Pět vzácných mincí našich dějin: Drobné, za které sběratelé platí statisíce

Na první pohled nepůsobí nijak výjimečně. Žádné zlato, žádný majestátní tolar, žádný honosný portrét na lícní straně. Jen pětihaléř, dvacetipětihaléř, pětikoruna nebo desetikoruna – nominály běžně spojované s každodenním placením, s nákupem novin, jízdenky či bochníku chleba. Přesto dnes některé z těchto drobných stojí tolik co ojetý vůz, jiné se v aukcích dostaly až na částky přesahující jeden milion korun. Jejich hodnota se nezrodila z drahého kovu, ale z nejasných okolností vzniku, zkušebních ražeb, vzácných ročníků, materiálových experimentů a moderních variant, které se dnes na trhu objevují jen výjimečně.

V tomto článku si představíme pětici nejslavnějších legend československé a české numismatiky. Každá z nich se stala raritou jiným způsobem: jedna vznikla za nejasných okolností v meziválečné Kremnici, druhá představuje vzácné zkušební odražky pětadvacetihaléře z roku 1932, které se liší od běžné oběžné mince téhož ročníku, třetí je mimořádně vzácným ročníkem běžné stříbrné desetikoruny, jehož skutečný náklad s letopočtem 1933 zůstává předmětem odborné diskuse, čtvrtá vznikla v omezené ověřovací sérii při změně materiálu oběživa a poslední dokazuje, že numismatické legendy se rodily i v době, kterou většina čtenářů pamatuje.

Mladá republika a její mince

Když v říjnu 1918 vznikalo Československo, neměl nový stát ještě vlastní měnu ani vlastní mincovnu. První roky se proto improvizovalo – kolkovaly se rakousko-uherské bankovky, řešila se otázka stříbra a mědi a hledal se způsob, jak symbolicky i prakticky odlišit československou korunu od měn okolních států. Roli mincovny postupně převzala Kremnica na středním Slovensku, město s nepřetržitou ražebnou tradicí sahající až do 14. století.

Výtvarná stránka prvorepublikových mincí se opřela o špičkové sochaře své doby. Otakar Španiel stojí za řadou ikonických nominálů od haléřů po stříbrné koruny, Jaroslav Horejc je autorem oběžné stříbrné desetikoruny ročníků 1930–1933 a Otto Gutfreund, jeden z nejvýraznějších českých sochařů 20. století, vytvořil již v polovině 20. let návrh pětikoruny, jehož upravené technické provedení se v roce 1937 použilo pro niklovou ražbu. Mince první republiky tak nebyly pouze platidly, ale i drobnými uměleckými díly. Právě v tomto prostředí vznikly čtyři z pěti legend, o nichž si budeme povídat. Pátá patří už jiné epoše – počátku samostatné České republiky roku 1993, jejíž desetikorunu navrhl sochař Ladislav Kozák.

1. Pětihaléř 1924: nejmenší mince s největším tajemstvím

Pětihaléř ročníku 1924 bývá uváděn jako jedna z vůbec nejvzácnějších československých oběžných mincí první republiky. Jeho přitažlivost však nespočívá pouze v rekordních cenách. Ještě silnější je příběh nejasného vzniku mince a osudů několika málo známých exemplářů.

Záhada, která trvá dodnes

Příprava ražby pětihaléře 1924 je zahalena rouškou tajemství: pro rok 1924 nebyla podle dostupných údajů plánována žádná emise pětihaléře, přesto se na sběratelském trhu objevuje několik málo exemplářů s tímto letopočtem. Numismatika dnes pracuje se třemi hlavními hypotézami jejich vzniku, žádnou z nich však nelze považovat za prokázanou.

První možnost říká, že razidla vyrobila kremnická mincovna z vlastní iniciativy. V roce 1923 byla mincovna mimořádně vytížená – razila mince pro jiné státy, vyráběla odznaky pro ministerstvo obrany a Bankovní úřad ministerstva financí navíc opakovaně upozorňoval na nedostatek drobných mincí v oběhu. Razidla s letopočtem 1924 tak mohla být připravena „pro jistotu", pro případ urgentního požadavku na další ražbu. Tuto teorii ale oslabuje skutečnost, že každá taková ražba musela být ve formě zkušebních odražků (zpravidla 2 až 10 kusů) odeslána autorovi mince Otakaru Španielovi ke schválení – a v indexové knížce mincovny žádný takový záznam o pětihaléři 1924 neexistuje. Pokud zkušební odražky byly vyraženy, autorovi nikdy neputovaly.

Druhá teorie pracuje s omylem rytce. Motivy dvouhaléře a pětihaléře byly v té době identické a průměry obou mincí se lišily pouze o jeden milimetr; rytec mohl při práci na razidle pro dvouhaléř 1924 omylem vytvořit razidlo pětihaléře. Ne zcela jasné ovšem zůstává, proč by mincovna takto chybně vzniklé razidlo skutečně použila. Občas zmiňovaná varianta „přerytí" letopočtu 1923 na 1924 je technologicky nepravděpodobná, protože číslice 4 je na známých exemplářích vyryta zcela čistě.

Třetí, dnes nejpopulárnější hypotéza souvisí s tzv. „papalášskými" kusy, které se objevily v 80. letech a údajně byly raženy jako dárky pro prominentní členy delegací navštěvujících mincovnu. Tyto exempláře nesou na obou stranách stopy poškozeného razidla – vlasové rýhy svědčící o tom, že razicí stroj opakovaně dopadl naprázdno; samotné razidlo je dodnes součástí depozitáře Mincovny Kremnica. Ojediněle se tvrdí, že razidlo prasklo při úplně prvním úderu ražby, tuto domněnku ale vyvrací existence exemplářů z raných let první republiky, které stopy poškozeného razidla nenesou.

Základní parametry

Pětihaléř 1924 byl ražen z mosazi (slitina CuZn 92/8), má průměr okolo 16 mm a hmotnost zhruba 1,6 až 1,7 gramu. Autorem typu je sochař Otakar Španiel, ražba probíhala v Kremnici.

Aukční rekordy

Pětihaléř z roku 1924 dlouhodobě drží přední příčky mezi aukčními rekordy české a československé numismatiky. V roce 2010 mediálně rezonoval prodej za 506 000 Kč v aukci Aurea. V roce 2018 se v Aurei prodal kus ve stavu 0/0 s posudkem za 380 000 Kč. Rekordní veřejně doložený výsledek představuje 30. aukce aukčního domu Macho & Chlapovič v Praze v dubnu 2023, na níž se pětihaléř 1924 s proveniencí rodiny Ritterů prodal za 1 550 000 Kč při vyvolávací ceně 705 000 Kč. V roce 2025 se v dražbě Aurea Auction 116 prodal další exemplář za 850 000 Kč. Tyto částky se vztahují vždy ke konkrétnímu prodanému exempláři – nejde o obecně platnou tržní cenu daného typu.

2. Pětadvacetihaléř 1932: vzácné zkušební odražky běžně obíhající mince

Druhá z legend se svou povahou od tajemného pětihaléře zásadně liší. Pětadvacetihaléř 1932 jako oběžná mince vzácný není – v Kremnici jich bylo s tímto letopočtem vyraženo přes 22 milionů kusů a běžně obíhaly. Skutečnou raritou jsou pouze zkušební odražky z roku 1932, které se od běžné oběžné mince téhož ročníku liší výtvarnými a technickými detaily. Právě o těchto vzácných odražcích bude tato kapitola.

Oběžná mince a její zkušební odražky

Nominál 25 haléřů byl v Československu zaveden zákonem č. 94/1932 Sb. ze dne 9. června 1932 a vládním nařízením č. 110/1932 Sb. Schválený oběžný vzor pětadvacetihaléře podle návrhu Otakara Španiela se začal v Kremnici razit s letopočtem 1932 a běžně obíhal v českých zemích do 30. září 1941 a na Slovensku do 31. ledna 1940. Letopočet 1932 i 1933 byl podle potřeby dorážen i v dalších letech, až do roku 1939. Samotný oběžný 25 haléř 1932 tedy obyčejnou sběratelskou raritou není.

Vzácnou raritou jsou výhradně zkušební odražky s letopočtem 1932, ražené v různých variantách jako protinávrhy ke schválenému oběžnému vzoru. Od běžné oběžné mince téhož ročníku se odlišují především jiným provedením slovenského znaku na hrudi lva, hrubším vroubkováním hrany, větším perlovcem, případně odlišnými rozměry či tloušťkou. Přesné okolnosti a důvody jednotlivých variant zkušebních odražků není možné bez konkrétního archivního pramene jednoznačně rekonstruovat.

Důležité je přesné rozlišení: zkušební odražek není totéž co chyboražba nebo nevydaná emise. Jde o mince záměrně vyrobené v omezeném počtu jako podklad pro výtvarné a technické posouzení před schválením definitivního oběžného vzoru.

Základní parametry

Zkušební odražky pětadvacetihaléře 1932 byly raženy ze slitiny mědi a niklu (uváděn poměr CuNi 80/20), mají průměr přibližně 21 mm a hmotnost kolem 4 gramů. Hrana je vroubkovaná. Autorem návrhu je Otakar Španiel, ražba proběhla v Kremnici. Vzhledem k existenci více variant je třeba u konkrétního kusu vždy ověřit, o kterou z doložených podob jde.

Aukční výsledky

Podle informací aukčního domu Aurea zaznamenaly zkušební odražky pětadvacetihaléře 1932 výrazný aukční výsledek 1. prosince 2018, kdy se v dražbě prodaly za 700 000 Kč. V roce 2024 uvádí Aurea ve svém informačním textu prodej za 9 000 EUR (tehdy přibližně 225 000 Kč). V prosincové aukci Aurea roku 2025 se jeden exemplář zkušebního odražku pětadvacetihaléře 1932 podle uváděných informací prodal za 400 000 Kč, zatímco kus certifikovaný společností NGC v hodnocení MS 65 dosáhl ceny 320 000 Kč. Rozptyl cen ukazuje výrazné rozdíly podle varianty, zachovalosti a hodnocení certifikace.

3. Desetikoruna 1933: stříbrný ročník, který téměř zmizel

Stříbrná desetikoruna patřila k reprezentačním mincím první republiky. Razila se ve čtyřech ročnících – 1930, 1931, 1932 a 1933 – a zatímco první tři jsou pro sběratele dostupné, ročník 1933 představuje skutečnou raritu. Autorem návrhu této oběžné desetikoruny je sochař Jaroslav Horejc. Nejde o zkušební ražbu ani o chyboražbu, ale o mimořádně vzácný ročník standardní série, u něhož zůstává přesný počet kusů nesoucích letopočet 1933 předmětem odborné diskuse.

Otazníky kolem počtu kusů

Právě u desetikoruny 1933 narazíme na první výrazný interpretační rozpor. Dostupné zdroje nejsou jednotné v tom, kolik kusů s letopočtem 1933 bylo skutečně vyraženo, kolik se jich dostalo do oběhu a kolik se jich do dnešních dnů zachovalo. Oficiální ražební plán pro rok 1933 počítal s 915 000 kusy. Podle některých informací se však část vyrobených nebo připravených mincí do oběhu nedostala a nepoužité zásoby byly později přetavovány; přesný poměr vyražených, vydaných a zničených kusů však z veřejně dostupných údajů jednoznačně určit nelze. Uvádí se odhad, podle něhož se mohlo dochovat přibližně 3 000 až 5 000 kusů v libovolné zachovalosti, z toho jen několik stovek ve stavu UNC.

Autor návrhu a parametry

Návrh oběžné stříbrné desetikoruny pochází z dílny sochaře a medailéra Jaroslava Horejce, jednoho z výrazných českých výtvarníků první poloviny 20. století. Jeho pojetí spojuje klasické řemeslo s mírně modernistickým citem pro tvar a desetikoruna je dodnes považována za jednu z výtvarně nejzdařilejších československých oběžných mincí. Mince byla ražena ze stříbra ryzosti Ag 700/1000, váží 10 gramů, má průměr 30 mm a jemně vroubkovanou hranu. Ražba proběhla v Kremnici.

Aukční výsledky

V roce 2015 se v dražbě Aurea (LiveBid) prodal kus s patinou a posudkem za 30 000 Kč. V roce 2025 dosáhl zachovalý kus s posudkem v aukci Aurea ceny 75 000 Kč. Křivka cen ukazuje rostoucí zájem o stříbrné prvorepublikové mince, ale i zde platí, že každá z částek se vztahuje ke konkrétnímu exempláři.

4. Pětikoruna 1937: nikl na sklonku první republiky

Čtvrtá legenda nás vrací k mincím každodenního použití – tentokrát však s technologickým podtextem. Pětikoruna 1937 není drahá proto, že by byla zlatá nebo stříbrná. Je drahá proto, že vznikla jako omezená ověřovací ražba mince z nového materiálu – z čistého niklu – v pozdním období první republiky.

Proč se vůbec přecházelo na nikl

Stříbrné mince byly krásné a důstojné, ale jejich ražba byla nákladná. Stříbrné pětikoruny ročníků 1928 až 1932 přestaly být v Československu raženy v souvislosti s hospodářskou krizí 30. let, kdy hrály roli úspora rozpočtu i náklady na ražbu. Nikl nabízel kompromis: vyšší odolnost v oběhu, dobrou ražitelnost, atraktivní stříbřitý vzhled a nižší cenu materiálu. Uvádí se, že ověřovací série pětikoruny 1937 čítala tradičně udávaný počet přibližně 8 000 kusů.

Pětikoruna 1937 tedy nebyla slepým experimentem: na její niklové provedení navázala v roce 1938 běžná emise stejného typu, ražená ve výrazně vyšším nákladu přibližně 12 225 000 kusů, která se reálně dostala do oběhu. Další vývoj československé měny již probíhal v podmínkách zásadních politických změn po zániku první republiky. Pětikoruna 1937 dnes představuje vzácný doklad hledání nového materiálového řešení československého oběživa.

Otto Gutfreund a parametry mince

Autorem výtvarného návrhu pětikoruny je sochař Otto Gutfreund, jedna z nejvýznamnějších postav českého moderního sochařství. Jeho návrh vznikl již v polovině 20. let pro mědiniklovou ražbu z let 1925 až 1927 a pro pozdější niklový typ z roku 1937 byl použit v upraveném technickém provedení. Mince byla ražena z čistého niklu, váží 8 gramů a má průměr 27 mm. Hrana má ornamentální provedení s motivem vlnka–kříž–vlnka. Ražba probíhala v Kremnici.

Aukční výsledky

V roce 2014 se v dražbě Aurea prodal kus s posudkem za 48 000 Kč. V roce 2023 Aurea uvádí výsledek 5 040 EUR. V roce 2025 dosáhl exemplář s certifikací NGC AU 55 v aukci Aurea ceny 130 000 Kč. Dne 23. května 2026 se v 119. aukci Aurea prodal další exemplář ve stavu 1-/1- s přiloženým posudkem za 240 000 Kč. Cenová křivka pětikoruny 1937 patří k nejdynamičtějším mezi mincemi v tomto článku.

5. Desetikoruna 1993 „malé Kč“: moderní rarita z počátku české měny

Poslední z pěti legend nás přesouvá z první republiky do roku 1993 – do doby, kdy vznikala samostatná česká koruna a nová mincovní řada. Část první ražby české desetikoruny mohla být v roce 1993 podle některých numismatických zdrojů realizována v zahraničních mincovnách; od roku 1994 přešla ražba na Českou mincovnu v Jablonci nad Nisou. Vedle běžné desetikoruny se objevila i vzácná varianta, kterou dnes sběratelé znají pod označením „malé Kč“.

Jak vznikla varianta „malé Kč“

Při zavádění nové měny stáli technici před otázkou, jak připravit servisní firmy, výrobce automatů a banky na příchod nových mincí. Část automatů, prodejních strojů a třídicích zařízení potřebovala vzorky pro nastavení a kalibraci. Právě pro tento účel zkušební vzorky desetikoruny s odlišným provedením rubu. Uváděný počet 1 000 kusů je tradovaným odhadem; Česká národní banka tuto hodnotu oficiálně nepotvrzuje. Vzorky se lišily menším a subtilnějším provedením zkratky „Kč“ – odtud lidové označení „malé Kč“.

Důležité je jedno zásadní upozornění: běžná desetikoruna s letopočtem 1993 vzácná není. Razily se jí miliony kusů a běžně se s ní stále lze setkat. Vzácnost se týká výhradně varianty s drobnějším provedením označení nominálu. Bez podrobného porovnání obou variant – ideálně se zvětšenou grafikou detailu – nelze říci, zda konkrétní desetikoruna z roku 1993 patří mezi legendy, nebo mezi obyčejné drobné.

• Více se o této minci a o tom jak ji ve své peněžence poznat dozvíte v článku Vzácná desetikoruna z roku 1993: Fenomén české numismatiky

Parametry standardního typu

Pro úplnost: česká desetikoruna z roku 1993 je vyrobena z oceli plátované a galvanicky pokovené mědí, váží 7,62 gramu, má průměr 24,5 mm a sílu 2,55 mm. Hrana je vroubkovaná se 144 vroubky. Autorem návrhu je Ladislav Kozák, na rubu je vyobrazen Petrov v Brně. Tyto údaje vycházejí z oficiálních informací České národní banky; varianta „malé Kč“ se liší pouze provedením rubu.

Aukční výsledky

Aukční historie varianty „malé Kč“ je překvapivě bohatá. V roce 2020 uvádí Česká numismatická společnost prodej za přibližně 160 000 Kč. V roce 2022 dosáhl mimořádně kvalitní exemplář v aukci Macho & Chlapovič ceny 21 600 EUR (bezmála 530 000 Kč). V roce 2024 se v Aurei prodal kus ve stavu 0/1 za 170 000 Kč. V roce 2025 dosáhl exemplář s certifikací NGC MS 65 RD částky 260 000 Kč. V dražbě z roku 2026 se kus s ryskami a patinou prodal za 110 000 Kč. Rozptyl mezi 110 000 a 530 000 Kč výmluvně dokládá, jak zásadně rozhoduje stav konkrétního kusu.

Srovnávací přehled pěti legend

Co skutečně určuje cenu vzácné mince

Aukční výsledky mohou na první pohled vyvolávat dojem, že existuje pevná „cenovka“ pro každý typ. Skutečnost je komplikovanější. O výsledné částce rozhoduje souhra několika faktorů.

Pravost je úplným základem. U mincí za desítky a stovky tisíc korun je odborné ověření zcela zásadní – na trhu se objevují repliky, novoražby i regulérní falza. U nejvzácnějších kusů, jako je pětihaléř 1924, je samostatné posouzení nutností.

Zachovalost dokáže s cenou pohnout o násobky. Rozdíl mezi oběhovým kusem se zřejmým opotřebením a exemplářem s původním leskem může představovat několikanásobné rozpětí. Cena téhož typu mince přitom může napříč různými stavy zachovalosti dosáhnout zcela odlišných hodnot.

Provenience, tedy doložená historie konkrétního exempláře, posiluje důvěryhodnost u nejvzácnějších mincí. Stará sbírka s prokazatelným původem nebo zmínka v odborné literatuře dodává konkrétnímu kusu na hodnotě.

Posudek a grading jsou dnes prakticky standardem u dražších kusů. Posudek od uznávaného českého odborníka nebo certifikace mezinárodní gradingové společnosti (NGC, PCGS) pomáhají sjednotit pohled na pravost a stav mince.

Aukční situace je posledním a často nejméně předvídatelným činitelem. Výsledek ovlivňuje také konkrétní konkurence dražitelů v dané aukci, načasování nabídky, reputace aukčního domu a aktuální dostupnost srovnatelných exemplářů na trhu.

Vzácné mince a bankovky z našeho e-shopu

Drobné, které vyprávějí dějiny

Pět uvedených mincí ilustruje, že numismatika není jen hledáním drahých kovů nebo honbou za rekordními cenami. Pětihaléř z roku 1924 s tajemstvím o svém vlastním vzniku, vzácné zkušební odražky pětadvacetihaléře 1932 lišící se od běžné oběžné mince téhož ročníku, vzácná stříbrná desetikoruna 1933, niklová pětikoruna z pozdního období první republiky i česká desetikoruna s menším provedením symbolu „Kč“ – každá z nich vypráví něco jiného. O rozhodnutích mincoven, o ekonomice mladého státu, o technických zkouškách i o náhodách, díky kterým se některé z těchto vzácných kusů zachovaly do dnešních dnů.

Právě v tom je krása sběratelství. Mince není jen kovový kotouček s číslem a portrétem. Je drobnou hmotnou stopou po určitém okamžiku v dějinách – a u některých z nich i po lidech, kteří se rozhodli ji zachránit dřív, než ji někdo stačil utratit za bochník chleba.

Máte doma minci, u které si nejste jistí pravostí nebo hodnotou? Obraťte se na nás – rádi pomůžeme s prvotním posouzením a poradíme, jak postupovat dál.

Miroslav Uďan