Maxmilián III. Josef
Maxmilián III. Josef Bavorský (1727–1777) byl bavorský kurfiřt v letech 1745–1777, osvícený panovník a zakladatel Bavorské akademie věd. Zemřel bezdětný jako poslední z bavorské větve Wittelsbachů a jeho smrt vyvolala válku o bavorské dědictví. Razil konvenční a mariánské tolary i dukáty z říčního zlata.
| Život | 28. března 1727 – 30. prosince 1777, Mnichov |
|---|---|
| Vláda | Bavorský kurfiřt 1745–1777 |
| Dynastie | Wittelsbachové; syn císaře Karla VII. |
| Vzdělanost | Založil Bavorskou akademii věd roku 1759 |
| Nástupnictví | Bezdětný; po něm vládl Karel Teodor z falcké větve |
| Doložené mince | Konvenční a mariánský tolar; dukáty z dunajského, innského a isarského zlata |
| Rubové opisy | PATRONA BAVARIAE; EX AURO DANUBII; EX AURO OENI |
| Mincovna | Mnichov |
Historie
Maxmilián se narodil 28. března 1727 v Mnichově jako syn bavorského kurfiřta Karla Albrechta, pozdějšího císaře Karla VII., a Marie Amálie Rakouské. Za války o rakouské dědictví získal jeho otec roku 1742 císařskou korunu, Bavorsko však obsadila rakouská vojska.
Na trůn nastoupil v sedmnácti letech v lednu 1745 po otcově smrti. Po porážce u Pfaffenhofenu uzavřel 22. dubna 1745 s Rakouskem mír ve Füssenu: vzdal se nároků na habsburské dědictví, uznal pragmatickou sankci a zavázal se podpořit volbu Františka Štěpána Lotrinského císařem. Rakousko za to stáhlo vojska z Bavorska a nežádalo válečné náhrady. Roku 1747 se oženil s Marií Annou Saskou; manželství zůstalo bezdětné.
Za jeho vlády se Bavorsko proměňovalo v duchu osvícenství. Kurfiřt podporoval zemědělství, řemesla a hornictví, roku 1747 založil porcelánovou manufakturu, od roku 1761 sídlící v Nymphenburgu, a roku 1759 Bavorskou akademii věd. Roku 1756 vyšel občanský zákoník Codex Maximilianeus bavaricus civilis. Zrušil jezuitskou cenzuru tisku a roku 1771 upravil všeobecnou školní docházku. Za hladomoru roku 1770 prodal část korunních klenotů, aby mohl nakoupit obilí.
Patřil k velkým mecenášům umění. Dal postavit Cuvilliésovo divadlo (1751) a Kamenný sál zámku Nymphenburg (1755); v Mnichově měla roku 1775 premiéru Mozartova opera La finta giardiniera.
V sedmileté válce stálo Bavorsko zpočátku na habsburské straně s pomocným sborem asi 4 000 mužů, v letech 1758–1759 však kurfiřt vojáky stáhl. Zemřel na neštovice 30. prosince 1777 v Mnichově a je pohřben v kostele theatinů. Dědicem se stal falcký kurfiřt Karel Teodor Falcký; rakouské obsazení části Bavorska a odpor Pruska vyvolaly válku o bavorské dědictví (1778–1779).
Maxmilián III. Josef v numismatice
Roku 1753 přistoupilo Bavorsko ke konvenci s Rakouskem a začalo razit konvenční tolary s kurfiřtovým portrétem. Konvenci však po roce vypovědělo a od roku 1755 počítalo konvenční zlatý za 1 zlatý 12 krejcarů – vznikla takzvaná 24zlatková stopa, kterou postupně převzala většina jihoněmeckých a západoněmeckých území.
Vedle portrétních tolarů razil Maxmilián III. Josef mariánské tolary s korunovanou Madonou s Ježíškem a opisem PATRONA BAVARIAE – Panna Maria je patronkou Bavorska. Zvláštní skupinu tvoří dukáty z říčního zlata z mnichovské mincovny: na rubu leží říční bůh s urnou a bavorským erbem a opis uvádí původ kovu, například EX AURO OENI u dukátů z innského zlata let 1756 a 1760. Obdobně vznikly dukáty z dunajského a isarského zlata.
