Státní bankrot

Státní bankrot nastává v okamžiku, kdy suverénní stát vyhlásí platební neschopnost a odmítne nebo není schopen dostát svým dluhovým povinnostem vůči držitelům státních dluhopisů, mezinárodním institucím či jiným věřitelům. Tato krajní fiskální krize historicky vede k dramatickému propadu hodnoty národní měny a masivnímu přesunu kapitálu do bezpečných aktiv, především zlata a jiných drahých kovů.

Historie

První dokumentovaný státní bankrot v evropských dějinách vyhlásil anglický král Eduard III. roku 1340, když odmítl splatit půjčky florentským bankéřům Bardiům a Peruzziům ve výši 1,5 milionu zlatých florinů. Tato suma představovala astronomickou částku odpovídající několika ročním příjmům anglické koruny. Krach těchto bank vyvolal dominový efekt, který zasáhl celou severní Itálii. Cena zlatých florinů vzrostla o 40 procent, protože se staly jediným důvěryhodným platidlem v období všeobecné nedůvěry.

Španělsko drží nelichotivý rekord v počtu státních bankrotů - mezi lety 1557 a 1696 vyhlásilo platební neschopnost devětkrát. První bankrot Filipa II. roku 1557 šokoval Evropu, protože Španělsko kontrolovalo tok amerického zlata a stříbra. Paradoxně právě obrovský příliv drahých kovů způsobil inflaci a fiskální chaos. Janovští a augsburští bankéři, hlavní věřitelé koruny, začali požadovat zástavy v podobě fyzického zlata místo královských směnek. Cena zlatých escudos vzrostla o 60 procent vůči stříbrným reálům.

Francie zažila nejdramatičtější bankrot za vlády Ludvíka XV. roku 1720 po krachu Lawova systému. John Law přesvědčil regentku, aby státní dluh konvertovala do akcií Mississippské společnosti krytých údajnými zlatými doly v Louisianě. Když bublina praskla, francouzský stát fakticky zbankrotoval. Důsledky byly katastrofální - livre tournois ztratila 90 procent hodnoty, zlaté louis d'or se staly jediným akceptovaným platidlem. Šlechta i měšťané masově skupovali zlaté mince a stříbrné příbory jako ochranu majetku.

Rakouská monarchie vyhlásila částečný bankrot roku 1811 během napoleonských válek. Takzvané Wiener Währungspatent znehodnotilo papírové peníze na pětinu nominální hodnoty. Občané, kteří drželi státní dluhopisy nebo bankovky, přišli o 80 procent úspor. Důsledkem byl masový úprk ke kovovým penězům. Cena konvenční mince vzrostla pětinásobně, stříbrné tereziánské tolary se staly preferovanou měnou v celé střední Evropě. Mnoho rodin zachránilo majetek díky zlatým dukátům ukrytým před státní konfiskací.

První moderní státní bankrot v českých zemích nastal po rozpadu Rakouska-Uherska 1918. Nástupnické státy odmítly převzít proporční část válečných dluhů monarchie. Československo sice formálně bankrot nevyhlásilo, ale kolkování bankovek roku 1919 fakticky znamenalo částečné vyvlastnění. Každý občan mohl okolkovat maximálně určitou sumu, zbytek propadl státu. Bohatí Češi a Němci, kteří včas vyměnili papírové koruny za zlaté desetikoruny nebo švýcarské franky, zachránili podstatnou část majetku.

Německo prožilo de facto státní bankrot během hyperinflace 1923. Ačkoli Výmarská republika formálně nesplácela dluhopisy, jejich reálná hodnota klesla na nulu. Říšská marka ztratila bilionkrát svou kupní sílu. Jeden americký dolar stál v listopadu 1923 neuvěřitelných 4,2 bilionu marek. Němci zoufale skupovali cokoliv hmatatelného - zlaté mince, stříbrné příbory, šperky. Cena zlaté dvacetimarky vzrostla z 20 marek v roce 1918 na 87 bilionů marek v roce 1923. Tragédie střední třídy, která přišla o veškeré úspory, připravila půdu pro vzestup nacismu.

Sovětský svaz vyhlásil odmítnutí carských dluhů roku 1918 jako první akt bolševické vlády. Lenin prohlásil všechny závazky carského režimu za neplatné, čímž připravil západní věřitele o 15 miliard zlatých rublů. Francouzští střadatelé, kteří masově kupovali ruské dluhopisy před válkou, ztratili vše. Důsledkem bylo vyloučení SSSR z mezinárodního finančního systému na desetiletí. Sovětské zlaté červonce se paradoxně staly vyhledávanou investicí na Západě právě kvůli nedůvěře v papírové rubly.

Největší státní bankrot moderní historie vyhlásila Argentina v prosinci 2001 s dluhem 132 miliard dolarů. Peso ztratilo 75 procent hodnoty, bankovní vklady byly zmrazeny, úspory střední třídy se vypařily. Argentinci se vrátili k barteru a alternativním měnám. Cena zlata v pesech vzrostla čtyřnásobně. Bohatí Argentinci, kteří drželi zlaté krugerrandy nebo americké eagly v bezpečnostních schránkách, přežili krizi bez větších ztrát. Zkušenost s opakovanými bankroty naučila argentinskou elitu nedůvěřovat vlastnímu státu.

Řecký dluhový problém kulminoval roku 2012 největší restrukturalizací státního dluhu v historii. Soukromí držitelé řeckých dluhopisů ztratili 53,5 procenta nominální hodnoty, reálně až 75 procent. Řekové masově vybírali banky a kupovali zlaté mince. Britské sovereigny a zlaté půlliry se v Aténách prodávaly s prémií 40 procent nad spotovou cenou. Kapitálové kontroly zavedené roku 2015 omezily výběry na 60 eur denně, ale nákup zlata zůstal legální cestou ochrany majetku.

Venezuela prožívá nejdelší státní bankrot současnosti. Od vyhlášení platební neschopnosti roku 2017 ztratil bolívar 99,99 procent hodnoty. Inflace dosáhla 10 milionů procent. Venezuelané používají americké dolary, kolumbijská pesa nebo zlato jako alternativní měny. Vláda konfiskovala soukromé zlaté doly a pokusila se repatriovat zlaté rezervy z Británie. Paradoxně virtuální zlato ve videohrách má vyšší hodnotu než národní měna. Občané těží kryptoměny nebo nakupují zlaté šperky přes hranice jako jedinou ochranu proti totálnímu zhroucení.

Dopady bankrotu na trh s drahými kovy

Státní bankrot vytváří perfektní bouři pro růst cen drahých kovů. Kolaps důvěry ve státní instituce žene investory k hmatatelným aktivům. Historie ukazuje, že cena zlata v lokální měně během bankrotu typicky vzroste o stovky až tisíce procent. Zároveň vzniká černý trh, kde se obchoduje s významnou prémií nad oficiálními cenami.

Vlády v bankrotu často zavádějí kapitálové kontroly a konfiskace. Roosevelt zabavil soukromé zlato roku 1933, podobně postupovala Indie 1963 nebo Británie 1966. Občané reagují ukrýváním cenností, pašováním přes hranice nebo přesunem do numismatických rarit, které bývají vyňaty z konfiskací. Sběratelské mince s numismatickou hodnotou poskytují lepší ochranu než obyčejné slitky.

Bankrot mění strukturu poptávky po drahých kovech. Zatímco v normálních časech dominují investoři a šperkařský průmysl, během krize nakupují obyčejní občané snažící se zachránit úspory. Preferují malé denominace vhodné pro každodenní transakce - zlaté desetigramy, stříbrné unce. Roste poptávka po historických mincích s rozpoznatelnou hodnotou jako jsou napoleondory, sovereigny nebo dukáty.

Mezinárodní sankce doprovázející bankrot komplikují obchod s drahými kovy. Fyzická držba se stává kritickou - papírové zlato v ETF fondech může být zmrazeno nebo konfiskováno. Domácí rafinerie a mincovny často zastavují výrobu kvůli nedostatku deviz na nákup surového kovu. Vznikají alternativní obchodní cesty přes třetí země, pašerácké sítě, neoficiální směnárny.

Zajímavosti

• Španělský král Filip II. vyhlásil bankrot roku 1557 pouhé dva roky po nástupu na trůn, ačkoli kontroloval největší zásoby zlata na světě.
• Během německé hyperinflace 1923 stála v Berlíně šálka kávy ráno 5000 marek a večer již 8000 marek.
• Řecko strávilo v státním bankrotu 90 let z posledních 200 let své moderní existence od získání nezávislosti 1829.
• Zimbabwe vytisklo roku 2009 bankovku v hodnotě 100 bilionů zimbabwských dolarů, která měla reálnou hodnotu asi 40 amerických centů.
• Ruské carské dluhopisy z roku 1917 se dodnes obchodují mezi sběrateli, ačkoli Rusko jejich splacení nikdy neuznalo - cena se pohybuje kolem 1000 eur za kus.
• Island jako jediná země úspěšně zažaloval bankéře odpovědné za státní bankrot 2008 a několik z nich poslal do vězení.