Francouzské císařství
Francouzské císařství byl stát pod vládou císařů z rodu Bonapartů, který existoval ve dvou obdobích: První císařství Napoleona I. (1804–1814 a 1815) a Druhé císařství Napoleona III. (1852–1870). Měnou byl frank a zlatá dvacetifranková mince s císařovým portrétem dostala jméno napoleondor.
| První císařství | 1804–1814, obnoveno na Sto dní roku 1815 |
|---|---|
| Císař prvního císařství | Napoleon I. Bonaparte |
| Druhé císařství | 1852–1870 |
| Císař druhého císařství | Napoleon III. |
| Měna | frank, 1 frank = 100 centimů |
| Napoleondor (20 franků) | 6,4516 g, 5,8065 g ryzího zlata |
| Stříbrná pětifranková mince | 25 g, ryzost 900/1000 |
| Latinská měnová unie | Francie zakládajícím členem, smlouva z 23. prosince 1865 |
Historie
První francouzské císařství vzniklo 18. května 1804 přijetím senátního usnesení. Napoleonova korunovace v pařížské katedrále Notre-Dame následovala 2. prosince 1804. Napoleon převzal moc převratem 18. brumairu (9. listopadu 1799) a jako první konzul republiky postupně soustředil moc ve svých rukou. Korunovace se konala za přítomnosti papeže Pia VII., korunu si však Napoleon nasadil sám.
Napoleon přeměnil revoluční Francii v centralizovaný stát. Už jako první konzul založil roku 1800 Francouzskou banku a roku 1804 vydal Občanský zákoník (Code civil), který ovlivnil právní systémy mnoha zemí. Současně vedl sérii válek proti evropským koalicím, které se snažily zastavit francouzskou expanzi.
Napoleonské války (1803–1815) přeměnily mapu Evropy. Napoleon porazil rakousko-ruskou armádu u Slavkova roku 1805, Prusy u Jeny a Auerstedtu roku 1806 a Rusy u Friedlandu roku 1807. Vrcholem francouzské moci byl mír v Tylži roku 1807, po němž Napoleon ovládal přímo nebo nepřímo většinu kontinentální Evropy. Vlastní císařství sahalo od Hamburku po Řím; Varšavské vévodství a Španělsko byly státy na Francii závislé.
Kontinentální blokáda proti Británii však vedla ke konfliktu s Ruskem a katastrofálnímu tažení roku 1812. Ztráta Velké armády v Rusku zahájila úpadek napoleonské moci. Koalice evropských mocností postupně osvobodila okupovaná území a roku 1814 donutila Napoleona k abdikaci. Po Stu dnech a definitivní porážce u Waterloo roku 1815 bylo císařství ukončeno a Napoleon poslán do vyhnanství na Svatou Helenu.
Po pádu Napoleona nastala restaurace Bourbonů (1814–1830), červencová monarchie (1830–1848) a druhá republika (1848–1852). Louis-Napoleon Bonaparte, synovec císaře, se stal prezidentem republiky, ale roku 1851 provedl státní převrat a roku 1852 se prohlásil císařem jako Napoleon III., čímž založil druhé císařství.
Druhé francouzské císařství (1852–1870) bylo obdobím hospodářského rozkvětu a koloniální expanze. Napoleon III. dal pod vedením barona Haussmanna přestavět Paříž, podporoval průmysl a rozšiřoval francouzské državy v Africe a Asii. Francie vedla krymskou válku po boku Británie proti Rusku a roku 1859 podpořila sjednocení Itálie válkou proti Rakousku.
Konec druhého císařství přinesla francouzsko-pruská válka roku 1870. Napoleon III. podcenil pruskou vojenskou sílu a po porážce u Sedanu byl zajat i s armádou, u níž se nacházel. Paříž vyhlásila třetí republiku a císařství skončilo. Napoleon III. zemřel ve vyhnanství v Anglii roku 1873.
Francouzské císařské mincovnictví
Napoleonské mincovnictví ponechalo desetinný frank z revoluční doby, jehož mince vážila 5 g a obsahovala 4,5 g stříbra. Od roku 1803 se razily mince s Bonapartovou hlavou, nejprve s titulem prvního konzula a po vzniku císařství s titulem císaře. Na rubu zůstal nápis République française až do roku 1808, kdy jej nahradilo Empire français. Zrušením revolučního kalendáře k 1. lednu 1806 zmizel z mincí i republikánský letopočet. Největší stříbrnou mincí byl stříbrný pětifrank.
Nejznámějšími napoleonskými mincemi jsou zlaté napoleondory – dvacetifrankové kusy s císařským portrétem na líci a hodnotou ve věnci na rubu. Napoleondor vážil 6,4516 g a obsahoval 5,8065 g ryzího zlata. Jméno se ujalo i pro dvacetifrankové mince pozdějších vlád.
Vojenská vítězství, korunovaci nebo narození a křest římského krále, Napoleonova syna, roku 1811 připomínaly medaile, ne oběžné mince; řadu z nich vytvořil rytec Bertrand Andrieu.
Napoleon III. navázal na strýcovu mincovní tradici a dal razit zlaté i stříbrné mince se svým portrétem. Roku 1865 se Francie s Belgií, Itálií a Švýcarskem spojila v Latinské měnové unii, která sjednotila hmotnost a ryzost jejich mincí; drobné stříbrné mince (2 a 1 frank, 50 a 20 centimů) měly od roku 1866 ryzost 835/1000.
