Pokračovat do košíku
Zákaznická podpora:+420 724 191 052
    Domů / Slovník pojmů / Řím

    Řím

    ŘímŘím jako centrum papežského státu byl po staletí sídlem jedné z nejvýznamnějších mincoven Evropy, která produkovala mince mimořádné umělecké hodnoty a historického významu. Papežská mincovna v Římě (Zecca Pontificia) razila od raného středověku až do roku 1870 rozsáhlou škálu mincí, od drobných měděných quattrini až po velkolepé zlaté scudi, které dokumentují nejen ekonomickou, ale i kulturní a náboženskou historii papežského státu a katolické církve.

    Historie

    Historie papežského mincovnictví v Římě sahá až do 8. století, kdy papež Hadrián I. (772-795) zahájil ražbu vlastních mincí po vzoru byzantských. Zásadní rozvoj římské mincovny však nastal ve 13. století za pontifikátu Inocence IV. (1243-1254), který zavedl nový systém stříbrných grossů. Významným milníkem bylo založení stálé mincovny ve Vatikánu za pontifikátu Martina V. (1417-1431) po návratu papežství z avignonského zajetí.

    Vrcholné období papežského mincovnictví přišlo v době renesance a baroka, kdy římská mincovna produkovala mince výjimečné umělecké kvality. Za vlády papežů jako Lev X. (1513-1521), Klement VII. (1523-1534) a Pavel III. (1534-1549) vznikaly zlaté a stříbrné mince, na jejichž návrzích se podíleli přední umělci doby včetně Benvenuta Celliniho a Raffaela. V této éře se na papežských mincích objevil charakteristický motiv: portrét papeže na averzu a jeho rodový nebo papežský erb na reverzu.

    V 16. století byla papežská mincovna přestěhována do nové budovy na Via della Zecca blízko Vatikánu a prošla významnou technologickou modernizací. Zavedení šroubového lisu umožnilo ražbu větších a kvalitnějších mincí, zejména stříbrných scudi a jejich násobků. Během napoleonských válek byla papežská mincovna dočasně uzavřena (1798-1814), ale po Vídeňském kongresu obnovila činnost. Konec papežského mincovnictví v Římě přišel v roce 1870 s připojením Papežského státu k sjednocené Itálii. Po vzniku Vatikánského státu v roce 1929 (Lateránské dohody) byla obnovena vatikánská mincovna, která navazuje na tradici papežského mincovnictví, ale již mimo Řím.

    Význam pro investory a sběratele

    Papežské mince z římské mincovny představují pro sběratele i investory mimořádně atraktivní segment numismatiky. Vzhledem k více než tisícileté tradici papežského mincovnictví nabízejí rozsáhlé pole pro specializované sbírky podle období, papežů nebo nominálů. Zvláště cenné jsou zlaté scudi a zecchini z renesančního a barokního období, které kombinují vysoký obsah drahého kovu s mimořádnou uměleckou hodnotou. Pro investory představují papežské mince stabilní uložení hodnoty s dlouhodobě rostoucím trendem, neboť jejich cena je podpořena nejen obsahem drahého kovu, ale i historickou a sběratelskou hodnotou.

    Příklady

    • Papetto – stříbrná mince v hodnotě 2 papežských lir, ražená od 16. do 19. století
    • Scudo d'oro – zlatá mince zavedená papežem Lvem X., která se stala základem papežského zlatého mincovního systému
    • Testone – větší stříbrná mince s portrétem papeže, oblíbená v renesančním období
    • Baiocco – drobná měděná mince, základní jednotka v běžném oběhu papežského státu

    Zajímavosti

    • Papežská mincovna v Římě byla v 16. století jednou z prvních, která zavedla mechanický šroubový lis pro ražbu mincí, což významně zvýšilo kvalitu a přesnost ražby.
    • Během Sacco di Roma (vyplenění Říma) v roce 1527 byla papežská mincovna vyrabována, což vedlo k dočasnému přerušení ražby a následnému vydání nouzových mincí nižší kvality.
    • Papež Klement XII. (1730-1740) nechal vybudovat nový sofistikovaný mincovní dvůr na Via della Pilotta, vybavený nejmodernější technikou té doby, včetně mechanismů poháněných vodou z akvaduktů.
    • Papežské mince ze 17. a 18. století často nesou vyobrazení významných architektonických projektů v Římě, jako je kolonáda Svatopetrského náměstí nebo fontána di Trevi, a slouží tak jako jedinečný obrazový dokument vývoje města.