transportu mincí, a akreditiv pro identifikaci obchodních partnerů. Kupecké rodiny jako Mediciové nebo Fuggerové vybudovaly bankovní impéria. Hansovní kupci ovládli obchod v Baltském moři, vytvořili vlastní měnový systém založený na lübecké marce a razili vlastní mince. Kupecké cechy získaly právo razit cechovní známky a v některých městech i drobné mince pro lokální obchod.

V českých zemích byli kupci důležitou součástí městské ekonomiky od 13. století. Pražští kupci kontrolovali obchod po Vltavě a Labi, české groše exportovali do Polska výměnou za sůl a kožešiny. Kutnohorští kupci financovali těžbu stříbra systémem kuksů - podílů na dolech. Jan Hlavsa z Liboslavi, nejbohatší český kupec 16. století, vlastnil obchodní síť od Norimberku po Krakov a půjčoval panovníkům. Kupci měli právo směňovat cizí mince, což jim dávalo kontrolu nad měnovým trhem. V Praze fungovalo kupecké grémium s právem kontrolovat váhy, míry a kvalitu mincí. Kupecké domy na Staroměstském náměstí měly vlastní pokladny s trezory na uložení různých druhů mincí.

Zámořské objevy 15. a 16. století transformovaly kupeckou profesi. Portugalští a španělští kupci získali monopol na obchod s kořením, který přinášel zisky až 1000 procent. Nizozemská Východoindická společnost (VOC) založená kupci v roce 1602 se stala první akciovou společností. Kupci VOC razili vlastní mince pro asijský obchod, vydávali dluhopisy a akcie obchodovatelné na amsterdamské burze. Anglická Východoindická společnost získala právo razit rupie pro indický subkontinent. Atlantický trojúhelníkový obchod - evropské zboží do Afriky, otroci do Ameriky, koloniální produkty do Evropy - vytvořil novou třídu bohatých kupců financujících průmyslovou revoluci.

Průmyslová revoluce 18. a 19. století změnila charakter kupecké profese. Tradiční kupci putující s karavanami byli nahrazeni obchodními domy s celosvětovou sítí poboček. Kupecké rodiny jako Rothschildové vybudovaly finanční impéria kontrolující státní půjčky a emise dluhopisů. Komoditní burzy v Londýně, Chicagu a New Yorku standardizovaly obchod se surovinami. Kupci vyvinuli futures kontrakty, opce a další deriváty. Železnice a parníky zkrátily přepravní časy, telegraf umožnil okamžitou komunikaci. Kupci přestali fyzicky doprovázet zboží a stali se finančními manažery řídícími globální obchodní sítě. Moderní nadnárodní korporace jsou přímými nástupci středověkých kupeckých cechů.

Kupci a měnové systémy

Kupci byli průkopníky v používání a šíření různých měnových systémů. Museli znát hodnotu desítek různých mincí, jejich váhu, ryzost a kurzy. Vytvářeli směnárenské tabulky a manuály jako Pegolottiho Pratica della mercatura ze 14. století, který obsahoval kurzy 200 různých měn. Kupci zavedli účetní jednotky nezávislé na fyzických mincích - benátský dukat di banco, hamburská marka banco, amsterdamský gulden. Tyto abstraktní měny usnadňovaly mezinárodní obchod eliminací kurzových rizik.

Kupecké praktiky položily základy moderního bankovnictví. Systém podvojného účetnictví vyvinutý italskými kupci umožnil sledování složitých transakcí. Kupecké směnky se vyvinuly v bankovky, kupecké sklady v bankovní trezory, kupecké úvěry v bankovní půjčky. Kupci financovali panovníky výměnou za mincovní regály a celní privilegia. Jejich kapitál umožnil ražbu nových mincí - fuggerovské tolary, welserovské dukáty. Kupecké značky na mincích garantovaly kvalitu a vytvářely důvěru v měnu. Moderní centrální banky vznikly z kupeckých asociací - Bank of England byla založena kupci v roce 1694, Říšská banka kupeckými komorami v roce 1876.

Zajímavosti

• Benátský kupec Marco Polo přivezl z Číny první papírové peníze do Evropy, ale nikdo mu nevěřil, že papír může mít hodnotu
• Kupec Jakob Fugger byl bohatší než všichni evropští panovníci své doby - vlastnil majetek v hodnotě 2 milionů zlatých dukátů
• Arabští kupci razili vlastní mince zvané mancus napodobující byzantské nomismata, ale s koránskými nápisy
• Hansovní kupci měli právo razit vlastní nouzové mince během obléhání měst - tyto kožené a papírové peníze jsou dnes cennou raritou