Milán

Milán byl po staletí jedním z nejvýznamnějších center mincovnictví v severní Itálii a domovem prestižní mincovny lombardských vévodů. Jako hlavní město bohatého Lombardska a sídlo mocných rodů Viscontiů a Sforzů produkoval Milán mince výjimečné kvality a umělecké hodnoty, které patřily mezi nejrespektovanější platidla středověké a renesanční Evropy a významně ovlivnily vývoj evropského mincovnictví.

Historie

Historie milánského mincovnictví sahá až do karolinského období, kdy byl Milán součástí Franské říše. Významný rozvoj však nastal ve 12. století, kdy se město stalo svobodnou komunou s právem ražby vlastních mincí. V roce 1186 získal Milán od císaře Fridricha I. Barbarossy privilegium razit stříbrné denáry, které se staly základem místního měnového systému. Toto období je spojeno s ražbou tzv. imperiale – mince, která se stala symbolem milánské samostatnosti.

Skutečný zlatý věk milánského mincovnictví nastal s nástupem rodu Viscontiů k moci ve 13. století. Za vlády Giana Galeazza Viscontiho (1385-1402), prvního milánského vévody, došlo k významné mincovní reformě a zavedení zlatého ducato (později zecchino) a stříbrného grosso. Tyto mince nesly charakteristický symbol rodu – hada (biscione) pohlcujícího člověka – a byly známé svou vysokou kvalitou. Milánská mincovna sídlila v budově zvané Zecca poblíž kostela San Mattia alla Moneta, odkud pochází i dnešní název ulice Via Moneta.

Po vymření Viscontiů v roce 1447 a krátkém období republikánské vlády (Ambrosijská republika) se moci v Miláně ujal rod Sforzů. Za vlády Franceska Sforzy a jeho následovníků pokračovala tradice kvalitního mincovnictví. Významným milníkem bylo zavedení velké stříbrné mince testone za vlády Galeazza Marii Sforzy (1466-1476), která se stala předchůdcem evropských tolarů. Po dobytí Milána Francouzi v roce 1499 se na mincích objevil portrét francouzského krále, ale místní mincovnictví si udrželo svou vysokou úroveň. Po začlenění Milána do habsburských držav v 16. století město produkovalo mince s portréty španělských králů, německých císařů a později i rakouských panovníků až do sjednocení Itálie v 19. století.

Význam pro investory a sběratele

Mince z milánské mincovny období Viscontiů a Sforzů patří mezi nejatraktivnější sběratelské předměty italské renesanční numismatiky. Pro investory jsou zajímavé především zlaté ducáty a zecchini, které si díky své vysoké ryzosti a historické hodnotě udržují stabilní růst ceny. Sběratelé oceňují zejména testony s portrétními ražbami vévodů, které patří k vrcholným dílům renesančního medailérského umění a na numismatických aukcích dosahují vysokých cen. Vzhledem k historickému významu Milána jsou tyto mince žádané nejen v Itálii, ale po celém světě.

Příklady

• Ducato d'oro Filipa Marii Viscontiho – zlatá mince s charakteristickým znakem Viscontiů
• Testone Galeazza Marii Sforzy – první milánská portrétní mince, průkopnické dílo renesančního mincovnictví
• Doppia (dvojdukát) Ludovica Sforzy – vzácná zlatá mince z období vrcholné renesance
• Scudo d'oro císaře Karla V. – zlatá mince z období španělské nadvlády nad Milánem

Zajímavosti

• Milánská mincovna zaměstnávala některé z nejvýznamnějších umělců své doby, včetně žáků Leonarda da Vinci, který působil na dvoře Ludovica Sforzy a mohl ovlivnit i design mincí.
• Symbol Viscontiů – had pohlcující člověka (biscione) – se z milánských mincí přenesl do znaku automobilky Alfa Romeo, která byla založena v Miláně a dodnes tento symbol používá.
• Během švédské invaze za třicetileté války byli Švédové tak ohromeni kvalitou milánských mincí, že pozvali italské mincíře do Stockholmu, kde pomohli reformovat švédské mincovnictví.
• V 18. století za vlády Marie Terezie prošla milánská mincovna rozsáhlou modernizací a zavedla pokročilé technologie ražby, což vedlo k produkci mimořádně kvalitních mincí, které patří mezi sběratelské skvosty habsburské numismatiky.