Habsbursko-Lotrinští

Habsbursko-lotrinská dynastie (1736-1918) byla poslední vládnoucí dynastie Rakouského císařství a Rakouska-Uherska, která vznikla sňatkem Marie Terezie Habsburské s Františkem Štěpánem Lotrinským a proslavila se jako jedna z nejmocnějších evropských monarchií vládnoucích rozsáhlé středo-východoevropské říši, ale zanikla po porážce v první světové válce. Habsbursko-lotrinská dynastie je v numismatice významná díky rakouským tolárům, dukátům a korunám s císařskými portréty dokumentujícím posledních 180 let rakouské monarchie.

Historie

Dynastie vznikla roku 1736 sňatkem arcivévodkyně Marie Terezie s Františkem Štěpánem, vévodou lotrinským, kterým skončila mužská linie Habsburků. Pragmatická sankce Karla VI. zajistila Marii Terezii dědictví rakouských zemí, ale evropské mocnosti zpochybňovaly ženské nástupnictví, což vedlo k válce o rakouské dědictví (1740-1748).

Marie Terezie (1740-1780) se stala zakladatelkou nové dynastie a jednou z největších rakouských panovnic. Čelila útokům Pruska, Francie a Bavorska, ale dokázala ubránit většinu svých držav a reformovat monarchii. Její manžel František I. byl zvolen císařem Svaté říše římské, čímž habsbursko-lotrinská dynastie získala císařskou korunu.

Osvícenské reformy za Josefa II. (1780-1790) představovaly pokus o modernizaci monarchie podle racionálních principů. Josef zrušil nevolnictví, zavedl náboženskou toleranci a reorganizoval správu, ale jeho radikální reformy vyvolaly odpor konzervativních stavů a musely být částečně zrušeny.

Napoleonské války (1792-1815) přinesly existenční krizi monarchie. František II./I. musel čelit francouzské expanzi, ztratil titul císaře Svaté říše římské roku 1806, ale vyhlásil se císařem rakouským. Koalice proti Napoleonovi nakonec zvítězily a Vídeňský kongres 1815 obnovil rakouskou moc v Evropě.

Biedermeier a předbřezny charakterizovaly vládu Františka I. a Ferdinanda V. jako období politické reakce, ale kulturního rozkvětu. Metternichův systém potlačoval liberální a národní hnutí, ale monarchie zažívala ekonomický růst a mírovou prosperitu až do revolucí roku 1848.

Revoluce 1848-1849 otřásla monarchií a přinutila Ferdinanda V. k abdikaci ve prospěch mladého Františka Josefa I. Nový císař potlačil revoluce, ale musel provést ústavní reformy a postupně liberalizovat systém. Ztráta Lombardie a později Benátek oslabila rakouskou pozici v Itálii.

Rakousko-uherské vyrovnání 1867 transformovalo absolutistické císařství v dualistickou monarchii. František Josef I. se stal císařem rakouským a králem uherským v personální unii. Tato reforma stabilizovala monarchii a umožnila ekonomický rozkvět, ale neřešila problém dalších národností.

Dlouhá vláda Františka Josefa I. (1848-1916) přinesla modernizaci, industrializaci a kulturní rozkvět, ale také narůstající národnostní problémy. Sarajevský atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda roku 1914 spustil řetězec událostí vedoucích k první světové válce.

První světová válka (1914-1918) znamenala konec monarchie. Karel I., poslední habsbursko-lotrinský císař, se pokusil o separátní mír a federalizaci monarchie, ale bylo příliš pozdě. Vojenská porážka a národní revoluce vedly k rozpadu monarchie a vyhlášení republik v rakouských zemích.

Pád monarchie listopad 1918 ukončil více než 650letou vládu Habsburků ve střední Evropě. Karel I. abdikoval, ale nevzdal se nároků na trůn. Habsbursko-lotrinská dynastie pokračuje dodnes v exilu, zatímco její bývalé země se staly nezávislými republikami.

Habsbursko-lotrinská dynastie v numismatice

Mince habsbursko-lotrinské dynastie dokumentují 182letou vládu posledních rakouských císařů a představují jednu z nejrozsáhlejších evropských numismatických kolekcí. Portréty císařů od Marie Terezie po Karla I. odrážejí vývoj uměleckých stylů od baroka po secesi a dokumentují politické změny od absolutismu k konstituční monarchii.

Charakteristickými motivy jsou habsburský erb s dvojhlavou orlicí, rakousko-uherské koruny a tituly v různých jazycích monarchie. Mince Marie Terezie a Josefa II. nesou osvícenské symboly a klasicistní design, zatímco pozdější emise dokumentují romantické a historizující umělecké proudy 19. století.

Tolerové a dukáty Marie Terezie patří k nejslavnějším evropským mincím a byly mezinárodně uznávanou obchodní měnou až do 20. století. Design s portrétem císařovny a habsburským erbem se stal standardem pro rakouské mince a ovlivnil numismatiku celé střední Evropy.

Pamětní mince k významným výročím a událostem dokumentují dynastickou historii - korunovace, svatby, jubilea a úmrtí členů císařské rodiny. Emise k 60letému jubileu Františka Josefa I. roku 1908 reprezentují vrchol rakousko-uherského mincovnictví s nádherně provedenými portréty a alegorickými motivy.

Zajímavosti

• Posledních 180 let - vládli rakouským zemím od Marie Terezie až do konce první světové války.
• Dualistická monarchie - vytvořili jedinečný systém Rakouska-Uherska s jedním panovníkem a dvěma parlamenty.
• Nejdelší vláda - František Josef I. vládl 68 let, což je jeden z nejdelších evropských královských vládních období.
• Konec epochy - jejich pád roku 1918 ukončil tisíciletou éru evropských monarchií.
• Tereziánský tolár - jejich mince zůstávaly mezinárodní obchodní měnou ještě desetiletí po pádu monarchie.