Představte si vyznamenání tak exkluzivní, že jej za téměř šest století existence získalo pouze něco přes tisíc tři sta lidí. Tento rytířský řád nosili císaři i králové, dostal jej i Napoleon (byť mu byl později odvolán), ale nikdy jej neobdrželi velikáni osvícenství jako např. Voltaire. Zlaté rouno, založené roku 1430 burgundským vévodou Filipem Dobrým, představuje dodnes vrchol evropské šlechtické prestiže a jeden z nejzajímavějších příběhů dynastické politiky. Tento řád prošel stoletími jako symbol moci, tradice a uzavřené aristokratické elity, která formovala evropské dějiny.
Svatební dar, který změnil dějiny Evropy
Dne 10. ledna 1430 se ve flanderských Bruggách konala jedna z nejdůležitějších svateb 15. století. Burgundský vévoda Filip III. Dobrý si bral za manželku portugalskou infantku Isabelu a při této příležitosti učinil gesto, které přesáhlo hranice běžné reprezentace. Založil Řád Zlatého rouna – rytířský řád, který měl předčít všechna dosavadní evropská vyznamenání.
Filipova motivace nebyla pouze ceremoniální. Nějaký čas předtím mu měl být nabídnut prestižní anglický Podvazkový řád. Filip však váhal s jeho přijetím, protože s udělením byla spojena přísaha trvalého spojenectví s Anglií. Na omluvu prohlásil, že má v úmyslu založit vlastní rytířský řád – podle tehdejších zvyklostí totiž nebylo členství ve dvou řádech možné.
První kapitula se konala již 10. ledna 1430, kdy Filip jmenoval prvních 24 rytířů z řad nejmocnějších burgundských šlechtických rodů. Číslo 24 nebylo náhodné – symbolizovalo 24 starců před Božím trůnem ze Zjevení svatého Jana. Počet rytířů byl později navýšen na 30 v roce 1433 a na 50 kolem poloviny 16. století. Každý rytíř musel splňovat přísné podmínky: být šlechticem ve čtvrtém kolenu, křesťanem, bezúhonným a absolutně věrným velmistrovi.
Symbolika zlata, ohně a antických hrdinů
Název řádu odkazuje na dva mocné symboly. Především na starořeckou legendu o Jasonu a jeho Argonautech, kteří se vydali na nebezpečnou výpravu lodí Argo do vzdálené Kolchidy na pobřeží Černého moře, aby získali zázračné zlaté rouno. Pro středověkou mysl představovalo toto rouno symbol královské moci, odvahy a božského požehnání.
Druhý význam odkazoval na biblického Gedeona ze Starého zákona, který před bojem požádal Hospodina o znamení svého budoucího vítězství. Měl na zemi položené rouno a přál si, aby Hospodin nechal jeden den orosit pouze rouno, zatímco okolí zůstalo suché, a následující den naopak. Hospodin tak učinil a rouno se stalo symbolem vítězství.
Vévoda Filip tím narážel na svůj plán zorganizovat protitureckou výpravu do Sýrie. Ta by odčinila krvavou porážku křesťanů u Nikopole roku 1396. Ačkoliv křížová výprava se nikdy neuskutečnila, idea rytířské česti a obrany křesťanstva zůstala základem řádové symboliky.
Nejkrásnější řádový klenot své doby
Řádový odznak je mistrovským dílem středověkého zlatnictví. Je odlitý ze zlata, váží 100 až 150 gramů a skládá se ze tří pohyblivě spojených částí. Základem je zlatá beránčí kůže s heraldicky doprava obrácenou hlavou, jejíž rohy bývají spirálovitě zatočené a vroubkované.
V 17. století vznikla složitější verze odznaku. Beránek je zavěšený na černě smaltovaném křesacím kamenu s bílými skvrnami, z jehož stran šlehají červené plameny se zlatými obrysy. Nad tím se tyčí křesací ocílka s reliéfním vyobrazením – vpředu boj Jasona s drakem, vzadu výjev z plavby Argonautů.
Modře smaltovaná držadla ocílky nesou řádová hesla: vpředu "Pretium laborum non vile" (Odměna za námahu ne nepatrná), vzadu "Non aliud" (Ne jinak). Celá sestava je zavěšena na červené stuze s ozdobnou průvlečnou agrafou.
Původně se řád nosil výhradně na masivním zlatém řetězu zvaném kolana. Později, z důvodu velké váhy, rozhodl císař Karel V., že se může nosit na červené stuze kolem krku, zatímco řetěz zůstal vyhrazen jen pro řádové slavnosti.
Řád měl od počátku propracovanou strukturu. Vedle rytířů existovaly i řádové úřady: kancléř, pokladník, registrátor a král zbraní (herold). Prvním králem zbraní se stal Jean Le Fèvre de Saint-Remy. Rytíři požívali mimořádných privilegií - byli osvobozeni od všech poplatků, podléhali pouze soudní pravomoci řádu, při slavnostech měli přednost před všemi kromě korunovaných hlav. Španělští rytíři řádu měli dokonce právo kdykoli neohlášeni vstoupit do královských sálů.
Habsburská éra: od Burgundska do celé Evropy
Le
Osudový zlom nastal 5. ledna 1477, kdy při obléhání francouzského Nancy padl Karel Smělý, poslední burgundský vévoda z mužské linie. Podle 65. kapitoly řádových statut přešlo velmistrovství na manžela jeho dcery Marie – arcivévodu Maxmiliána Rakouského, pozdějšího císaře Maxmiliána I.
Tímto okamžikem se zlaté rouno stalo rodinným řádem Habsburků a zůstalo jím až do současnosti. Pod habsburskou správou získalo evropský rozměr a stalo se nástrojem dynastické politiky. Uděloval se příslušníkům nejvyšší šlechty, kteří prokázali věrnost habsburské dynastii, ale také cizím panovníkům za účelem upevnění politických spojenectví.
Do českých zemí pronikl zlatý beránek díky Ludvíku Jagellonskému a později byl udělován významným osobnostem šlechty. Mezi prvními českými nositeli byli Vratislav z Pernštejna (1530-1582) a Jáchym z Hradce (1526-1565), jimž tento prestižní řád udělil španělský král Filip II. Habsburská éra tak propojila českou šlechtu s nejvyšším evropským rytířským vyznamenáním.
Velké rozdělení: jak vznikly dva řády stejného jména
Nejdramatičtější okamžik v historii řádu nastal 1. listopadu 1700, kdy zemřel Karel II., poslední Habsburk na španělském trůně. Následně vypukl spor o velmistrovství mezi příslušníky rakouské linie Habsburků a Filipem V. z Bourbon-Anjou, který se stal španělským králem.
Filip z Anjou se nechal 4. května 1701 slavnostně pasovat na velmistra řádu, o týden později jej uznala skupina jedenácti nizozemských rytířů a 3. června již prováděl první jmenování nových rytířů, včetně členů bourbonského rodu. Na druhé straně si nárokovali řád i Habsburkové v čele s budoucím císařem Karlem VI.
K dohodě se nikdy nedospělo, přestože se o záležitostech Zlatého rouna jednalo na kongresech v Utrechtu roku 1713, v Cambrai roku 1724 i v Cáchách roku 1748. Od roku 1701 tak existují dva řády Zlatého rouna – rakouský a španělský.
Rozdíl mezi oběma větvemi je principiální. Habsburský řád zůstal věrný původním řádovým předpisům jako katolický rytířský řád a uděluje se výhradně katolíkům z řad staré aristokracie, zatímco španělský řád se změnil v státní záslužný řád a získávají jej i nekatolíci včetně představitelů jiných náboženství - například thajský král Bhumibol Adulyadej.
Současnost: Karel versus Filip
Současnou hlavou rakouské větve řádu je Karel Habsbursko-Lotrinský, který převzal velmistrovství v roce 2000 po svém otci Ottovi Habsburském. Karel, narozený v roce 1961, je politik a bývalý poslanec Evropského parlamentu. Velkým kaplanem rakouské větve je kardinál Christoph Schönborn, vídeňský arcibiskup. Mezi současné žijící rytíře rakouské větve patří například belgický král Philippe (2008), jeho otec král emeritus Albert II., lucemburský velkovévoda Henri, lichtenštejnský kníže Hans-Adam II. nebo maďarský vicepremiér Zsolt Semjén (2022).
Španělskou větev vede od roku 2014 král Filip VI., který převzal titul po abdikaci svého otce Juana Carlose I. Mezi současné žijící nositele španělské větve patří kromě španělské královské rodiny také švédský král Karel XVI. Gustav (1983), japonský císař emeritus Akihito (1985), bývalá nizozemská královna Beatrix (1985), bývalá dánská královna Markéta II. (1985), belgický král emeritus Albert II. (1994), norský král Harald V. (1995), bývalý bulharský car Simeon II. (2004) nebo bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy (2011). V roce 2015 získala řád také španělská princezna asturská Leonor, následnice trůnu, a v roce 2024 španělská královna Sofie.
Kuriózní příběh se stal v roce 1972, kdy infant Jaime nabídl zlaté rouno španělskému diktátoru Franciscu Francovi u příležitosti svatby svého syna s Francovou vnučkou. Franco však řád zdvořile odmítl s odůvodněním, že Zlaté rouno může udělit pouze vládnoucí španělský král, a navíc právo k udělení měl Jaimeův mladší bratr Juan jako legitimní dědic trůnu.
Čísla, která vyprávějí příběh exkluzivity
Od svého vzniku v roce 1430 až do současnosti udělil Řád Zlatého rouna zhruba jen 1300 vyznamenání - což z něj činí jeden z nejexkluzivnějších řádů světa.
Počty udělených exemplářů za vlád jednotlivých panovníků byly poměrně malé – v období od roku 1430 do roku 1763 se pohybovaly od 15 do 143. Císař František Josef I. udělil největší počet řádů, a to 254 kusů během svého dlouhého panování (1849–1916).
Napoleon a konkurence mezi řády
Jedním z nejpozoruhodnějších příběhů spojených s řádem je vztah Napoleona Bonaparta k tomuto vyznamenání. Slabošský španělský král Karel IV. skutečně udělil zlaté rouno Napoleonovi a jeho bratru Josephovi, zatímco bylo Španělsko okupováno francouzskými vojsky. Toto kontroverzní udělení rozhněvalo deportovaného francouzského krále Ludvíka XVIII., který na protest vrátil svůj vlastní řádový límec.
Napoleon šel ještě dále - dekretem z 15. srpna 1809 vytvořil Řád tří Zlatých roun s odůvodněním, že má suverenitu nad Rakouskem, Španělskem i Burgundskem. Tento krok však ostře odmítl španělský král Josef I. Bonaparte a jmenování do nového řádu se nikdy neuskutečnila. Všechna Napoleonova vyznamenání byla později odvolána králem Ferdinandem po obnovení bourbonské vlády v roce 1813.
Ironií osudu se prvním protestantem, který získal zlaté rouno, stal v roce 1812 vévoda z Wellingtonu - ten samý Arthur Wellesley, který vedl spojenecké síly proti francouzské okupaci Španělska. Španělská vláda mu řád udělila za jeho zásluhy v osvobozeneckém boju, což Ferdinand VII. potvrdil po svém návratu na trůn se souhlasem papeže Pia VII.
Zlatý beránek v českých zemích
Historické stopy: V českých zemích najdeme několik zajímavých památek spojených s řádem. Maršál Karel Filip Schwarzenberg měl řád, jehož odznak můžeme spatřit na zámku Orlík. Na zámku Frýdlant v severních Čechách je vystaven řád, který patřil generálu jízdy hraběti Eduardu Clam-Gallasovi.
Pozoruhodný je příběh knížete Jana Adama Ondřeje Lichtensteina (1656–1712), který po své smrti odkázal svůj řád vranovskému kostelu pro ozdobu sošky vranovské Matky Boží. K tomu bylo potřeba souhlasu císaře Josefa II., a řád se tak stal součástí Mariánské klenotnice. Dnes je tam z bezpečnostních důvodů zavěšena replika.
V roce 2024 získal rakouskou větev řádu také kníže Ferdinand Schwarzenberg, čímž se stal jediným žijícím nositelem tohoto řádu s českými kořeny. Rytíři se stále scházejí každoročně 30. listopadu k slavnostní mši.
Svatý grál faleristiky
Zlaté rouno představuje pro sběratele historických předmětů jeden z nejžádanějších objektů. Málokterý řád na světě se stal tak populárním, a není snad jediného faleristy, který by nezatoužil jej získat do své sbírky.
Originální exempláře se na volném trhu prakticky neobjevují. Důvodem je jednak jejich extrémní vzácnost, jednak skutečnost, že kolana (řetěz) se po smrti rytíře musela vrátit zpátk řádové kapitule. Každý řádový límec je vyroben z čistého zlata a jeho hodnota se odhaduje na přibližně 50 000 EUR, což z něj činí nejdražší rytířský řád na světě.
Medaile a řády z našeho e-shopu
Řád který přežil všechny revoluce a války
V době, kdy se mnohá historická vyznamenání stala muzejními exponáty, Řád Zlatého rouna zůstává živou institucí. Dodnes se 30. listopadu konají slavnostní svaté mše a přijímají se noví členové řádu. Jeho síla nespočívá v politické moci, ale v něčem hlubším.
Řád ztělesňuje kontinuitu tradice přesahující politické změny. Rakouská republika v roce 1953 uznala právo hlavy dynastie Habsburků na suverénní udělování řádu a potvrdila, že řád má vlastní právní subjektivitu - což je pozoruhodné gesto ze strany republiky vůči monarchistické instituci.
Rytíři řádu dodnes požívají specifických privilegií. Mají právo na oslovení "Vaše Excelence", mohou se mezi sebou oslovovat "Mon Cousin" (můj bratranec) a papež Pius X. v roce 1913 obnovil právo rakouských rytířů konat svatou mši na neposvěceném místě bez svolení místního biskupa - privilegium, které pochází ze středověku.
Jak vysvětloval Karel Schwarzenberg: "Je to církevně uznaný řád, nikoli politická organizace. Navíc Habsburkové členství nenabízejí, není to jejich majetek." Řád si zachovává svou hodnotu jako symbol česti a tradice, nikoli současné politické moci.
Zlatý beránek v éře demokratů a technologických miliardářů
V 21. století, kdy se většina vyznamenání uděluje za sportovní úspěchy, charitativní aktivity nebo ekonomické výsledky, zůstává zlaté rouno úplně jiným světem. Nedá se získat žádným úsilím, talentem ani bohatstvím – pouze narozením do správné rodiny nebo mimořádnou službou dynastii, která jej spravuje.
Tato „nedemokratičnost" je paradoxně zdrojem jeho fascinace. Řád ztělesňuje poslední authentickou spojitost s feudálním světem, kdy čest, tradice a dynastická příslušnost měly větší váhu než osobní úspěch nebo majetek.
Zlaté rouno tak zůstává tím, čím vždy bylo: nejexkluzivnějším klubem Evropy, do kterého nevedou žádné dveře kromě těch, které otevírá samo dědictví a tradice. A možná právě proto si zachovává svou přitažlivost i v našem demokratickém věku - ne proto, že by bylo mocné, ale proto, že zůstává autentické.
Miroslav Uďan